Rostlina a teplota
Obvykle blízká teplotě prostředí (nejčastěji o 2-8 °C vyšší), ale může se i výrazně lišit (při intenzivní transpiraci může být i nižší než teplota vzduchu).
Mechanismy regulující teplotu:
- Transpirace - velice účinné ochlazování, ale rostlina musí mít dostatek vody (některé pouštní rostliny transpirací sníží teplotu až o 10 °C).
- Tropismy - vhodná orientace vůči dopadajícímu záření.
- Morfologické adaptace - kulaté tvary stonkových sukulentů (malý povrch - menší přehřívání); rostliny s přízemní listovou růžicí (parabolický tvar růžice může zvýšit teplotu až o 20 °C); trichomy rozptylující a odrážející záření.
Podle teplotních nároků je možno rostliny rozdělit:
- Podle rozsahu minimální-maximální teploty:
- Stenotermní - s úzkou teplotní amplitudou (často vodní rostliny, řada nižších rostlin).
- Eurytermní - mají širokou teplotní amplitudu (v našich podmínkách cca 60 °C - většina našich rostlin).
- Podle „teplo-“ či „chladnomilnosti“:
- Termofyty (často xerotermofyty) - „teplobytné rostliny“ - snášejí (a vyžadují) vysoké teploty.
- Psychrofyty - „chladnobytné rostliny“.
- Kryofyty - rostliny žijící na sněhu (Chlamydomonas nivalis).
Výškový teplotní gradient
Pokles průměrné roční teploty se vzrůstající nadmořskou výškou o cca 0,5 °C na 100 m.
Díky těmto teplotním rozdílům dochází ke změnám ve složení vegetace - jsou vytvořeny tzv. výškové vegetační stupně (viz Fytogeografie).
Rozmístění vegetačních stupňů závisí kromě nadmořské výšky ještě na orientaci, kontinentalitě vs. oceanitě ad.
Inverze vegetačních stupňů - v uzavřených údolích se na dně hromadí studený vzduch a díky tomu je v dolní části „tepleji“ než v horních částech svahů.
Morfologické adaptace na extrémní teploty
Sukulenty (kulaté tvary - malý povrch - menší přehřívání);
Rostliny s přízemní růžicí - parabolický tvar soustřeďuje záření a dochází ke zvýšení teploty až o 32 °C (Larcher 1988).
Příklady rostlin z této kapitoly:
Termofyty
Psychrofyty