Populace – soubor jedinců jednoho druhu, vyskytujících se na určeném stanovišti a jsou stejného genetického původu.

Rozdíly oproti populacím živočichů:

• problematické vymezení jedince (vegetativní rozmnožování) – polykormony
• v definici populace se předpokládá rovnocennost jedinců v rámci skupiny (např. ontogenetické – srovnatelné biomasa stejných starých jedinců, podobné morfologické rysy); rostliny mají vazbu mezi stářím a vývojovými fázemi mnohem volnější – stejné staré exempláře v různých fázích, naopak také, rozdíly i mezi částmi jedné rostliny, stejně velké rozdíly v biomase, morfologii,
• obvykle se proto nehodnotí jedinci ve věkových kategoriích, ale podle společných rysů – přírůstky biomasy, výšky, asimilační plochy,

Obecné modely růstu populace

• Postřeh bez limitujícího faktoru - exponenciální růst: dN/dt = r . N (zlomek – přírůstek počtu jedinců v čase, r - růstová rychlost, N - počet jedinců); grafem je tzv. J-křivka; jediný parametr ovlivňující růstovou schopnost populace - r; v přírodě není moc častý – vždy dochází k nějakému omezení ze strany prostředí, často je v počátečních fázích sukcese (Graf 1)
• Prostředí má omezené zdroje - limitující je hodnota K – nosná kapacita prostředí (tj. maximální možný počet jedinců v daném prostředí; dN/dt = r . N . (K-N)/K; grafem je sigmoidní křivka - S-křivka (Graf 2)
• Ve skutečnosti u většiny vytrvalých rostlin populace osciluje kolem hodnoty K (Graf 3)

Životní cyklus jedince
- fenofáze + vývojové fáze rostliny (viz Fyziologie rostlin): embryonální, juvenilní, reproduktivní, senescentní (+ dormance)
Monokarpické a polykarpické druhy – podle počtu reprodukčních cyklů za život

Šíření populací
- tvorba diaspor (= obecně: rozmnožovací útvary – generativního i vegetativního původu)

Generativní šíření (reprodukce)
Počet semen je ovlivněn:

1. množstvím asimilátů a podílem, který rostlina převádí do generativních orgánů (závislost na množství energie fixované při fotosyntéze – monokarpické více E do reprodukčních orgánů – megafyty až 40%; polykarpické max. 20%)
2. velikostí semen (negativní korelace k počtu – orchideje 10^-6 g, Lodoicea až 27 000 g); relativně stálá hmotnost (karát – semena Ceratonia silqua)

Půdní semenná banka – semena v latentním stavu (1 m² do hloubky 15 cm obsahuje kolem 100 000 semen); počet semen mnohonásobně převyšuje počet vyrostlých jedinců (dormance, různá dlouhá klíčivost – vrby několik týdnů, Chenopodium album – 1000 let)

Vegetativní šíření (propagace)
Speciální rozmnožovací orgány – stolony, rhizomy, kořeny, cibule, vznikají polykormony (např. Pteridium aquilinum, Aegopodium podagraria, Prunus spinosa, Populus tremula,)

Způsoby šíření diaspor:

• anemochorie – větrem (Betula, Populus, Taraxacum,)
• hydrochorie – vodou (Nymphaea, Potamogeton,Cocos,)
• zoochorie – za účasti živočichů
  • epizoochorie – na povrchu těl (Agrimonia, Arctium, Galium,)
  • endozoochorie – průchod trávicím traktem (Sambucus, Viscum, Ilex paraguayensis)
  • myrmekochorie – činností mravenců; diaspory obdařené „masíčkem“ – elaiosomem (Chelidonium, Viola, Polygaloides chamaebuxus,)
• autochorie – vlastní silou (Impatiens, Ecbalium elaterium,)

Demografie rostlin
- využívají se podobné charakteristiky jako v jiných demografiích:

• velikost populace (počet jedinců)
• hustota (počet jedinců na plochu)
• natalita, mortalita, migrace,

Vztahy mezi populacemi a jedinci
- existuje několik úrovní vztahů:

1. soutěž o limitující faktor prostředí – konkurence (= kompetice)
   • mezidruhová (interspecifická) – mezi druhy s podobnou ekologickou nikou (o světlo, kořenovou k.,) – jedna populace může být zcela potlačena
   • vnitrodruhová (intraspecifická) – mezi jedinci jednoho druhu; příčina – obvykle nadměrná populační hustota
2. interakce na bázi chemických látek
   • regulační – chemickými látkami jedné rostliny je ovlivňován růst druhé (alelopatie) – jev prokázaný u řady vyšších rostlin (např. Artemisia, Agropyron, Chenopodium, Avenella flexuosa, Eucalyptus, Robinia,)
   Cesty, jimiž se účinné látky dostávají do prostředí:
   • kořenová exsudace
   • vymývání vodou z nadzemních částí
   • uvolňování při dekompozici opadu
   • vylučování těkavých látek (silice, alkoholy)
   Jak mohou tyto látky ovlivňovat rostliny:
   • brzdění případně inhibice klíčení
   • zpomalení růstu, vedoucí k degeneraci až uhynutí
   • obranné – metabolity rostlinu chrání před parazity a herbivory
   • komunikační – lákání opylovačů (entomogamie – produkce aromatických látek), lákání kořisti hmyzožravými rostlinami,
3. trofické vztahy – metabolity vytvářené jedním druhem jsou zdrojem výživy a energie pro druhý (mykorhiza, nodulující symbióza, parazitismus, lichenismus, saprofytismus)
4. volný netrofický vztah – epifytismus

Vztahy rostlina – živočich

1. Trofické:
   • pastva – snižování populační četnosti některých druhů, což ale umožňuje prosadit se druhům konkurenčně méně zdatným, ale pro herbivora neatraktivním (např. Gentiana); spojeno se sešlapem a zvýšenou dotací dusíkem
   • zoogamie a zoochorie – přenašeči pylu i diaspor navštěvují rostlinu jako zdroj potravy
   • masožravé rostliny – opak předchozích
   • myrmekofilie – rostliny žijící v symbióze s mravenci, jimž poskytují úkryt, ale často také zdroj potravy – různé vřéstky apod. (Acacia)
2. Netrofické
   • rostliny poskytující živočichům úkryty a hnízda
   • destrukce rostlin (sešlap při pastvě)
   • krtiny a mraveniště – typická společenstva rostlin

Antropické vlivy
- vliv člověka na počet druhů (+ i –), snížení počtu biotopů
Synantropní druhy – druhy spojené se činností člověka:

• původní (autochtonní, apofyty)
• zavlečené (alochtonní, adventivní, antropofyty):
  • hemerofyty (úmyslné zavlečení – okrasné rostliny, zeleniny,)
  • xenofyty (neúmyslné zavlečení – plevele)
  nebo podle doby zavlečení:
  
  • archeofyty (zavlečené do konce 15. století)
  • neofyty (zavlečené po objevení Ameriky)
  nebo podle typů invadovaných společenstev a vytrvalosti v nich:
  
  • efemerofyty (krátkodobě přetrvávají, zpravidla 1 sezónu)
  • epoekofyty (přetrvávají na antropogenních stanovištích)
  • neoindigenofyty (pronikají do původních společenstev)