Obecná ekologie společenstev

Společenstvo - soubor populací rostoucích na stejném místě ve stejném čase, které jsou ovlivňovány faktory prostředí a vzájemně na sebe působí.

Skladba fytocenózy je dána:

• flórou dané oblasti
• ekologickou konstitucí populací (stanovištní nároky, konkurenceschopnost, způsob reprodukce a šíření,...)
• charakterem biotopu (soubor stanovištních faktorů)
• dobou existence společenstva (stádium sukcese)

Struktura společenstva - dána prostorovým a časovým rozmístěním populací na určitém stanovišti.

Zastoupení životních forem - morfologicko-funkční typy rostlin, tzv. Raunkiaerovy životní formy (typy podle ochrany obnovovacích meristémů):

• epifyty - závislé na existenci jiných rostlin, které využívají jako biotop (Bromeliaceae, Orchidaceae v tropech, dále kapradiny, mechy, lišejníky)
• fanerofyty - obnovovací pupeny na prýtech > 30 cm nad zemí, chráněny jen vlastními obaly (stromy, keře, dřevnaté liány, sukulenty nad 30 cm, velké byliny - Musa)
• chamaefyty - pupeny na prýtech < 30 cm nad zemí, chráněny navíc sněhem (keříky - Ericaceae, plazivé byliny - Trifolium repens, Veronica officinalis, Saxifraga - trsnaté druhy, drobné vytrvalé sukulenty - Sempervivum, Sedum)
• hemikryptofyty - obnovovací pupeny v úrovni půdy, chráněny obaly, vlastními listy a sněhem (velké množství graminoidů - Poaceae, Cyperaceae, dále Taraxacum, Bellis perennis, Fragaria)
• kryptofyty - obnovovací orgány pod zemí nebo pod vodou
  • geofyty - podzemní hlízy, cibule, oddenky (Corydalis, čeledě Liliaceae, Aegopodium podagraria, kapradiny)
  • helofyty a hydrofyty - pupeny pod vodou (tzv. turiony)
• terofyty - jednoleté druhy, nepříznivé období přežívají v semenech

Efarmonická konvergence - nepříbuzné druhy mají za stejných podmínek stejné životní formy (sukulenty - Cactaceae, Euphorbiaceae, Crassulaceae, keříky - Ericaceae, Salicaceae, Rosaceae).

Ekologické ekvivalenty - nepříbuzné druhy, které mají podobné ekologické niky v různých oblastech (sukulentní pryšce - Starý svět, kaktusy - Nový svět).

Prostorová struktura společenstva

• vertikální - patrovitost (patra: přízemní - E0, bylinné - E1, keřové - E2, stromové - E3); někdy kořenová patra
• horizontální - distribuce populací: počet druhů, početnost populace (abundance), hustota populací, pokryvnost (odhadovací stupnice - např. Braun-Blanquetova), dominance (dominantní druh udává fyziognomii společenstva)

Změny struktury společenstva v čase

• periodické změny
  • cirkadiánní - vliv střídání světla a tmy, tepla a chladu (fotosyntéza, transpirace, respirace); neovlivňují bezprostředně strukturu společenstva
  • lunární - gravitační působení Měsíce (mangrovy - příliv a odliv)
  • sezónní - fenologické změny; mohou být dány změnou teploty nebo množstvím srážek; fenologické aspekty - vzhled společenstva v určitém čase
• náhlé extrémní změny (disturbance)
• změny související s životem společenstva
  • cyklické - střídání fází: růst - zralost - stárnutí - rozpad (např. trsnaté rostliny, ale také přirozené lesy)
  • ekologické fluktuace - reverzibilní změny ve struktuře společenstva, dominanty se ale nemění (vliv např. sucha - dočasně převládne jeden druh)
  • sukcese - přirozený vývoj společenstva, vedoucí ke klimaxu; primární - na nikdy nekolonizovaných substrátech (např. sopky, výsypky), sekundární - na místech, kde již existoval půdní pokryv.
  • sekulární vývoj - dlouhodobý vývoj vegetace od konce glaciálu (změny dominantních dřevin, migrace druhů z refugií)