Fytogeografie

Studuje rozšíření organismů na zemském povrchu a jeho důvody; uspořádání biosféry
Hraniční obor - geografie, biologie, ekologie

1. Evoluce
2. Historicko-geologickými vlivy
3. Klimatickými podmínkami
4. Orografickými podmínkami
5. Edafickými podmínkami
6. Biotickými podmínkami:
   • vztahy organismů navzájem
   • postavení v potravním řetězci
   • schopnost migrace
   • antropické vlivy

Chorologie - areálová biogeografie

Areál - geograficky vymezené území obývané jedinci jednoho druhu

• podle velikosti:
  • eurychorní areál - rozsáhlé oblasti (kontinenty) - Pinus sylvestris, Lysimachia vulgaris,...); extrémní případ - kosmopolitní a. (Pteridium aquilinum, Lemna minor,...)
  • mezochorní - části kontinentů (Quercus robur, Euonymus europaeus,...)
  • stenochorní - malé části kontinentů, např. pohoří (Larix decidua); extrémní případ - endemický výskyt (oligo- až monotopní a.)
• podle spojitosti:
  • disjunktivní - nesouvislé a. (např. Osmunda regalis); další areály vzniklé disjunkcí - areály
  • kontinuity
• jiné typy:
  • původní vs. nepůvodní a.
  • reliktní areál - zbytky původní rozsáhlejších areálů (areál cykasů, cedrů,...); refugia - místa výskytu reliktů

Regionální fytogeografie
- hierarchický systém územních jednotek (choriony), vymezených na základě regionálních odlišností: klima, zastoupení rostlinných čeledí, geoelement, míra endemismu)

Hierarchie: oblasti - podoblasti - provincie - obvody - okresy
(např. oblast Holarctis - podoblast 2: eurosibiřská - provincie B: středoevropská - obvod České mezofytikum - okres 31. Plzeňská pahorkatina)

Fytogeografické oblasti: Holarctis, Paleotropis, Neotropis, Capensis, Australis, Antarctis (mapa)
(dále v textu jsou podrobněji charakterizovány fytochoriony, které mají vztah k našemu území)

1) HOLARCTIS

• netropické oblasti severní polokoule
• největší, druhově patří mezi nejchudší
• 40 endemických čeledí, stejně zde třiští
• výrazné zastoupení kosmopolitně rozšířených čeledí
• velký rozsah území i klimatických podmínek - rozdíly mezi podoblastmi
• florogeneze z terciární turgajské flóry
• vliv klimatických změn - zúžení původních areálů

1. Arktická - floristicky chudá (1400 druhů VR), hojnější mechy a lišejníky; málo endemitů (do 20%); některé druhy zasahují do sousedních oblastí jako glaciální relikty.
2. Eurosibiřská - relativně chudá květena (12 000) - destruovaná; malá diverzita dřevin
   Provincie:
   • A. Atlantsko-evropská
   • B. Středoevropská - středoevropský geoelement, ze Z atlantský a subatlantský, J - submediteránní, jihosibiřský a pontický; v pohořích arkticko-alpinské prvky (kromě středoevropsko-alpinských); endemismus nevýznamný (rody - 6, hlavně v Alpách, druhy - 8% Alpy , 4,5% Karpaty)
   • C. Severoevropská
   • D. Východoevropská
   • E. Kavkazská - floristicky nejbohatší provincie podoblasti
   • F. Ponticko-panonská
3. Východosibiřská - malé zastoupení endemitů, arkticko-alpinské prvky, boreální a subboreální (třiští), obohacené druhy z čínsko-japonské pO
4. Středomořská - jedna z nejbohatších květen HA, endemismus 30%; řada terciárních reliktů (jedle, cedry, javor,...); chudší obdoba -J pO + vztah ke Kapské O; rody s vazbou na tropy - Laurus, Chamaerops, zastoupení čeledi Rafflesiaceae
5. Makaronéská - Kanárské, Azory, Madeira, Cabo Verde; přechodná flóra HA - tropy (Dracaena, Phoenix, Laurus); některé bylinné rody HA zde dřevinné (Euphorbia); 50% středomořské druhy; vztah k tropické Africe a Asii, ojediněle k tropické Americe (kontinentální drift); 45 endemických rodů, druhy 47% (= endemická květena)
6. Středooasijská - vysoký podíl rodového endemismu; vztahy k mediteránu, ale také k staré pantropické flóře
7. Čínsko-japonská - nejbohatší z HA; 20 endemických čeledí; vývojové centrum řady rodů; refugia - málo zasažené glaciálem; druhová bohatost dřevin (téměř všechny čeledi z HA)
8. Severoamerická atlantská severní - bohatá flóra, vysoký rodový endemismus; pravděpodobná migrace boreální a subboreální flóry z Asie
9. Severoamerická pacifická severní - podobně, více druhového endemismu
10. Severoamerická atlantská jižní - bohatší než S, jedna endemická čeledí; reliktní květena; z J tropické druhy (bambusy, palmy, bromélie)
11. Severoamerická pacifická jižní - nejsvéráznější pO Severní Ameriky, až nejmenší; 40% endemických druhů; řada reliktů (Sequoia - světové refugium), zejména terciárních; vliv Neotropis

• zahrnuje tropy Starého světa
• 2. největší oblast, druhově nejbohatší
• 40 endemických čeledí (Nepenthaceae, Musaceae, Pandanaceae, ...); 47% tropických rodů výhradně zde, 13% pantropických rodů
• 3 části:
  • Africká část - největší, 2. v počtu druhů - 30 000 (aridnější charakter); 8 pO
  • Indicko-malajská část - 60% endemických rodů; nejvyšší počet čeledí vůbec; 4 pO
  • Polynéská část - někdy hodnocena jako samostatná oblast Oceanis; flóra geologicky mladých ostrovů; 5 pO

• 35 endemických čeledí (Bromeliaceae, Caricaceae); neotropický element 76% + 24% pantropických
• vývoj flóry až po oddělení Jižní Ameriky od Afriky (sv. K)
• subendemitní čeledi; výskyt některých čeledí v Holarktických oblastech - po spojení Jižní Ameriky a Severní Ameriky (sv. miocén)
• 7 pO

• zahrnuje pouze oblast Kapskav
• nejmenší oblast, ale velice bohatá květena (8 000), 7 endemických čeledí, 73% endemických druhů
• vývojová oblast řady čeledí (Proteaceae, Amaryllidaceae), rody Pelargonium, Erica
• vztah též k Australské oblasti (Proteaceae)

• zahrnuje Austrálii a přilehlé ostrovy
• nejsvéráznější, 19 endemických čeledí, 570 rodů, 83% druhů
• dlouhá izolace od ostatních pevnin; základem paleantarktická flóra
• 3 pO

• nejchudší flóra, fragmentárně rozložená
• kvetoucí rostliny nejvíce na 62°j.
• málo endemitů, převážně v Patagonii
• základ flóry v destruované antarktická flóře
• transtropický vysokohorský most (výskyt některých druhů ze severní polokoule - Caltha, Ranunculus, Taraxacum, Geum)
• 4 pO

1) TROPICKÉ DEŠTNÉ LESY (TDL)

Rovníkový pás mezi 10° s.š. a 10° j.š.

• Klima
  • humidní až perhumidní
  • teplotně vyrovnané v průběhu roku i během dne
  • vysoká vzdušná vlhkost blízká 100%
  • délka dne 12h
• Půdy
  • silné chemické zvětrávání (ferralitizace)
  • malá sorpční kapacita
  • velmi intenzivní koloběh živin
  • humusový horizont slabý nebo chybí
• Vegetace
  • les s výraznou patrovitostí (až 4), kromě stromů též liány, epifytické rostliny; zastoupení všech životních forem
  • opylování - chiropterogamie, entomogamie
  • vysoká biodiverzita (všechny skupiny organismů)

Typy TDL - nížinné, poříční, bažinné (rostliny s dýchacími kořeny), horské, mlžné lesy.
Plantážové hospodaření vyčerpává rychle půdy (živiny jsou volně), po opuštění vzniká druhotný les s ochuzeným druhovým spektrem.
Mangrovy - slanomilné lesy v oblastech s dmutím moře, s režimem podobným TDL, adaptace na halinné prostředí - sukulence, zvýšený obsah tříslovin; viviparie, pneumatofory.

2) TROPICKÉ SEZÓNNÍ LESY A SAVANY

Mezi 10 a 25° s. a j. š.

• Klima
  • sezónní změny - období dešťů a sucha
  • teplotní výkyvy malé v průběhu dne, větší mezi částmi roku
• Půdy
  • lateritizace méně výrazná
  • vyšší obsah jílovitých minerálů + vyšší sorpční kapacita
  • ilimerizace, později blokované okyselením
• Vegetace
  • opadavé stromy
  • nižší diverzita stromů, nižší podíl lián a epifytů oproti TDL
  • směrem od rovníku se zvyšuje zastoupení hemikryptofytů

Vliv požárů a býložravců na cyklus savany - TSL
Kolébka rodu Homo

3) TROPICKÉ POUŠTĚ A POLOPOUŠTĚ

Oblasti obratníků

• Klima
  • aridní oblasti, roční úhrn srážek < 200 mm, výpar asi desetinásobný
  • teplota - velké amplitudy
  • silné větry
• Půdy
  • primitivní půdy, jsou-li vůbec vyvinuty (yermosol, xerosol)
  • různé povrchy pouští - písek, štěrk, skály, jíl
• Vegetace
  • převážují bylinné, často efemerní druhy (terofyty)
  • keře na lokálně příznivých místech
  • adaptace rostlin na aridní podmínky - sukulence a sklerofytizace; CAM fotosyntéza
• Fauna
  • zastoupeno velké množství plazů
  • adaptace - zvětšený tělesný povrch (tělesné výběžky)

4) STŘEDOZEMNÍ TVRDOLISTÉ LESY - etésiová vegetace

Oblasti nejdelší dobu osídlené člověkem - v Evropě nejvíce devastovaný biom
Mezi 30° a 40° zem. šířky, na Z straně kontinentů

• Klima
  • aridní letní období, zimní silné deště
  • zimní teploty výjimečně pod 0 °C
  • malé výkyvy teplot - termoregulační schopnost moře
• Půdy
  • přítomnost Fe₂O₃
  • humusový horizont mělký
  • mocné jílovité červené zbarvené horizonty terra rossa
  • sorpční nasycení
• Vegetace
  • porosty stromů a keřů, často vždyzelených a sklerofylních
  • náhradní křovinatá společenstva - matoral, makchie, garigue, chaparral,...
• Fauna - množství plazů a hmyzu

5) VLHKÉ LESY MEZOTERMNÍHO KLIMATU

Oblast J a Stř. Číny, J Korea, J Japonsko, Atlantské ostrovy; Kalifornie, Florida, JZ Afrika, J Brazílie až Argentina;
Austrálie, Tasmánie, N. Zéland

• Klima
• bohaté srážky během celého roku (2000 mm)
• vysoká vzdušná vlhkost
• teploty 8-22 °C, ojediněle pod 0
• Půdy - vysoká mineralizace organických látek
• Vegetace
  • vztah k tropickým a OSL, ale také mediteránní
  • typ vavřín - kožovité listy
  • vlhkomilné vavřínové lesy

6) STEPI A KONTINENTÁLNÍ POUŠTĚ MÍRNÉHO KLIMATU

Stepi = travnatý ekosystém aridní oblasti mírného kontinentálního pásu, na ně navazují pouště mírného pásu

• Klima
  • velké teplotní rozdíly mezi létem a zimou
  • srážkový úhrn pod 300 mm (průměr více)
• Půdy
  • černozemě a kaštanové půdy
  • vysoký obsah humusu a mocný humusový horizont
  • vysoký obsah Ca
• Vegetace
  • výrazný podíl graminoidů a hemikryptofytů obecně
  • střídání sezónních aspektů - až 11 během roku

7) OPADAVÉ ŠIROKOLISTÉ LESY (OŠL)

Biom temperátního pásma severní polokoule (J - malé oblasti JA a jih NZ); v Evropě na sever až ke Skandinávii, SV Rusku, na jih k středomořské oblasti

• Klima
  • teplotní průměr kolem 10 °C
  • srážkový úhrn 500 - 1500 mm, nejvíce před nejteplejším měsícem
• Půdy
  • mineralizace střední intenzity - tvorba větší vrstvy opadanky
  • hnědozemě; rendziny, glejové a pseudoglejové půdy; podzolové p.
• Vegetace
  • fanerofyty s typickým podrostem (chamaefyty, hemikryptofyty)
  • významné je způsob opylení - anemogamie
  • převažují listnaté stromy, lokálně přistupují jehličnany

8) JEHLIČNATÉ SEVERSKÉ LESY - tajga

Mezi 50. a 70. severní rovnoběžkou, na jihu navazuje na OŠL, na severu omezena polární (tzv. boreální) hranicí lesa

• Klima
  • 1 - 4 měsíce s denním teplotním průměrem > 10 °C
  • značná amplituda mezi max. a min. teplotou
• Půdy
  • podzoly, ilimerizované, pseudogleje
  • nízká mineralizace
• Vegetace
  • převážně jehličnany
  • porosty jednopatrové
• Azonální ekosystém - rašeliniště

9) SUBARKTICKÉ TUNDRY

Bezlesé ekosystémy nad boreální hranicí lesa

• Klima
  • teplota prům. > 0 °C
  • srážky 200 - 300 mm
  • zima 9 - 11 měsíců
• Veškerý život se odehrává v nízké vrstvě nad zemí a mělké vrstvě půdy, která stačí přes léto rozmrznout; v hlubších vrstvách - permafrost
• Půdy
  • mohutná vrstva humusu typu mor
  • polygonální p., tundrové gleje, slabé podzolové půdy
• Vegetace
  • keře a keříky
  • významná přítomnost lišejníků a hemikryptofytů
  • pomalý vývoj rostlin
• Fauna
  • význam mají teplokrevní býložravci - sob, pižmoň, lumík
  • dravci: vlci, lišky
  • ptáci pouze v období léta

MOŘSKÝ BIOM

Málo vyšších rostlin - asi 50 druhů; řasy 35 000 druhů

SLADKOVODNÍ BIOM

Viz kap. Rostlina a voda

Chcete-li vidět více obrázků z některých biomů (zejména mediteránního a biomu mezotermního lesa), navštivte "Fotoatlas KBI" - sekce "Ekologie" a "Cévnaté rostliny".