Rudné žíly v okolí Stříbra

Okolí Stříbra bylo od středověku až do nedávné doby významným rudním revírem v západních Čechách. Dodnes je možno na haldách nalézt charakteristické ukázky stříbrských nerostů - galenitu a sfaleritu s křemenem. S pozůstatky těžební činnosti se seznámíme na vycházce dlouhé asi 9 km.

Z nádraží ve Stříbře se vydáme po červené turistické značce západním směrem do údolí, kde před domkem s vysokým komínem odbočíme vlevo na cestu. Projdeme pod monumentálním železničním viaduktem z roku 1872 a proti proudu Úhlavky pokračujeme údolím, které zde má kaňonovitý charakter s hluboce zakleslými meandry. Svahy údolí tvoří intenzivně provrásněné sericitické a chloritické fylity blovického souvrství svrchního proterozoika se střídajícími se jílovitými a jílovito-písčitými polohami. Fylity jsou proráženy četnými bělavými žilkami sekrečního křemene. Instruktivní výchozy poskytují zejména skály ve svahu asi 400 m za viaduktem (A) (49°44´17,2´´N; 12°59´59,6´´E).

Po necelých 100 m se údolí rozšiřuje a v okolí jsou patrné stopy po dolování. Vlevo probíhá šikmo svahem hluboká rýha po těžbě rudní žíly, kolem níž jsou nápadné osypy ze suti proterozoických fylitů i žilného křemene. Nacházíme se při východní části kladrubského revíru stříbrského rudního obvodu (B) (49°44´9,8´´N; 13°0´4,9´´E).

Stříbrské rudní žíly vznikaly z horkých, silně mineralizovaných vod, které se v trhlinách a puklinách v proterozoických fylitech ochlazovaly a postupně vylučovaly četné rudní nerosty. Parageneze není příliš rozmanitá, typický je nedostatek sideritu, Ag-nerostů, tetraedritu, bournonitu a mnohých dalších sulfidů, bohatě zastoupených např. v Příbrami. Ve strmě upadajících rudních žilách převládají primární nerosty, především galenit, sfalerit, křemen a baryt. Při těžbě byly nalezeny až 12 cm velké krychle galenitu, na povrchu přerostlé křemenem mladší generace. Galenit má nízký obsah stříbra (jen okolo 0,1 %). Sfalerit tvoří dvě generace. Starší z nich zastupují medově žluté krystaly, mladší generace tvoří nápadné a silně lesklé krystaly tmavohnědé barvy. Další sulfidy jsou hojné jen místy. V jirenském revíru byl prokázán arzenopyrit, pyrit, markazit a chalkopyrit.

Kromě primárních nerostů jsou místy hojné i nerosty sekundární, které vznikaly rozkladem sulfidů mělce pod povrchem. Patří k nim hnědavý nebo bezbarvý cerusit, který tvoří krystalky nebo ledvinité agregáty na galenitu až 5 cm velké. Vzácnější je hnědošedý nebo zelený fosforečnan pyromorfit. Nejhojnějším nerostem jaloviny je křemen. Tvoří několik generací, z nichž nejlépe vyvinuté jsou velké, krátce sloupcovité krystaly druhé generace. Textura rudních žil je často brekciovitá nebo páskovaná, mocnost se pohybuje od několika centimetrů do 3 metrů.

V křemenné žilovině na haldách lze dodnes nalézt modravě šedé, lesklé a nápadně štěpné agregáty galenitu, silně lesklé a štěpné agregáty tmavě hnědého sfaleritu i dalších rudních nerostů. Z druhotných nerostů jsou nejnápadnější zelené a modré povlaky chryzokolu, malachitu a azuritu na zvětralých sulfidech. Porůznu se vyskytuje práškovitý oranžový gersdorfit nebo sloupečkovitý šedobílý anglesit.

Podél rýhy vylezeme nad prudký svah a pokračujeme lesem a po cestách poněkud vlevo, až narazíme na modře značenou turistickou trasu. Ta nás přivede na zadní stranu nádraží ve Stříbře, odkud pokračujeme podél trati vpravo až na hlavní silnici. Před mostem přes trať zahneme vpravo na silnici na Svinnou, po které dojdeme po 1 km k lesu. Na jeho okraji můžeme nalézt další haldy z žil centrálního revíru (C) (49°44´57,8´´N; 13°0´38,2´´E). Křemenná žilovina na haldách poskytuje podobné rudní nerosty - galenit, sfalerit - jako na předchozí zastávce. Pokračujeme vpravo po okraji lesa a pak cestou podél pole směrem k zalesněnému pahorku, před kterým běží vedení vysokého napětí. Pahorek obejdeme kolem starých dobývek z jihu a za rozvětvením dalšího elektrického vedení přijdeme na místo bývalého dolu Evangelista, kde byla těžena žíla Michael (D) (49°45´20,4´´N; 13°1´19,0´´E). Nízké haldy a mělké, polozasuté jámy za nimi v lese svědčí o těžbě v povrchových, zvětralých partiích rudních žil. Křemenná výplň žil, místy se povalující na haldách, je nápadná dutinami po vyvětralých rudních nerostech, barytu i po karbonátové výplni žil. V dutinách lze nalézt drobné krystalky a povlaky sekundárních nerostů (cerusit, baryt, limonit aj.), které dodávají kamenům hnědavé zbarvení.

Po severní straně obejdeme pahorek zpět a podél starých dobývek a hald se pustíme dolů po svahu (E) (49°45´26,2´´N; 13°1´9,0´´E) podél sloupů elektrického vedení. Všude lze nalézt křemennou jalovinu ze žil, někdy s galenitem, sfaleritem, barytem či dalšími nerosty. Svah nás přivede nad železniční trať, kterou opatrně přejdeme v místě křížení s prvním elektrickým vedením, a po šikmo klesající stezce sejdeme na dno údolí. Zde, u jezu, můžeme na starých, částečně obnažených haldách studovat šedé, silně grafitické proterozoické fylity z vytěžených žil, detailně provrásněné drobnými vrásami řádu centimetrů až milimetrů. Vzácněji lze nalézt ukázky křemene a rudních nerostů - galenitu a sfaleritu (F) (49°45´29,8´´N; 13°0´57,2´´E). Po červené turistické značce pokračujeme vlevo; údolí mezi řekou a cestou je vyplněno starými zarostlými haldami, místy jsou patrná i ústí štol, ražených k žilám bočně z údolí nebo sloužících k odvodňování důlních děl. Po chvíli přijdeme ke staré, rozebírané haldě hlušiny vyvezené podél řeky (G) (49°45´15,7´´N; 13°0´35,1´´E). Zde je v současné době největší pravděpodobnost nalezení klasických minerálů Stříbrska, zejména silně lesklého galenitu a méně nápadných zrnka sfaleritu, stejně jako menších drúzových dutin s křemenem. Vede odtud i úzkokolejka k oplocenému areálu hornického skanzenu, který bezpochyby stojí za návštěvu. Po červené značce se dostaneme na protější stranu řeky a můžeme dojít až na náměstí ve Stříbře. Zde je možno navštívit muzeum na náměstí s expozicí věnovanou hornické historii města.