Indikační botanika – geobotanika

Studuje teoretické základy a způsoby využití rostlinných druhů,

resp. společenstev jako indikátoru podmínek prostředí

(odvozená disciplína s úzkým vztahem k ekologii).

• Typy indikace: fyziognomická, vitální, vegetační, floristická; přímá, nepřímá.

Fyziognomická – podle celkového vzhledu, hodnocení různých složek místní vegetace.

Vitalitní = vzrůstová

Vegetační – podle nároků jednotlivých druhů (př. Calluna vulgaris – acidofyt)

Floristická – podle jednotlivých druhů.

Věrnost indikátoru:

- přítomen na 100% ploch – absolutní indikátor

- přítomen na 90 a více % ploch – stálý indikátor

- přítomen na 75 – 90% ploch – uspokojivý indikátor

- přítomen na 60 – 75% ploch – pochybný indikátor

- přítomen na méně než 60% ploch – indikace nemožná

Nepřímá – signalizační, deliminační, fyziologická, indikace změnou vitality.

Přímá – kalcifilie, kalcifobie.

Indikace půd – skupiny rostlin podle nároků na půdy:

1. Kalcifyty – vápencové půdy
2. Gypsofyty – sádrovcové půdy
3. Nitrofyty – eutrofizované prostředí

Halofyty – přítomny ostatní soli