Stonek (cauloma, caulis)

Součást prýtu (+ listy, úžlabními pupeny a květy). Má neomezený růst do délky.

Vždy článkovaný:

• uzliny (nody)
• články (internodia)

Podle tvaru na průřezu:

• válcovitý
• hranatý (Lamiaceae)
• rýhovaný (přesličky)
• aj.

Funkce

• nesení listů a květů
• spojení mezi listy a kořeny
• asimilační

Fylogeneze - telom převažující ostatní

Ontogeneze - v embryu základy:

• hypokotylu
• děloh
• první děložní uzliny
• epikotylu

Růst stonku

• vrcholový růst
• lineární - prodlužovací růst internodií
• interkalární - díky interkalárním meristémům (Poaceae)
• (růst do tloušťky - viz vodivá pletiva)

Vnitřní stavba stonku

Primární

• epidermis
• primární kůra (cortex) - 3 vrstvy:
  • hypodermis - mechanická pletiva (není přítomna vždy)
  • mezodermis - parenchym.; v mladých stoncích přítomny chloroplasty (tzv. chlorenchym)
  • endodermis - souvisle jen u kapradin
• střední válec (stelé) - vývoj dán přítomností primárního meristému - prokambia
  • parenchym
  • cévní svazky - někdy radiální
  • uprostřed parenchymatická dřeň
  • typy středního válce:
    • protostélé - tvořena jedním cévním svazkem; kruhovitý xylém uprostřed floému (Rhyniophyta)
    • aktinostélé - jeden cévní svazek s hvězdicovitě uspořádaným xylémem uprostřed floému (plavuně)
    • plektostélé - nepravidelně uspořádané provazce xylému uvnitř floému (plavuně)
    • sifonostélé - jako protostélé, ale uvnitř xylému nediferencované buňky - dřeň
    • solenostélé - jako sifonostélé, ale na vnitřní straně xylému ještě vrstva floému
    • diktyostélé - válec vodivých pletiv sifonostélé je rozštěpen v provazce, mezi provazce xylému proniká parenchym
    • eustélé - další pronikání parenchymu do xylémui floému, cévní svazky tvoří kruh po obvodu stonku (dvouděložné rostliny)
    • ataktostélé - cévní svazky rozloženy v celém průřezu v základním pletivu

Sekundární

• dána činností sekundárního meristému - kambia produkujícího deuteroxylém a deuterofloém
• kambium přítomno u nahosemenných a dvouděložných rostlin (jednoděložné rostliny druhotně netloustnou)

Pupeny

• základy prýtu včetně listů a generativních orgánů
• kryté šupinami (cataphylla) nebo nahé (Viburnum)
• typy pupenů:
  • normální
    • terminální (vrcholové)
    • axilární (úžlabní) - jednotlivé nebo více:
      • vedle sebe - kolaterální p.
      • nad sebou - seriální p.
  • adventivní - nahodile na kterékoliv části rostliny - vztah k vegetativnímu rozmnožování: pacibulky, kořenové výmladky, spící pupeny; kauliflorie (Theobroma cacao)

Typy stonku

Podle uspořádání v prostoru

• přímý - roste víceméně negativně gravitropicky
• vystoupavý - vodorovně orientovaný, konce výhonů se obloukovitě ohýbají vzhůru
• poléhavý - jako přímý, konce výhonů poléhají
• plazivý - vodorovně orientovaný, v nodech kořenující
• ovíjivý - celý stonek se ovíjí kolem opory (levotočivý a pravotočivý)
• popínavý - k opoře se poutá úponkami (různého původu - stonkového, listového, kořenového)

Podle doby trvání generačního cyklu

• monokarpické rostliny (jednouplodící)
  • jednoletky (anuely) - za vegetační sezónu prodělají celý reprodukční cyklus a odumřou
  • dvouletky (bieny) - první vegetační sezónu vytvoří vegetační orgány, druhým rokem dokončí reprodukční cyklus a odumřou
  • víceleté (plurieny) - jediný reprodukční cyklus trvá několik let (až několik desítek let)
• polykarpické: vytrvalé (pereny) - život trvá více sezón, ve kterých rostlina opakovaně plodí

Bylinné stonky

• lodyha (caulis)
• stvol (scapus)
• stéblo (culmus)

Dřevnaté stonky

• keřík (fruticulus) - Calluna
• keř (frutex)
• polokeř (suffrutex) - letorosty mají bylinnou stavbu: Paeonia arborea, Salvia
• strom (arbor)

Větvení stonku

• princip apikální dominance - vrchol stonku brání v růstu postranným větvím (řízeno fytohormony)
• typy větvení stonku:
  • vidličnaté (dichotomické, hemiblastické) - iniciála se rozdělí na dvě, z nich vznikají dvě stejnocenné větve (= neexistuje hlavní stonek)
  • postranní (holoblastické) - hlavní stonek je zachován, vytvářejí se postranní větve
    • monopodiální větvení (monopodium) - platí princip apikální dominance
    • sympodiální větvení (sympodium) - princip apikální dominance je potlačen, postranní větve přerůstají hlavní stonek
      • monocházium - v růstu pokračuje pouze jedna postranní větev, která tak nahrazuje hlavní stonek
      • dicházium - v růstu pokračují dvě vstřícně vyrůstající postranní větve

Metamorfózy stonku:

• oddenek (rhizoma) - vodorovně orientovaný, obvykle podzemní stonek se zásobní funkcí
• hlízy a bulvy (tuber, bulbus) - zásobní orgány různé stavby
• sukulentní stonky (obsahují vodní pletivo)
• brachyblasty - větévky s redukovanými internodii
• kolce (trnka, hloh) - brachyblasty zakončené špičkou (= trny stonkového původu)
• fylokladia (Asparagus, Ruscus) - zploštělé větévky s asimilační funkcí
• úponky (Vitis, Passiflora)
• kaudex (Apiaceae, Fabaceae) - přechodná část mezi kořenem a stonkem, tvořená nahloučením nodů
• cibule - pouze tzv. podpučí je stonkového původu

Na stránce se pracuje!