3. ŽIVOČIŠNÉ TKÁNĚ

Epitely - nejpůvodnější tkáně

• Epitely jsou ontogenicky i fylogeneticky nejpůvodnějšími tkáněmi, z nichž se vyvinuly ty ostatní.
• Tkáně vznikají na podkladě zárodečných listů (epitelů), z kterých se uvolňují komplexy bb. à mezenchym – endotel základ všech tkání, které nevznikly z epitelů (cévy, srdeční dutiny).
• Vývoj tkání, který probíhá během zárodečného vývoje, se nazývá histogeneze.
• Ektodermový původ mají epitely kryjící povrch těla a vystýlající začátek a konec zažívací trubice.
• Naopak entodermový původ má větší část zažívací trubice a její žlázy (játra, slinivka), dále epitel dýchací trubice.
• Z mezodermu vznikají gonády, ledviny a mezotel (výstelka druhotné tělní dutiny).

Charakteristika epitelové tkáně

• Epitely kryjí vnější – povrch těla nebo vnitřní povrchy – výstelka orgánů a dutin těl živočichů.
• Bb. leží těsně u sebe – minimum ECM. Buňky jsou mezi sebou často pevně spojeny (mezibuněčné spoje).
• Bb. polarizovány – Část buňky ústící do volného prostoru se nazývá distální (apikální) část, na opačné straně buňky se nalézá část proximální (bazální).
• Apikální část vykazuje značnou různorodost vzhledem k funkci epitelu.
• Nasedají na bazální blánu – opora, vývoj, výživa (epitely nejsou vaskularizovány).

Morfologie epitelové tkáně

• Rozdělení podle vzhledu (morfologie) nebo podle funkce.

Dělení morfologické - tvar buněk, počet vrstev buněk a polárního rozlišení:

1. tvar buněk

• plochý – dlaždicovitý epitel – buňky širší než vyšší (epitel Bowmanova váčku v ledvinách).
• kubický epitel – šířka a výška buněk jsou obdobné (epitel ledvinných kanálků).
• cylindrický epitel – buňky vyšší než širší (resorpční -vstřebávací e. tenkého stř.).

2. prostorové uspořádání: plochý, trámčitý a rozvlákněný epitel).

3. podle počtu vrstev buněk

• 1 - vrstevný epitel – 1 vrstva buněk (př. v plicních sklípcích nebo často u bezobratlých).
• Vrstevnatý – několik řad bb. nad sebou (pokožka obratlovců).
• Přechodní – např. v močovém měchýři – přizpůsobeny změnám objemu orgánu – malý objem – 4-5 vrstev, plný – 2-3 vrstvy.
• Víceřadý – buňky nestejně vysoké, ale v 1 řadě, vidíme více řad jader (sliznice dýchacích cest savců).

Dělení podle funkce

• Krycí epitel - ochranná funkce na povrchu těl (pokožka) a v dutinách (v ústní dutině, jícnu…). Na povrchu těla – pokožka. (1-vrstevný x vrstevnatý epitel). Pokožka + škára + podkožní vazivo = kůže.
• Resorpční epitely – vstřebávání živin. Na apikálním konci mikroklky – zvětšení vstřebávací plochy (e. tenkého střeva).
• Řasinkové epitely – pohyb živočicha, pohyb sekretu.
  Povrch těla (některé larvy bezobratlých).
  Výstelka dutin a cest (dýchací cesty savců, výstelka vejcovodů…).
• Smyslové epitely
• Epitel pigmentový
• Zárodečný (germinativní) epitel
• Epitely svalové

Krycí epitely

• Kryjí povrchy a vystýlají dutiny.
• Mnoho typů se neustále obnovuje.
• Velká mechanická odolnost.
• Příklad: pokožka, která a spolu s pojivem (vazivem) tvoří kůži (integument). Brání vysychání, přes smyslové buňky vnímá informace z prostředí, zprostředkovává dýchání…

Kutikula a epidermis

• Kryje tělo bezobratlých (hlísti, kroužkovci a členovci – vnější kostra).
• Vícevrstevný útvar – fibrilární (kolagen, chitin) a amorfní složky.
• Může být inkrustována uhličitanem a fosforečnanem vápenatým (korýši).
• Brání růstu těla, proto musí být svlékána a tělo roste po svléknutí.
• Pružnost kutikuly ve spojích segmentů – protein resilin.
• Epidermis – rohovatějící vrstevnatý dlaždicový e. (vlasy, chlupy, rohy, kopyta, šupiny, nehty) x nerohovatí (ústní dutina, jícen – sliznice).
• Bb. syntetizují keratin a hromadí jej v cytoplazmě, postupně se oplošťují a odumírají (odlupují – lupy).

Řasinkový epitel

• Má pohybovou a sekreční fci (žlaznaté bb.).
• Často se vyskytuje v dýchacích cestách, které vystýlá – na jejich sekretu se zachycují cizí částice.
• Pohyb řasinek tyto částice pomáhá odstranit.
• Dále se vyskytuje ve vejcovodech a chámovodech obratlovců.

Žlázový epitel

• Tvořen buňkami specializovanými k sekreci látek (hormony, tuk…)
• Žlázy – 1 b. (pohárkové b.), soubory buněk (slinné žlázy) nebo celé žlázové orgány (slinivka, brzlík, ledviny).
• Žlázy: exokrinní a endokrinní
• Produkt žláz: sekret (látka s nějakou funkcí), exkret (odpad), inkret (produkt uvolněný do krevního oběhu).
• Žlázy: jednoduché tubulární, jednoduché alverolární, větvené tubulární, větvené alveolární, složené tubulární, složené alveolární, tubuloalveolární
• Žlázy: mucinózní – produktem je hlen; serózní – produktem jsou bílkoviny, enzymy; tukové; potní.
• Bezobratlí: nejrůznější látky (chinony, fenoly, aldehydy, steroidy, bílkoviny - hedvábí, organické kyseliny, anorganické kyseliny...).

• Žlázy: exoepiteliální: mnohob., tvar trubice nebo váčku, které se mohou i větvit;

endoepiteliální: 1 b. nebo skupiny bb.

• Typy sekrece:

MEROKRINNÍ sekrece – sekret uvolněn ve formě granul, buňka se nemění.

APOKRINNÍ sekrece - sekret se hromadí na apikálním konci – kapka – odtržení a rozpad, regenerace buňky, opakování cyklu (mléčná ž.).

HOLOKRINNÍ sekrece - celá buňka se naplní sekretem, je vypuzena z epitelu a sekret uvolní svým rozpadem (potní ž.).

Resorpční epitel

• Má schopnost resorbovat látky z vnějšího prostředí.
• Pro resorpční epitely jsou typické mikroklky na apikální straně – zvětšují plochu epitelu (cytoskelet).
• Mají hodně mitochondrií.
• Typickým resorpčním epitelem je epitel tenkého střeva a výstelka proximálního tubulu ledvinového nefronu.

Respirační epitel – epitel plicních sklípků

• Respirační epitel je tvořen mimořádně plochými buňkami, přes které jsou molekuly plynu transportovány z dutiny alveolu do krve prostřednictvím kapilár.

Smyslový epitel

• Přijímá podněty z vnějšího prostředí a ve formě podráždění je předává to CNS.
• Je tvořen smyslovými a podpůrnými buňkami.
• Smyslový epitel má velmi malou regenerační schopnost.
• Smyslové buňky mohou být buď modifikované neurony, (primární smyslové buňky), nebo jsou to změněné buňky krycího epitelu, na kterých se zakončují dendrity neuronů (sekundární smyslové buňky).
• Tyčinky, čípky a smyslové buňky čichového epitelu jsou primárními smyslovými buňkami, naproti tomu vláskové buňky vnitřního ucha a chuťové buňky chuťových pohárků jsou sekundární.

Zárodečný epitel

• U samců vystýlá semenotvorné kanálky varlete a zajišťuje spermatogenezi, tedy vznik a vývoj spermií, samčích pohlavních buněk.
• U samic pokrývá zárodečný epitel povrch vaječníku a po narození už má jen krycí funkci.

Pigmentový epitel

• Je tvořen buňkami, které obsahují v cytoplazmě pigmenty. Jeho funkce je hlavně ochranná. Tvoří pigmentovou vrstvu sítnice – absorbce světla.
• Izoluje od sebe tyčinky a čípky.

Rozdělení podle polárního rozlišení

• Apikální povrchy buněk mohou být hladké, nebo, pokud epitel vykonává ještě další funkce s pohyblivými i nepohyblivými bičíky a řasinkami.
• Bičíkový epitel – vzácný – trávicí vak láčkovců.
• Řasinkový (kinocilie-pohyblivé, stereocilie-nepohyblivé) e.
• Na povrchu těla slouží k přihánění potravy (u ústního otvoru-vířníci), k pohybu (ploštěnky).
• V dutinách – pohyb obsahu ve střevě (ploštěnek, kroužkovců, měkkýšů…), slizového sekretu a cizích částic v dýchací trubici (obratlovci).
• Stereocilie – mikroklky tenkého střeva
• Límcové epitely jsou tvořeny choanocyty – trávicí dutina hub (resorpce a trávení).