ozop 07

7. NERVOVÁ TKÁŇ

Řídící systémy živočichů

hormonální systém – hormony = chemický signál
nervový systém – neurony přenášejí elektrický signál - rychlé změny vlastností cytoplazmatické membrány a přesuny iontů přes tuto membránu. Vzniklý elektrický signál se šíří po nervové buňce dál, a potom z jedné nervové buňky na druhou.
Specifická stavba nervové tkáně - vláknitý charakter (průnik do všech částí těla):
buňky nervové (neurony)
buňky gliové (vyživovací, podpůrné)
vláknité pojivo a cévy.

Funkce nervové soustavy

Specializovaná pro vzrušivost a dráždivost = přenos podráždění.
Analýza podnětu a odpověď na něj = reakce na změny v prostředí.
Koordinace činnosti všech tkání a orgánů (hloubkové smysly).
Registrace procházejících impulzů (paměť – uloženy záznamy za celé uplynulé období života, protože nervové buňky se nedělí à orientace živočichů nejen v prostoru, ale i v čase.) s cílem analýzy podnětu a odpovědi na něj.
Tkáň řídící, spojující všechny buňky v těle v jediný harmonický celek (spolu s hormony).

Stavba nervové struktury

Mozek (anebo) mozkové uzliny - sídlo psychických projevů.
Základní systémy nervové tkáně:
Systém centrální – mozek, mícha, nervové uzliny (ganglia).
Systém periferní – výrazně vláknitý charakter (výběžky nervových bb. nebo jejich svazky – nervy, neobsahují těla neuronů).
Periferní nervové systémy spojují smyslové orgány (receptory) s nervovými centry a centra s tkáněmi (efektory) (svalové a žlaznaté tkáně).

Neuron = základní jednotka NS

Svými výběžky je v kontaktu s buňkami smyslovými, buňkami odpovídajícími na podnět (svalové, žlázové), nebo s jinými neurony.
Stavba n. (tělo gangliové b. = cyton, perikaryon - 10-500 mm):
Jádro - kulovité, 1 i více jadérek.
Cytoplazma (neuroplazma) poměrně málo mitochondrií (podélné přepážky).
Endoplazmatické retikulum - drsné, velmi vyvinuté, na mnoha místech zduřeno v uzlíky = Nisslova tělíska (tigroidní substance) - nejde do axonu, jde do dendritů (hladké) - 10-30 nm - RNA a bílkoviny.
Dvojitá membrána = neurilema.
Cytoplazma obsahuje organely s tuky, Fe a neurofibrily.

Axon = neurit

Dlouhé, u člověka až 1 metr. Šířka 1- 4mm. U kroužkovců a hlavonožců obrovské axony o průměru několik mm. Bazální část není rozšířena a neobsahuje Nisslova tělíska. Vedou vzruchy vždy od buňky (cellulifugálně).
Každý cyton = 1 axon.
Postranní větve - kolaterály. Na konci jsou neurity i kolaterály rozvětvené v trsy vlákének telodendrony (telodendrie = jednotlivá ploténka telodendronu), synaptické uzlíky = konce telodendrií.

Axon a jeho pokryv

Nahé - jen axolema.
Pochvy (u obratlovců):
Schwannova – tělo Schwannovy bb. buď nad myelinovou pochvou nebo jen kryjící část axonu.
Myelinová (polotekutá, bělavá tukovitá látka, lecitiny, fosfolipidy, cholesterol, cerebrosidy + skleroproteiny - mnohonásobně obtočené cytoplas. mem. Schwannových bb.).
Schmidt-Landermannovy náručky v m. pochvě (zbytky cytoplazmy Schw. bb.) - neurokeratinová vlákna - matrix m. pochvy.

Ranvierovy zářezy

Ranvierův zářez - mezi dvěma sousedními Schw. bb., mem. Schwan. bb. se dotýká axolemy.
Interanulární nodulus - úsek mezi sousedními Ranv. zářezy vymezený 1 Schwan. b. = internodium.
Endoneurium - nad Schwannovou pochvou je pochva z vláknitého pojiva (bazální membrána).
Perineurium - pojivové pouzdro obklopující svazky axonů.
Epineurium - pokryv nervu - pojivový obal. Všechny obaly pospojovány navzájem - plsťovitá výztuž (mechanická ochrana nervů).

Axony u živočichů

U bezobratlých, dále všechny dendrity výstupové a vstupové, konce všech axonů a axony čichových nervů obratlovců jsou nahé, kryté pouze axolemou.
Myelinová a Schwannova pochva - většina axonů obvodních nervů obratlovců kromě kruhoústých.
Vegetativní nervy všech obratlovců + axony některých bezobratlích, ryb, kruhoústých – nezřetelně vyvinuty myelinová pochva, dobře vyvinuta Schwannova pochva.
Axony bílé hmoty mozkové a míšní mají jen myelinovou hmotu.

Neurony podle tvaru

Unipolární (adendritické) - oválný tvar a jen jeden neurit (ganglion hlemýždě).
Zdánlivě unipolární - 1 dentrit a 1 neurit.
Bipolární - vřetenovitý tvar, na jednom pólu dendrit a na jiném neurit.
Multipolární - hvězdicovité, 1 neurit a vícero dendritů.
Podle délky axonů:
dlouhoaxonové neurony (Deitersovy buňky) - dlouhé neurity od periferního nervstva.
krátkoaxonové (interkalární) neurony - např. v kůře mozečku, Purkyňovy buňky.

Dendrity

Krátké a složitě větvené (nebo dlouhé), vedoucí vzruchy ze smyslových orgánů = dendrity axonálního typu.
Povrch kryt neurilemou (jen bez pochev), v bázi Nisslova tělíska.
Vzruchy vedou (dostředivě) směrem do buňky (cellulipetálně).

Spojení nervových bb.

Synapse – kontakt mezi neurony.
Sensitivní zakončení – specializována k příjmu podráždění, přijímají signál, který je dále veden ke zpracování v příslušných centrech (tlak, bolest…).
Prostřednictvím nervového zápoje = synapse (presynaptický a postsynaptický neuron) - podle směru šíření vzruchu.
Eferentní zakončení – končí a předávají vzruch, přenos informace k výkonným orgánům (ve svalech nebo žlázách).

Synapse (zápoje)

Mediátory

Mediátory - vlastní přenos nervového vzruchu (mediátorové váčky v uzlíkovitých rozšířeninách telodendrií).
Nervová zakončení: cholinergní (acetylcholin), adrenergní (noradrenalin).
U bezobratlých serotonin, dopanin, gama-aminomáselná kys.

Přenos vzruchu

V okamžiku proniknutí vzruchu do synaptického uzlíku se mediátor vylije do intersynaptického prostoru (Na+ pronikají do axonu à difůze K+ po konc. spádu z axonu do vnějšího prostředí – kladný náboj uvnitř axonu x vnější prostředí, záporný náboj a pak zase zpět za vynaložení energie, ATP – sodíková pumpa). Klidový potenciál à akční p.
Kontakt mediátoru s membránou postsynaptické bb. vyvolá vzruch v cílové buňce.
Podprahový (brzy zaniká) a nad- a prahový podnět (rychlý přenos – nahé axony=20 m/s).
Na axonech s krytých pochvami (el. izolátor) -saltatorní vedení vzruchu pouze na místě Ranvierových zářezů (ve skocích = frekvence i 100 signálů/s).

Diferenciace nervové tkáně

Z ektoblastu.
Neuroglioblasty: neuroblasty a spongioblasty.
Z neuroblastů = neurony, ze spongioblastů = buňky gliové.
Neuroblasty, spongioblasty i gliové buňky - mají schopnost dělení.
Neurony se již nedělí. Velmi slabá regenerace nervových tkání. Prorůstání axonů do pochev, dál od cytonu, jsou - li zachovány.

Gliové buňky

Mají různé funkce i tvar.
Makroglia - velké gliové buňky:
ependymové - cylindrické na bázi s kořenovitým výběžkem.
výstelky mozkových dutin a míšního kanálu. Kinocilie pohybují míšním mokem v dutinách, kořeny proplétají nervovou tkáň.
Evertované žlázy (z ependymu) - plexus chorioideus - bílkovinná složka mozkomíšního moku.
Astrocyty - hvězdicovitě větvené buňky s kořenovitými výběžky, perivasculátní nožka.

Oligodendroglia

Podobné astrocytům, jsou však menší a mají méně výběžků. V bílé hmotě mozku a míchy a v a synaptických uzlinách podél míchy. Oporná funkce, vytváří myelinové pochvy (patří sem i buňka Schwannovy p.).