V důsledku
rozvoje fytocenologického poznání v posledních
desetiletích, zejména s uplatňováním a rozšiřováním deduktivní metody, se syntaxonomická zpracování ze 60. a 90. let 20. století
značně liší, pokud jde o počet a identitu rozeznávaných jednotek. Z tohoto
důvodu bylo možno vyhodnotit změny v zastoupení pouze pro společenstva, na
která se syntaxonomický náhled nezměnil nebo která
bylo možno k sobě vzájemně přiřadit, protože došlo pouze ke změně
klasifikačního pojetí (např. některé jednotky, považované v 60. letech za
asociace, jsou v současné době hodnoceny deduktivní metodou jako
společenstva, jimž rank asociace nepřísluší). Srovnávání dat z obou období
je tedy nutno omezit pouze na výrazné změny v zastoupení. Celková plocha
registrovaná v obou obdobích se liší, vzhledem k intenzivnějšímu a
dlouhodobému průzkumu v 60. letech bylo plošné zastoupení vegetace
zaznamenáno na 63 400 m2, zatímco v 90. letech na
38 310 m2.
V Plzni za posledních 30 let výrazně ubylo porostů snášejících
zasolení nebo vázaných na vyšší dotaci dusíkatých látek, inklinujících spíše
k vesnickému typu zástavby: Chenopodietum glauco-rubri (z 3,0 % na 0,6 %), os. Puccinellia distans-[Plantaginetalia majoris/Sisymbrietalia] (z 3,1 % na
1,6 %), Malvetum neglectae (z
1,6 % na 0,3 %), bs. Potentilla
anserina-[Lolio-Potentillion anserinae] (z 1,9 na
0,4 %), Urtica dioica-Aegopodium podagraria-[Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici] (z 6,6 % na 0,5 %) a Chenopodio boni-henrici-Ballotetum nigrae (z 1,6 % na
0,5 %). Vzhledem k vyššímu počtu jednotkových ploch zaznamenaných
v prvním období je tento úbytek velmi výrazný i pokud jde o skutečnou
plochu krytou společenstvy; např. u Chenopodietum
glauco-rubri bylo v prvním období zaznamenáno 191 jednotkových ploch,
zatímco ve druhém pouze 32. Úbytek těchto společenstev tvořených druhy se
specifickou autekologií, jejichž výskyt je podmíněn působením specifických
faktorů prostředí, byl v literatuře v průběhu posledních desetiletí
opakovaně popsán, a to zejména v souvislosti se vzrůstající urbanizací
vesnických sídlišť (Brandes 1981, Pyšek 1983,
Sukopp 1983, Kornas 1990).
Nápadný
je též pokles zastoupení některých společenstev třídy Galio-Urticetea, zejména porostů původě klasifikovaných jako Agropyro repentis-Aegopodietum podagrariae; v 60. letech byly zaznamenány na
ploše 4210 m2, zatímco v 90. letech pouze na 280 m2,
což představuje relativní úbytek z 6,6 na 0,7 %. Tento rozdíl zřejmě
souvisí s tím, že s narůstající urbanizací ubývá relativně méně
intenzivně disturbovaných stanovišť, jako jsou stinné živinami bohaté lemy,
břehy vodotečí apod., jež jsou typická pro tento typ vegetace.
Mírný pokles v zastoupení byl zaznamenán i u
některých dalších společenstev. V devadesátých letech nebyla v Plzni
zjištěna asociace Chaerophylletum aurei.
Nově byly zjištěny Iva
xanthiifolia-[Dauco-Melilotion],
Os. Aster spec. div.-[Galio-Urticetea], Os. Virga strigosa-[Galio-Urticetea]; hodnocení
dynamiky těchto porostů v plzeňské vegetaci je však na základě
analyzovaných dat nejisté, neboť v 60. letech nebyl syntaxonomický přístup
k takovým porostům vyřešen a před zavedením deduktivní metody
syntaxonomické klasifikace byly často ignorovány.
Naopak nárůst počtu jednotkových ploch, a zejména relativního zastoupení, v devadesátých letech byl zaznamenán u společenstev sešlapových stanovišť a u porostů asociací Tanaceto-Artemisietum vulgaris a Echio-Melilotetum (Obr. 1). Zvýšení relativního zastoupení sešlapových společenstev je spojeno s pouze mírným nárůstem v celkové ploše kryté tímto typem vegetace. Vyšší podíl Tanaceto-Artemisietum, vegetace typické pro rozlehlejší skládky, zdánlivě odporuje trendu snižování rozsahu nevyužívaných ploch ponechaných spontánnímu vývoji. Domnívám se, že vysvětlení rozdílů v zastoupení tohoto typu vegetace souvisí se sukcesním vývojem vegetace města. V současné době jsou otevřené plochy vznikající při stavební činnosti rychleji asanovány a neleží tak dlouho ladem, jako tomu bylo v 60. letech,. Z toho důvodu relativně ubývá společenstev iniciálních stádií ze třídy Chenopodietea a svazu Sisymbrion (Obr. 1) a zvyšuje se relativní podíl společenstev pokročilejších sukcesních stádiích, jako je Echio-Melilotetum a Tanaceto-Artemisietum. Tuto teorii o větší „sukcesní vyzrálosti“ ruderální vegetace Plzně by podporovalo i zdvojnásobení plochy porostlé pozdějšími dřevinnými sukcesními stadii, řazenými do asociace Sambucetum nigrae. Absence třídy Agropyretea repentis je dána tím, že podle použitého pojetí, jsou fytocenózy této třídy začleněny do společenstev jiných tříd (Kopecký & Hejný 1992).