Cvičení 3:
Kmen Ciliophora
Nálevníci (kmen Ciliophora)
zahrnuje nejdokonalejší prvoky s řadou specializovaných a složitých organel.
Pro klasické systematické rozdělení (Levine et al 1980) má význam uspořádání
obrvení na povrchu těla, moderní sytémy
jsou již postaveny na znacích
somatické i orální infraciliatury. Dále je uvedeno třídění podle klasického
sytému..
Třída
Kinetophragminophorea
Paramecium
Zahrnuje obecné druhy, jejichž povrch těla je jemně
kosočtverečně políčkován. Mají dvě pulsující vakuoly, vrtulovitě vtlačenou
obústní prohlubeninu a velký oválný makronukleus. Rod je indikátorem
organického znečištění vod. Významný druh je P. caudatum (trepka velká), který se často vyskytuje se často spolu
s rody Colpidium a Glaucoma.
Colpoda
Rod zahrnuje malé, zploštělé nálevníky s malými
ústy. Žijí v půdě a v mechu, zvláště hojná je C. steini (Ledvinovka mechová).
Rod je velmi hojný v čerstvých senných nálevech (asi 14 dní starých), pak prudce ubývá a je vytřídána
rody Keronopsis, Oxytricha, Paramecium aj.
Třída
Oligohymenophorea
Vorticella
Je nevětvený nálevník k podkladu připevněný
smrštitelným stvolem, který má pohárkovité tělo. Uváděna je řada druhů lišících
se tvarem zvonu, morfologická variabilita druhů je však velmi vysoká. Pro
polysaprobní vody je uváděn hojný druh V.
microstoma (vířenka maloústá). Rod se objevuje i ve starých senných
nálevech, asi 10 týdnů po jeho založení. Rod často vytváří masivní nárůsty na
povrchu vodních rostlin (Ceratophyllum,
Myriophyllum).
Rod žije přisedle ve vázičkovité lorice
přichycené n povrchu lístků vodních rostlin a k pevnému podkladu.
Rod zahrnuje větvené formy stažitelných kruhobrvých
nálevníků. Stonky mají své samostatné kontraktilní vlákno, jedinci se stahují
individuálně. Přisedají na pevné předměty dna. Ve vodách i silně znečistěných
je hojný druh C. polypinum (keřenka
obecná).
Zoothamnium
Od keřenky se tento rod liší tím, že kontraktilní
vlákno se větví a všichni jedinci spolu souvisí. Při podráždění se pak stáhne
celý trs. Hojný na spodní straně listů leknínů či rdestu je druh Z. arbuscula (pakeřenka stromkovitá).
Její trsy jsou až 6 mm vysoké.
Colpidium
Má celé tělo stočeno tak, že má bobovitý tvar. Na
obvodu těla má 25-60 podélných řad cilií. Je nálevníkem zahnívajících odpadních
vod, častý je v senných nálevech. Nejčastějším druhem je C. campylum (bobovka štíhlá),
další druh C. colpoda (b. velká)
je méně častý.
Trichodina
Je specializovaný typ ektoparazita, který má na zádi
těla kruhovitou přísavku (adhezivní disk). Pomocí přísavky, podpůrného prstence
a myonem rychle rotuje na povrchu těla hostitelů. Hojný je druh T. pediculus (brousilka nezmaří), který
žije na nezmarech, mechovkách, larvách obojživelníků a rybách. Má vysoký,
uprostřed zaškrcený válcovitý tvar. a je silně mobilní.
Třída
Polyhymenophorea
Stentor
Má silně stažitelné tělo, v klidu trychtýřovitého
tvaru s polokruhovitou zónou membranel. Hojný druh S. coeruleus (mrskavka modrá) je 1-2 mm dlouhý, modrozelený a žije
na dně organicky znečistěných vod. Často se vyskytuje pospolu s dalšími
druhy rodu, zejména na zahnívajících
vodních rostlinách.
Stylonychia
Má tuhé tělo, zploštělé, s nápadnou membranelou na
předním konci těla a na konci těla se třemi silnými cirry. Druh S. mytilus (slávinka obecná) je 0,1-0,3
mm dlouhá. Žije mezi vodními rostlinami, živí se rozsivkami a řasami. Po
podkladu se pohybuje pomocí cir. Je druhem nepříliš znečistěných vod.
Oxytricha
Má měkké a vláčné tělo, s brvami lemující souvisle
celý obvod těla. Řada druhů rodu žije v čistých vodách. Symbioticky se
zoochlorelami žije druh O. chlorelligera (paslávinka zelená).
Keronopsis
Má podlouhle oválné až hadovité tělo, se sblíženými
řadami břišních brv a nápadnou mebranelou v přední části těla. Druh K. monilata (plazenka obecná) je 0,2-0,3
mm dlouhý, častý v starších
senných nálevech.
Euplotes
Má silně zploštělé, pevné tělo, s výraznou zónou
příústních membranel a pěti silnými cirry. Druh E. patella (lezounek obecný) je značně velký a vyskytuje se v jen
mírně znečištěných vodách.
Praktické
úkoly:
1. Vyhledejte, nakreslete a popište organely u
různých typů nálevníků ze senných nálevů. Pro znehybnění použijte několik
vláken vaty, kterou dáte do kapky vody s nálevníky. Použijte zvětšení 10x a
45x.
2. Na podložní sklo seškrábněte povlak se stěny
elementky, listů vodních rostlin, organického detritu apod. Najděte přisedlé
typy nálevníků, pozorujte, nakreslete a popište jejich organely. Zaznamenejte
reakci na podráždění i pohyb vody přiviřované membranelami.
3. Použijte vitální barvení pro zviditelnění organel. Barvivo podsajte pomocí filtračního papíru a preparát nechejte asi 10 minut probarvit. Lugollův roztok použijete pro zviditelnění glykogenu v cytoplazmě, acetokarmín pro zviditelnění makronukleu a neutrální červeně pro zviditelnění vakuol.
Doporučená
literatura:
Buchar,
J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých. - Scientia. Praha.
Hausmann, K.a Hülsmann, N.: (2003): Protozoologie.
– Academia. Praha.
Jírovec
O. (1954): Parasitologie pro lékaře. - SZN. Praha.
Jírovec
O. (1953): Protozoologie. - NČAV. Praha.