Cvičení 4:
Kmeny Porifera a Cnidaria
Třída
Demospondiae - rohovití
U nás je známo šest druhů sladkovodních hub. Všechny
patří do čeledi Spongillidae, která
náleží třídě Demospongiae. Patří mezi
nejjednodušší mnohobuněčné organismy. Vytváří porosty na kamenech, ponořených
předmětech či stéblech vodních rostlin. Vnitřní kostru mají tvořenu křemitými
jehlicemi spojenými sponginem. V našich podmínkách nejsou houby schopny přežít
zimní období. Vytváří si proto gemule - kulovitá tělíska opatřená tlustým
obalem. Gemule jsou v houbě vytvářeny na podzim. Na jaře následujícího roku se
z gemule uvolní buněčný obsah a rychle se rozroste v novou kolonii. K určení
druhu houby se využívá vzhled gemule, tvar jehlic vyztužujících stěnu gemule (tvz.
amfidisky), tvar, velikost a kvalita povrchu křemitých jehlic v těle houby.
Praktické
úkoly:
1. Rozcupujte na podložním skle malou část (asi jako
špendlíková hlavička) těla houby, vyhledejte, nakreslete a popište typy jehlic.
Porovnejte s trvalými preparáty.
2. Vyhledejte gemule v těle houby. 2-3 gemule
přeneste v kapce vody na podložní sklo a gemule opatrně roztlačte. Nakreslete a
popište povrch těla gemule. Určete druh houby.
3. Pozorujte řezové preparáty mořských hub,
nakreslete a popište vzhled sponginových vláken, jehlic a jejich vzájemný
vztah.
Žahavci jsou u nás zastupeni pouze třídou Hydrozoa. Pro žahavce je typické
paprsčitě souměrné tělo pohárkovitého nebo trubicovitého tvaru, společný
přijímací a vyvrhovací otvor a přítomnost žahavých buněk, tzv. knidocytů.
Hydra a Pelmatohydra
Kromě zavlečeného a roztroušeně se vyskytujícího
druhu Craspedacusta sowerbyi (medůzka
sladkovodní) se i nás vyskytuje
celkem šest druhů nezmarů. K jejich determinaci se využívá způsob vinutí vlákna
v žahavých buňkách.
Nápadně zbarvené tělo máje druh Chlorohydra viridissima (nezmar zelený), v jehož těle žije
symbioticky řasa Chlorella sp.
Roztažené tělo tohoto druhu nezmara vytváří zřetelný štíhlý a dlouhý stonek. Z
našich nezmarů je nejvíce citlivý na kvalitu vody a vyskytuje se v čitých,
zarostlých tůních v nižších polohách. Ostatní druhy nezmarů na kvalitu
vody již tak citlivé nejsou. Jejich tělo je zbarveno červenohnědě, šedě nebo
hnědě. Pelmatohydra oligactis (n. podélník)
má tělo na silně se zužujícím průhledném stonku. Druhy Hydra vulgaris (n. obecný) a Hydra
attenuata (n. štíhlý) mají těla na jen pozvolna se zužujícím stonku. H. vulgaris má 6-7 chapadel, která jsou
2-2,5x delší něž tělo, u druhu H.
attenuata jsou chapadla stejně dlouhá jako tělo. Zbývající druhy H. circumcincta (n. opásaný) a H. oxycnida (n. ostropouzdrý) jsou
vzácné. K bezpečnému určení druhu je potřeba sledovat stavbu glutinantů (tzv.
streptoliny).
Nezmaři se k podkladu přichycují mírně rozšířeným
nožním terčem (aborální konec těla), jehož ektodermální buňky vylučují lepivý
sekret. Tělo má tvar protáhlého pohárku až válce, opatřeného na horním konci
(orální konec těla) věncem chapadel. Počet chapadel kolísá (4-6 až 8-12). Mezi
chapadly se zvedá kuželovitě vytažené ústní pole (proboscis), na jehož vrcholu
je otvor přijímací i vyvrhovací. Povrch ramen je bradavičnatý od shluků
žahavých buněk, které zde vytvářejí žahavé baterie.
Tělní stěna nezmara je tvořena ze dvou buněčných
vrstev - z vnějšího ektodermu a vnitřního entodermu (tzv. gastrodermis). Mezi
těmito vrstvami je tenká vrstva koloidní povahy (tzv. mezoglea).
V žahavých bateriích jsou soustředěny knidocyty tří
typů:
1) penetranty (heteronemy) mají největší rozměry a
velmi složitou strukturu. Jejich dutým vláknem se do těla kořisti dostává
hypnotoxin.
2) volventy (desmonemy) mají zcela hladké vlákno bez
distálního otvoru a dlouhý knidocil. Jejich funkce je mechanická, slouží k
mechanickému znehybnění kořisti.
3) glutinanty (haplonemy) mají jednoduché vlákno,
které po vystřelení vypouští lepivý sekret. U nezmarů se glutinanty vyskytují
ve dvou typech: jako větší streptolinní glutinanty a menší stereolinní
glutinanty. Vlákno u streptolinních glutinantů je spirálně vinuté po
vystřelení, zatímco u stereolinních glutinantů je zcela rovné. Glutinanty jsou
na těle nezmara soustředěny zvláště na nožním terči a ústním kuželu.
Žahavé baterie u H.
attenuata obsahují 1-2 penetranty, 2-3 glutinanty a 14-18 volventů. Při
podráždění se nejprve vymršťují volventy (mají dlouhé knidocily), pak následuje
vytřelení glutinantů a nakonec vystřelují penetranty (mají krátké knidocily).
Po vystřelení žahavé buňky odumírají a jsou nahrazeny z buněk intersticiálních.
Praktické
úkoly:
1. Pozorujte, nakreslete a popište tělo nezmara.
Použijte binokulární lupu. Vyhledejte, nakreslete a popište jedince s pučícími
jedinci.
2. Pozorujte, nakreslete a popište žahavé baterie na
chapadlech druhu H. attenuata v
trvalých i nativních preparátech.
3. Přeneste živého nezmara (nebo pouze oddělené
rameno) na podložní sklo, přikryjte krycím sklem a přikápněte se strany 2%
kyselinu octovou. Jejím vlivem dojde s postupnému vystřelení žahavých buněk.
Nakreslete a popište žahavé buňky všech tří typů a pokuste se určit druh
nezmara podle typu glutinantů a penetrantů.
Doporučená
literatura:
Altmann, A. - Lišková, E. (1979): Praktikum ze
zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých. - Scientia. Praha.
Hrabě,
S. a kol. (1954): Klíč zvířeny ČSR. Díl
I. - Nakl. ČSAV. Praha.