Cvičení 7: Kmen Annelida

Kmen Annelida - kroužkovci

Třída Clitellata - opaskovci

Podtřída Oligochaeta - máloštětinatci

U nás žije asi 40 druhů žížal (čeleď Lumbricidae), některé jsou však velmi vzácné. K nejhojnějším patří kromě druhu Lumbricus terrestris (žížala obecná) i druh Eisenia foetida (žížala hnojní). Další druhy patří rodům Allobophora, Dendrobaena a Octalasium. Determinace jednotlivých druhů je založena na umístění ústí pohlavních orgánů na těle, na pozici opasku a na tvaru čelního laloku.

Lumbricus

Tělo žížaly je homonomně segmentováno, hřbetní strana je více klenuta a pigmentována než strana břišní. Břišní strana je i poněkud plošší. Na hřbetní straně nápadně prosvítá hřbetní céva. První tělní článek vybíhá v prostomium (čelní lalok), jehož tvar a napojení na následující článek je významný systematický znak. Mezi prostomiem a prvním článkem leží na břišní straně ústní otvor. Na posledním článku, v jeho ose leží otvor řitní. Přední část těla je v průřezu válcovitá, zatímco konec těla je dorzoventrálně zploštělý a poněkud rozšířený. Na 32. - 36. článku (tj. v přední části těla) je u dospělých jedinců žlaznatý opasek (clitellum), na jehož břišní straně leží dva podélné valy (tubercula pubertalis). U dospělých jedinců jsou na břišní straně 15. článku patrná vyústění samčích pohlavních orgánů, na 14. článku jsou méně nápadná vyústění samičích pohlavních orgánů. Na 10. a 11. článku jsou patrné vývody semenných váčků. V každém tělním segmentu jsou čtyři páry štětin, které jsou patrné pohmatem při protažení žížaly mezi prsty. Zářezum mez segmenty odpovídají vnitřní přepážky (dissepimenta), oddělující jednotlové coelomové dutinyv každém tělním segmentu.

Trávicí soustava začíná v prvním segmentu ústním otvorem, který se rozšiřuje v dutinu ústní dosahují až do 3. článku. Dutina přechází ve svalnatý hltan (pharyx) a od 6. do 13. článku se mění na dlouhý jícen (aesophagus). Ve 13. článku se jícen rozšiřuje ve vakovité vole, za ním následuje svalnatý (žvýkací) žaludek s vnitřními chitinovými lištami. Za žaludkem následuje střevo v podobě přímé trubice, která končí řitním otvorem v posledním článku. Po prostřižení a propláchnutí najdeme uvnitř hřbetní strany střeva vchlípeninu (tyflosolis), která zvětšuje trávicí plochu střeva. Tato vchlípenina je dobře vyvinuta v přední části těla, ve střední části těla je povrch vchlípeniny hladký a v koncové části střeva tyflosolis zcela chybí. Na povrchu střeva je tenký povlak žlutozeleně zbarvených buněk (tzv. chloragogenní epitel). V jeho buňkách se ukládají produkty látkové přeměny, která jsou spolu s buňkami odstraňovány při trávení z těla. Po stranách jícnu jsou přítomny bělavé váčky (tzv. chylové váčky), které se produkcí CaCO₃ podílí na neutralizaci huminových kyselin přítomných v potravě.

Cévní soustava je tvořena hřbetní cévou (vas dorsale), která je z cév nejsilnější a vede krev od zádě k přídi těla. Já nápadná sytě červenou barvou jako linie vedoucí po hřbetní straně trávicí trubice. Na břišní straně prochází pod střevem tenká céva břišní (vas ventrale). V 7. až 11. článku jsou mezi hřbetní a břišní cévou postranní spojky, někdy zřetelně rozšířené, tzv. postranní srdce (vasa dorso-ventracomisuralia). Pod nervovou páskou se nachází céva další (vas subneurale), která je spojena s hřbetní cévou okružními spojkami. Tyto větvené spojky umožňují výměnů plynů v pokožce.

Vylučovací soustava je viditelná v každém tělním segmentu v blízkosti přepážky (dissepimenta) v podobě bělavých nitkovitých kanálků. Tyto jsou tvořeny obrvenou nálevkou otevřenou do coelomové dutiny a pokračující do kanálku, který prochází stěnou přepážky. Každý kanálek ústí na břišní straně v následujícím článku, kromě několika článků v přední části těla, ve kterých jsou metanefridie přeměněny na vývody pohlavních orgánů.

Nervová soustava je viditelná jako bělavá párová nahltanová zauzlina (ganglion suprapharyngale), která přechází v břišní nervou pásku dvěma obhltanovými smyčkami. Břišní nervová páska je tvořena mohutnou podhltanovou zauzlinou (ganglion infrapharyngale), z párových ganglií jednotlivých článků, párových podélných spojek (konektivy) a příčných spojek (komisury), které v každém článku propojují ganglia daného páru. Stavbu nervové soustavy je možno pozorovat až po odstranění trávicí trubice.

Žížala je hermafrodit. Samičí i samčí pohlavní orgány jsou soustředěny v přední části těla a jeví se jako bělavé nebo nažloutlé chomáčky mezi 9. až 15. článkem. Bělavé menší váčky (semenné schránky, tzv. receptaculum seminis) mají kulovitý tvar a uchovávají sperma druhého jedince po kopulaci. Tři páry větších nažloutlých laločnatých váčků vyrůstají na přepážkách mezi 9., 10. a 11. článkem. Jsou to semenné váčky (testikulární vaky, tzv. vesiculae seminales), ve kterých se hromadí sperma před kopulací. Vlastní pohlavní žlázy jsou málo zřetelné, podobně i jejich vývody. Vaječníky (ovaria) se zakládají ve 13. článku a vyúsťují krátkými vejcovody ve 14. článku. Dva páry varlat (testes) se vyvíjejí mezi 9. a 10. a mezi 10. a 11. článkem a jsou kryty testikulárními vaky. Chámovody vyúsťují na 15. článku.

Praktické úkoly:

1. Nakreslete a popište vnější stavbu těla žížaly. Určete břišní a hřbetní stranu těla, určete příď a záď těla. Pohmatem se přesvědčte o přítomnosti štětinek. Použijte binokulární lupu

2. Proveďte pitvu žížaly. Čerstvě usmrcenou žížalu položte na preparační misku hřbetní stranou vzhůru blíže okraji misky, aby bylo možno k pozorování použít i binokulární lupu. Tělo k podložce fixujte špendlíky v přídi a na konci těla. V zádi těla uchopte pokožku pinzetou, nadzdvihněte ji a proveďte krátký příčný střih. Do střihu zasuňte špičku nůžek a opatrně prostřihněte tělní stěnu směrem k přídi těla. Zvláště opatrně prostřihávejte tělo od opasku k prostomiu, neboť zde leží většina tělních orgánů. Postupně uvolněte orgány a tělní stěnu fixujte k podložce špendlíky. Tělní přepážky přitom prostřihávejte, aby tělní stěnu bylo možno snadno rozevřít. Po prostřižení a uvolnění orgánů objekt v misce zalijte vodou tak, aby byl zcela ponořen. Po pozorování zakreslete tvar, velikost a barvu tělních orgánů a popište je.

3. Uvolněte 1 - 3 metamefridie prostřižením tělní přepážky a v kapce vody z nich zhotovte nativní preparát. Nakreslete a popište stavbu metanefridie.

Doporučená literatura:

Altmann, A. - Lišková, E. (1979): Praktikum ze zoologie. - SPN. Praha.

Buchar, J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha.

Buchar, J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých. - Scientia. Praha

Hrabě, S. a kol. (1954): Klíč zvířeny ČSR. Díl I. - Nakl. ČSAV. Praha.

Kunst, M. a kol. (1954): Zoologické praktikum. - Nakl. ČSAV. Praha.