Cvičení 8:
Kmen Mollusca
Třída
Gastropoda - plži
Z území Čech a Moravy je uváděno asi 190 druhů plžů,
kteří patří do dvou podtříd. Podtřída Prosobranchia
(předožábří) je význačná přítomností trvalého víčka. Ve sladkých vodách u
nás je zastoupena jen malým počtem druhů, z nichž jsou význačné rody Bythinia (bahnivka), Viviparus (bahenka) a Valvata (točenka). Nadřád Pulmonata (plicnatí)
je druhově podstatně bohatší, zahrnuje druhy sladkovodní i suchozemské, které
nikdy nevytváří trvalé víčko. Význačné druhy stojatých vod patří do čeledí Planorbidae (okružákovití) a Lymnaeidae (plovatkovití). Velké
suchozemské druhy s ulitou patří především do čeledi Helicidae (Hlemýžďovití).
Podtřída
Prosobranchia - předožábří
Viviparus
Je zástupcem předožábrých plžů. Ve velkých řekách,
bažinách a rybnících je u nás rozšířený druh V. contectus (bahenka živorodá).
Podtřída
Heterobranchia
Nadřád
Pulmonata - plicnatí
Cepaea
Je význačný páskovanou ulitou a mírně zesíleným
ústím. U nás je nejhojnější, často i ve městech, druh C. hortensis (páskovka keřová), další dva druhy C. vindobonensis (p. žíhaná) a C. nemoralis (p.
hajní) jsou rozšířeny jen lokálně (první v teplých, zejména krasových
oblastech, druhý je západoevropský a u nás je přítomen v sz. Čechách a ve
velkých městech).
Balea
Patří do čeledi Clausilidae
(závornatkovití), kteří jsou charakterističtí úzce věžovitou, levotočivou
ulitou. Rod Balea je u nás zastoupen
hojným druhem B. biplicata (vřetenatka
obecná), jehož závity mají na povrchu četné příčné lišty. Druh je hojný na
padlém dřevu v údolních nivách řek, v křovinách aj.
Druh je význačný oranžovou, tenkostěnnou ulitou.
Význačný druh S. putris (jantarka
obecná) se vyskytuje na rostlinách v blízkosti vod.
Jediný druh rodu P.
corneus (okružák ploský) je naším největším okružákem, hojně rozšířeným v
rybnících, tůních a příkopech podél velkých řek.
Planorbis
Do rodu patří okružáci středních velikostí, kteří
žijí v rybnících a tůních v nižších polohách. Hojný je druh P. planorbis (terčovník vroubený), druh P. carinatus (t. kýlnatý) je rozšířen
jen ostrůvkovitě.
Lymnaea
Rod je zastoupen několika druhy, z nichž L. stagnalis (plovatka bahenní) a L. peregra (p. toulavá) patří mezi hojné
druhy rybníků, příkopů a tůní.
Rod Helix je
náš největší plicnatý plž s ulitou. Je zastoupen hojným druhem Helix pomatia (hlemýžď zahradní),
všeobecně rozšířeným v nižších polohách podél toků řek, v křovinách a
listnatých lesích. Je nepříjemným škůdcem na zelenině.
Stavba ulity plžů.
Tělo je skryto v ulitě, ze které při pohybu vysunuje
hlavu a svalnatou nohu. Ulita je stočena do závitů, které se od vrcholu misky
postupně rozšiřují. Nejširší závit je ukončen ústím. Závity se k sobě
přikládají v prohloubené rýze (šev). Vnitřní stěna závitů tvoří vnitřní oporu
ulity (cívka). Cívka je uvnitř dutá, na spodní straně je otevřená otvorem
zvaným píštěl (umbilicus). Postavíme-li ulitu do základní polohy, tj. vrcholem
vzhůru a ústím k sobě, hovoříme o ulitě pravotočivé pokud je ústí na pravé
straně. Pokud je ústí nalevo od cívky, hovoříme o levotočivých ulitách. Většina
čeledí suchozemských plžů je pravotočivých, pouze čeleď Clausilidae (závornatkovití) je důsledně levotočivá. Tvar ústí
ulity zhruba odpovídá příčnému průřezu posledního závitu. Vlastní okraj ústí se
nazývá obústí a má nejrůznější uspořádání. Okraj je často zesílený a tvoří pysk
nebo jsou v ústí přítomny lišty, zuby, lamely nebo štěrbinovité prohlubně
(járek). Uspořádání ústí je velmi důležitý systematický znak.
Stěna ulity je tvořena dvěma vrstvami. Vnější vrstva
(periostrakum) je organická (z konchiolinu) a je pigmentovaná. U některých plžů
vytváří na povrchu ulity hrbolky nebo dokonce chloupky (např. u rodů Trichia, Isognomostoma). Vnitřní vrstva ulity (ostrakum) je z uhličitanu
vápenatého.
Viditelná část těla se skládá z nohy a hlavy. Hlava
nese dva páry zatažitelných tykadel, první pár má hmatovou funkci, druhý pár
nese oči. Pod tykadly leží ústní otvor, shora částečně zakrytý párem příústních
laloků. V ústech jsou umístěny chitinózní čelisti (radula). Břišní část nohy
tvoří chodidlo. Pohyb se uskutečňuje pomocí tenké vrstvy hlenu vylučovaného
velkou žlázou v přední části chodidla. Vyústění žlázy leží v rýze mezi hlavou a
chodidlem. Pokožka na bocích a na hřbetě je uspořádána do charakteristických
hrbolků, oddělených sítí brázd, které zajišťují rovnoměrné rozprostření slizu
po celém těle. Na pravé straně těla pod tykadlem se nachází nepárový otvor
pohlavní. Dýchací otvor je rovněž na pravé straně těla na žlaznatém okraji
pláště, při vnitřním okraji dýchacího otvoru vyúsťuje střevo i vylučovací
ústrojí.
Po odstranění ulity je dobře vidět třetí část těla -
útrobní vak. Je vinutý jako ulita, největší poslední závit je vyplněn plášťovou
dutinou. Je kryta pláštěm, který je zevně zesílen límcem, na jehož okraji je
vylučována ulita. Ve stěně pláště prosvítají plicní cévy vedoucí do perikardu.
Zbývající závity jsou z větší části vyplněny hepatopankreasem. Jeho dva laloky
mají hnědozelenou barvu. Částečně je patrná i světleji zbarvená bílková žláza.
Trávicí soustava začíná ústy, ve kterých leží
radula. Za ústy následuje široký svalnatý hltan, který se zužuje v jícen. Jeho
zadní část se rozšiřuje do prostorného volete. Ke stranám a hřbetní straně
volete přiléhají ploché, bělavé slinné
žlázy, které jsou otevřené drobným kanálkem do hltanu. Za voletem se jícen opět
silně zužuje, vstupuje do útrobního vaku, ve kterém ústí do nevelkého
okrouhlého žaludku. Žaludek obklopují velké laloky hepatopankreasu. Pravý lalok
hepatopankreasu zaujímá nejvýše položené závity útrobního vaku, levý lalok je
rozdělen do tří výběžků. K trávení dochází fagocytózou v žaludku, v samotném
střevě k trávení již téměř nedochází. Za útrobním vakem trávicí soustava
pokračuje podél okraje pláště, vytváří trubicovité střevo probíhají podél
vnitřní stěny plášťové dutiny. Střevo ústí v blízkosti dýchacího otvoru.
Cévní soustava je tvořena srdcem z jediné komory a
jediné síně. Srdce je uloženo ve vakovitém perikardu při zadním okraji plášťové
dutiny. V úzkých cévách ve stěně plášťové dutiny se krev okysličí. Cévy se
postupně spojují v mohutnou cévu plicní, která vede do síně a odtud do komory.
Vylučovací soustava je tvořena ledvinou. Ledvina vypadá jako bílý, srpovitě
prohnutý jazýčkovitý útvar, který těsně
přiléhá k perikardu. Vývod ledviny je souběžný s vývodem střeva a směřuje k
dýchacímu otvoru.
Nervová soustava je tvořena nervovými zauzlinami
(ganglii) seskupenými do prstence okolo trávicí trubice. Nad hltanem je
párovité cerebrální ganglium (inervuje orgány na hlavě). Z jeho ganglií
vybíhají dva konektivy, které vedou pod jícen, kde jsou umístěna ostatní
ganglia. Zbývající části nervové soustavy nejsou při pitvě viditelné.
Hlemýžď je hermafrodit. Oboupohlavní žláza produkuje
vajíčka i spermie. Drobná oboupohlavní žláza těsně navazuje na pravý lalok
hepatopankreasu. Produkuje spermatozoidy, které jsou odváděny hustě vinutým,
leskle bílým vývodem, který se od vyústění bílkové žlázy dále mohutně
rozšiřuje. Tato rozšířená, zřasená část se nazývá chámovod, který v přední části
vytváří penisový váček (penis). Na něj je napojený žláznatý bičík (flagellum).
Navenek vyúsťuje penis těsně vedle vývodu samičího. Při kopulaci je sperma
druhého jedince shromažďováno v zásobním váčku (semenná schránka, receptaculum
seminis), který vypadá jako drobný kulovitý útvar na konci dlouhého vývodného
kanálku. Vajíčka mají podobnou cestu. Po vypuzení z oboupohlavní žlázy jsou
vajíčka v bílkové žláze opatřena výživnými látkami a pokračují mohutným
zřaseným vejcovodem (ovidukt). V nejspodnější části se vejcovod osamostatňuje a
ústí do přídatné žlázy. Mezi těmito žlázami se nachází šípový vak, který
obsahuje aragonitovou jehlici. Tu si jedinci při kopulaci navzájem zavádějí do
těla.
Praktické
úkoly:
1. Nakreslete a popište vnější stavbu těla hlemýždě
včetně ulity.
2. Proveďte pitvu hlemýžďě. Nejprve odstraňte ulitu,
kterou po částech odlamujte tvrdou pinzetou. Pak připevněte tělo plže špendlíky
v přídi těla a na konci nohy k podložce a přelijte vodou. K proveďte otevření
plášťové dutiny vsuňte špičku nůžek
dýchacím otvorem do plášťové dutiny, prostřihněte zesílený okraj pláště a
postupně prostřihávejte vnější okraj plášťové dutiny směrem k vrcholovému
závitu. Uvolněnou stěnu plášťové dutiny vychlípněte a upevněte ji v pitevní
misce. Po zakreslení a popsání orgánů plášťové dutiny nůžkami prostřihněte dno útrobního vaku a v ose těla
prostřihněte hřbetní stranu těla směrem k hlavě. Je výhodné odstranit
zesílený lem plášťové dutiny. Postupně, pomocí preparačních jehel a nůžek,
uvolňujte jednotlivé tělní orgány. Orgány nakreslete a popište.
3. Po zakreslení prostřihněte v hlavové části
dutinu ústní a vypreparujete radulu. 4. Podobně rozstřihněte v podélném
směru šípový vak a vypreparujte aragonitový šíp..
Třída Bivalvia
- mlži
U nás žije asi 20 druhů mlžů, z nichž většina patří
drobným druhům rodů Pisidium
(hrachovka), Musculium (okrouhlice) a
Sphaerium (okružanka). Všichni mlži
mají tělo z bodu zploštělé, uzavřené ve dvou miskovitých lasturách. Lastury
jsou uzavírány dvěma silnými příčnými svaly (adduktory), ve vrcholové části
jsou lastury spojeny pružným vazem (ligament) a zuby, lištami a jim odpovídajícími
jamkami.
Anodonta
Rod je u nás zastoupen dvěma druhy. Druh A. anatina
(škeble říční) je menší, plošší a je rozšířen v klidnějších řekách a
větších potocích. Větší druh A. cygnea (š.
rybničná) je vzácnější, omezený na bahnité stojaté vody. jejich ulity jsou
poměrně tenkostěnné a nemají přítomny zuby.
Do rodu patří druhy se silnostěnnými lasturami,
silnými zuby a jamkami. Vyskytují se v čistých proudících vodách. Nejhojnější
jsou druhy U. pictorum (velevrub
malířský) a U. tumidus (v. nadmutý),
naproti tomu druh U. crassus (v.
tupý) má velmi ostrůvkovité rozšíření.
U nás se ve vodách z nízkým obsahem uhličitanu
vápenatého vyskytuje druh M.
margaritifera (perlorodka říční). Druh
je přísně chráněný a jeho výskyt je velmi ostrůvkovitý.
Praktické
úkoly:
1. Seznate se ze stavbou lastur našich sladkovodních zástupců a s jejich charakteristickými znaky. Nakreslete a popište znaky patrné na vnitřním povrchu lastury velevruba.
2. Seznamte se s lasturami a ulitami význačných mořských zástupci měkkýšů (ostranka, věžuje, jehlanka, kotouč, zavinutec, homolice, ušeň, křídlatec, zaděnka, rozchlípka, kyjovka, srdcovka, slávka, ořechovka, hřebenatka, skulař, sášeň aj.).
Doporučená
literatura:
Altmann,
A. – Lišková, , , E. (1979): Praktikum ze zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých. - Scientia. Praha.
Fechter,
R. - Falkner, G. (1990): Weichtiere. - Mosaik Verlag. München.
Hrabě,
S. a kol. (1954): Klíč zvířeny ČSR. Díl I. - Nakl. ČSAV. Praha.
Kunst,
M. a kol. (1954): Zoologické praktikum. - Nakl. ČSAV. Praha.
Ložek,
V. (1956): Klíč československých měkkýšů. - SAV. Bratislava.
Pfleger,
V. (1988): Měkkýši. - Artia. Praha.