Cvičení 12:
Kmen Uniramia
Třída
Pterygota - křídlatý hmyz: typy ústních ústrojí
Řád Blattaria
– švábi: ústní ústrojí kousací
Ústní ústrojí švába amerického (Periplaneta americana) je složeno z páru kusadel, čelistí a nepárového spodního pysku. Slouží k oddělení a rozmělnění potravy, kterou je organický detrit.
Mezi očima a bází tykadel na hlavě leží švem oddělený čelní štítek (clypeus). Po stranách hlavy jsou vkloubena kusadla (mandibuly). Na spodním okraji štítku je pohyblivě vklouben svrchní pysk (labrum). Kusadla (mandibuly) mají vnější povrch hladký, bazální část vnitřní strany tvoří ostrou podélnou hranu (mola). Koncová část kusadel je ozubená (incisivi), a to tak, že zuby jednoho kusadla zapadají do zářezů kusadla druhého. Čelisti (maxilly) jsou k hlavě připevněny čepem (cardo) poměrně malých rozměrů. K němu pravoúhle nasedá mohutnější sklerit zvaný kmen (stipes). K jeho vnější straně se připojuje pětičlánkové čelistní makadlo (palpus maxillaris). Na vnitřní straně kloubně nasedá přívěsek zvaný vnitřní dáseň (lacinia). Na špičce vytváří dva hroty a vnitřní okraj má pokrytý štětinkami. Kmen pokračuje do druhého výběžku zvaného vnější dáseň (galea), který je v distální části zaoblená. Spodní pysk (labium) vznikl přeměnou druhého páru čelistí. Jeho části lze homologizovat s odpovídajícími částmi čelistí. Přeměnou čepů vznikl podbradek (submentum), který je široký a navazuje ve své bazální části na hrdlo (gula). Vpředu k němu přisedá brada (mentum). Kmeny čelistí jsou přeměněny v praementum, které je ve své bazální části srostlé a vpředu hluboce rozdělené. Na jeho stranách leží sklerity zvané nosiče makadel (palpigery), které nesou tříčlánková pysková makadla (palpi labiales). Laciniím odpovídají malé, zašpičatělé sklerity zvané jazýčky (glossae), galeám odpovídají přídatné jazýčky (paraglossae). Vpředu na vnitřní straně spodního pysku je patrný blanitý záhyb zvaný hypofarynx.
Řád
Hymenoptera – blanokřídlí: ústní ústrojí lízací
Ústní ústrojí včely medonosné (Apis mellifera) je uzpůsobené k lízání tekuté potravy
(nektaru, medu).
Svrchní pysk je porostlý chlupy a má podobu příčné
nečlánkované destičky, která navazuje na čelní štítek (clypeus). Na spodní
straně pysku je poměrně velký epifarynx. Kusadla jsou uložená pod svrchním pyskem,
jsou malá a na rozdíl od švába nejsou opatřena zuby. Slouží především ke
zpracovávání vosku. Čelisti a spodní
pysk jsou výrazně pozměněné. Tvoří tzv. labiomaxilární komplex, který je
přizpůsoben k přijímání tekuté potravy, především květního nektaru. Ta vzlíná
rourkou, vytvořenou jazýčkem, makadly spodního pysku a vnějšími dásněmi
čelistí. Obdobnou roli má i epifarynx a hypofarynx. Čelisti jsou připevněny k
hlavě tyčinkovitými, silně sklerotizovanými čepy. Na každý čep nasedá plošně
rozšířený kmen, který pokračuje širokou, uprostřed podélně ztloustlou blanitou
vnější dásní (galea). Při její bázi je na vnější straně kratičké, dvoučlánkové
čelistní makadlo. Na vnitřní straně je na protáhlém skleritu blanitá, značně
zakrnělá vnitřní dáseň (lacinia). Na spodním pysku je možno rozlišit submentum,
mentum a prementum podobně jako u kousacího ústrojí. Podbradek (submentum) je
podkovovitě prohnut kolem distálního skleritu, který tvoří trojúhelníkovitou
bradu (mentum). Na ni navazuje mohutnější prementum. Po jeho stranách jsou na
silných nosičích makadel čtyřčlánková pysková makadla. Mezi nimi je dlouhý
ochlupený jazýček, který vznikl splynutím výběžků vnitřních dásní spodního
pysku. Konec jazýčku je lžičkovitě upraven a nazývá se flabelum. Bázi jazýčku
obklopují vnější dásně (paraglossae) v podobě dvou polorourek. Hypofarynx je na
svrchní straně spodního pysku a přiléhá k praementu.
Řád
Heteroptera – ploštice: ústní ústrojí bodavě-sací
Ústní ústrojí ploštic je uzpůsobené k sání
tekutin z nabodnuté kořisti nebo nabodnutých rostlinných pletiv. Nápadně
je vyvinuto u velkých suchozemských ploštic, zejména čeledí kněžicovitých
(Pentatomidae) a vroubenkovitých (Coreidae). Z běžných druhů ploštic je
dobře dostupné u vroubenky smrduté (Coreus
marginatus).
V klidu je ústní ústrojí v podobě bodce (rostra)
uloženo na spodní straně hlavy a hrudi
směřuje dozadu (hypognátní hlava). V tomto typu ústního ústrojí jsou
zastoupeny všechny části jako v ústrojí kousacím, jsou však značně pozměněné.
Při pohledu zpředu je na hlavě rozlišitelný čelní štítek, rozdělený na dvě
nestejné části. Proximální část (postclypeus) je delší a větší, distální část
(anteclypeus) má podobu užšího příčného skleritu. Na něj navazuje
trojúhelníkovitý krátký svrchní pysk, který svrchu kryje bázi bodce. V
pokračování svrchního pysku se v bodci táhne rýha, v níž jsou uloženy pozměněné
čelisti a kusadla. Kusadla a čelisti uvolněte jehlou z rýhy. Kusadla jsou silně
protažena. Mají vzhled dlouhých pružných jehel (stilety). Na bázi jsou
připevněny ke kusadlové plošce (lamina mandibularis), tvořené protaženým
výběžkem části hlavové schránky. Hrot kusadel je opatřen pilovitými zoubky.
Čelisti mají podobu tenkých a dlouhých štětin, na špičce jsou však hladké. Na
jejich bázi jsou čelistní plošky (laminae maxillares), vzniklé pravděpodobně z
kmene a čelistního makadla. Po celé délce čelistí jsou vytvořeny na vnitřní
straně dva žlábky. Ze žlábků vzniknou dvě jemné rourky. Horní rourkou vysává
ploštice šťávy z rostlin nebo živočichů, dolní rourkou vypouští do rány sliny.
Mezi kusadly a čelistmi bývá někdy patrný krátký blanitý výběžek hypofarynx.
Velmi nápadný je spodní pysk. Má podobu čtyřdílné pochvy, ve které jsou uloženy
štěty kusadel a čelistí. Pysková ani čelistní makadla nejsou vyvinuta.
Řád
Lepidoptera – motýli: ústní ústrojí sací
U motýlů je vyvinut dlouhý, někdy až mimořádně
dlouhý sosák (např. u lišajů), který je v klidu spirálně stočen na spodní
straně hlavy. Slouží k nasávání tekuté, vysoce energetické potravy,
jakou je nektar z květů nebo šťávy
z rozkládajících se organických látek. Dobře je patrný u velkých denních
motýlů, např. bělásků (Pieris sp.)
Část hlavy mezi očima zaujímá čelní štítek. Na něj navazuje úzký podélný svrchní pysk, na jehož bocích jsou drobné obrvené lalůčky (pilifery). Báze sosáku je svrchu kryta trojúhelníkovitou destičkou, zvanou epipharynx. Kusadla jsou zakrnělá, redukované jsou i čelisti. Sklerity čepů a kmenů jsou patrné po stranách sosáku. Na vrcholové části kmene jsou dvoučlánková čelistní makadla. Lacinie čelistí nejsou vyvinuty, pravá a levá galea jsou značně prodloužené a vytvářejí sosák (proboscis). Každá galea má podobu polorourky, jsou k sobě pevně připojeny a jejich okraje jsou do sebe vklíněny. Vzniká tím kapilarita, která má velký význam při vzlínání nektaru sosákem. V klidu je sosák spirálovitě stočen na spodku hlavy. Spodní pysk tvoří destičku na spodní straně hlavy pod sosákem. Má zachovalá tříčlánková pysková makadla. Hypopharynx není dobře patrný.
Praktické
úkoly:
1. Pozorujte, nakreslete a popište ústní ústrojí švába.
Hlavu švába položte do kapky vody na podložní sklíčko a pomocí lupy zjistěte
vzájemnou polohu jednotlivých částí ústního ústrojí. Jednu preparační jehlu
vpíchnete do hlavy mezi očima, druhou rozevřete kusadla do stran a oddělte je v
místě spojení s hlavou tak, že rozrušíte měkké spojovací blány. Odpreparované
ústní ústrojí vložte do zkumavky s 10% KOH a krátce povařte nad kahanem.
Nakreslete a popište stavbu ústního ústrojí.
2. Pozorujte, nakreslete a popište ústní ústrojí včely. Hlavu včely oddělte od hrudi. Při preparaci je k oddělení jednotlivých částí ústního ústrojí nutno použít jemný špičatý skalpel.
3. Pozorujte, nakreslete a popište ústní ústrojí
ploštice. Oddělte od hlavy ústní ústrojí, vyvařte v 10% KOH, projasněte v
cedrovém oleji a rozložte na sklo tak, aby odpovídalo pohledu z boku..
4. Pozorujte, nakreslete a popište ústní
ústrojí motýla. Hlavu oddělte od hrudi
a zbavte všech šupin. Položte
z boku na podložní sklo a pozorujte.
Doporučená
literatura:
Altmann, A., Lišková, E. (1979): Praktikum ze
zoologie. - SPN. Praha.
Buchar,
J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha.
Kunst,
M. a kol. (1954): Zoologické praktikum. - Nakl. ČSAV. Praha.
Kunst, M., Zpěvák J.(1978): Atlas bezobratlých. - SPN. Praha.