ZOOLOGICKÁ CVIČENÍ - 11.

MODELOVÉ SKUPINY III.

Kmen Crustacea - korýši

TŘÍDA MALACOSTRACA - RAKOVCI

Řád Isopoda - stejnonožci

Stejnonožci jsou rakovci, jejichž tělo je ve většině případů shora nápadně zploštělé. Hlava srůstá s prvním thorakálním článkem a nese 2 páry tykadel, mandibuly, maxilly 1. a maxilly 2. páru a maxillipoedy. Thorax je ze 7 volných článků. Na našem území se vyskytují zástupci vodních i suchozemských stejnonožců.

Podřád Asellota

Do čeledi Asellidae - beruškovití patří několik vesměs vzácných druhů žijících ve sladkých vodách. Hojný je pouze druh Asellus aquaticus - beruška vodní. Žije velmi hojně v různých typech vod, zvláště stojatých vodách se silnou vrstvou hnijícího listů nebo hustou vodní vegetací. Je herbivorní, typická je pro něj skeletizace listí napadaného do vody. Další dva druhy (Asellus slavus a A. cavaticus) mají bělavé zbarvení a z našeho území jsou známi z podzemních vod.

Stavba těla berušky

Beruška má tělo složeno ze stejného počtu segmentů jako rak, rovněž počet končetin je stejný. Jejich uspořádání je však značně odlišné.

Tělo není kryto karapaxem, všechny články hlavy (akron + 5 segmentů) splývají s prvním článkem hrudi. Ostatní hrudní články jsou volné. Zadeček (pleon) je utvářen dvěma články, zbývající splývají s telsonem v jediný velký útvar (tzv. pleotelzon).

Končetiny je nutno pozorovat po oddělené od těla. Končetiny oddělte preparační jehlou na jedné straně těla a seřaďte je v Petriho misce. Tykadla jsou dobře patrna při pohledu shora. Antenuly jsou mnohem kratší než antény, obě jsou jednovětevné. Ostatní končetiny hlavohrudi (tzv. syncephalon) jsou tvořeny kusadly (mandibuly) se čtyřčlánkovým makadlem a asymetrií v ozubení. Jsou mnohem nápadnější než menší oba páry čelistí (maxilluly, maxilly). Čelisti jsou ze strany kryty zvláštním destičkovitým epipodiálním výběžkem jediného párů čelistních nožek. Nohy volných hrudních článků (pereiopody) jsou až na končetiny 1. článku končetiny kráčivé. První pár je nápadně menší a odlišuje se i funkcí, neboť slouží k přidržování potravy (maxillipody). Prvé 3 páry končetin směřují dopředu, čtvrtý pár dolů, zbývající páry dozadu. U samic na prvých čtyřech párech bývají vyvinuty oostegity. Zadečkové končetiny jsou rozrůzněny, je však možno rozlišit dva základní typy: pět párů široce lupínkovitých pleopodů a jeden pár dvouvětevných uropodů tvořených krátkými tyčinkovitými články. Třetí pár pleopodů tvoří jakési víčko nad čtvrtým a pátým párem, které jsou svým vzhledem podobné a mají funkci žaber. Uropody jsou zřetelné při pohledu ze hřbetní strany. Jsou tvořeny z jednočlenného protopoditu a dvou nerozčleněných větví porostlých štětinkami.

Podřád Oniscoidea

Suchozemští stejnonožci na našem území patří do několika čeledí s celkem asi 30 druhy.

Do čeledi Ligidiidae patří druhy, které mají bičík tykadla z více než tří článků. U nás na vlhkých místech je velmi hojný druh Ligidium hypnorum - stínka mokřadní.

Náš jediný zástupce čeledi Oniscidae - stínkovití je druh Oniscus asellus - stínka zední má telson shora protáhlý, zadeček nemá tracheální políčka. Je typickým synantropním druhem.

U nás žije 6 druhů čeleďi Armadillidiidae - svinkovití. Jsou význační schopností dokonalé volvace. Hojným vápenomilným druhem je Armadillidium vulgare - svinka obecná, rozšířeným na sušších stanovišťích.

Z čeleďi Porcellionidae je nejhojnějším druhem Porcellio scaber - stínka obecná, žijící na vlhkých místech nebo i synantropně. Tracheální políčka jsou pouze na prvních dvou párech zadečkových nožek.

Do čeledi Trachelipidae patří druhy rodů Porcellium, Protracheoniscus a Trachelipus, pro které je význačná přítomnost tří až pěti tracheálních políček na zadečkových nožkách.

Stavba těla stínky

Hlava je srostlá s prvním hrudním článkem. Na hlavě jsou patrné složené oči (jiné druhy jsou i slepá) a dlouhé antény. Povrch hlavy i hrudních tergitů je hrubě granulován. Hruď je tvořena sedmi volnými hrudními články, jejichž tergity do strany vybíhají v tzv. epimery, které stříškovitě přesahují šíři vlastního těla. Tergity jsou poměrně silně inkrustovány CaCO₃. Zadeček je tvořen volně spojenými články, jejichž tergity jsou mnohem užší a menší než tergity hrudní. Telson je většinou velmi drobný, trojúhelníkovitý.

Končetiny jsou na hlavě tvořeny velmi zakrněnlými antenulami. Antény jsou delší, zalomené, bičík tykadla je tvořen ze dvou článků. Příústní končetiny jsou dobře vyvinuty, z nepárového obdélníkovitého horního pysku (labrum), kusadel (mandibuly) a dvou párů čelistí (maxilly). První pár hrudních končetin je lupínkovitý, končetiny kryjí zespodu ústní ústrojí a zabraňují vypadávání potravy z úst. Ostatní hrudní nohy mají kráčivou funkci. Končetiny na zadečku (pět párů pleopodů) mají dýchací funkci. Mají lupínkovitý tvar a fungují jako žábry (u forem žijících ve vlhku) nebo u suchozemských forem obsahují četné dutinky omývané hemolymfou a nazývají se tracheální plíce. U stínky obecné jsou vyvinuty dva páry tracheálních plic. Zevně se tyto tracheální plíce jeví jako bělavá tracheální políčka (při fixaci alkoholem je nutno jedince nejprve nechat oschnout). Poslední pár končetin je zřeteně dvouvětevný (vnější exopodit a vnitřní endopodit) a u většiny druhů je delší než telson.

Řád Amphipoda - různonožci

Tělo většiny druhů je laterálně zploštělé, bez karapaxu. Hlava nese 2 páry antén, antenuly jsou delší než antény. Hrudní i zadečkové končetiny jsou rozděleny do několika skupin s rozdílnou morfologií a funkcí.

Při pohybu v mělké vodě a po podkladu využívají pereiopody, kterými se odstrkují, tělo přitom leží na boku. Ve vodním sloupci používají pleopody, kterými rychle kmitají. Před plaváním se od podkladu odrazí abdomenem stočeným na břišní stranu.

U nás je známo 6 druhů, z nichž nejrozšířenejší je druh Gammarus fossarum - blešivec potoční, v západní části republiky je nahrazen druhem Gammarus pulex - blešivec obecný. Vyskytují se zejména v prameništích, stružkách, potocích i řekách, oba druhy jsou náročné na obsah kyslíku ve vodě. Řada druhů je přizpůsobena životu v podzemních vodách (rody Niphargus a Crangonyx). Naše druhy povrchových vod se živí rostlinnou potravou, druhy podzemní využívají organický detrit.

Stavba těla blešivce

Tělo je ze stran zploštělé, slabě nahnědle pigmentované, průsvitné.

Hlava srůstá s prvním hrudním článkem (tzv. cephalothorax). Na hlavě leží zřetelné oči, u druhů rodů Niphargus a Crangonyx zcela chybí. Antenuly jsou složeny z tříčlánkového násadce, na který nasedá vedle mnohočlánkového bičíku ještě kratičký bičík vedlejší. Antény mají podobnou stavbu, chybí jim však bičík. Mandibuly mají složitou stavbu, jsou silně sklerotizovány a nesou tříčlánkové makadlo. Maxilly 1. páru mají rovněž makadlo, avšak jen dvoučlánkové. Maxilla nese na svém druhém článku (tzv. zevní dáseň) řadu zoubků, jejichž utváření je pro jednotlivé druhy řádu specifické. Maxilly druhého páru makadlo nemají. Maxillipody mají mohutná makadla a leží na prvním hrudním článku, který jako jediný přirůstá k hlavě.

Hruď (mesosom, pereion) je tvořena sedmi volnými články, každý článek nese po páru jednovětevných končetin, tzv. gnathopody a pereiopody. Gnathopody je označení pro první dva páry končetin, které se stavbou odlišují od zbývajících pěti párů. Mají rozšířený koncový článek (daktylus), který se přivírá k silně rozšířenému článku předchozímu (metakarpus). Ze zbývajících sedmi párů končetin (pereipody) čtyři páry směřují dopředu, tři páry směřují dozadu. Většina hrudních článků nese žaberní lupínek vybíhající z kyčle. Samice mají vyvinuty výběžky zvané oostegity, které vytváří plodové komůrky.

Zadeček (metason, pleon) je tvořen třemi článku, které nesou plovací nožky. Za těmito články leží další tři články vytvářející tzv. urosom se skákacími nožkami. Pleopody jsou jednovětevné a mají plovací funkci. Uropody ležící na urosomu jsou dvouvětevné a mají funkci skákací. Telson je destičkovitý, podélně rozeklaný.

ÚKOLY:

1. Pozorujte stavu těla berušky

Nakreslete a popište stavbu těla a tělních končetin berušky.

2. Pozorujte stavu těla stínky

Nakreslete a popište stavbu těla a tělních končetin stínky.

3. Pozorujte stavu těla blešivce

Nakreslete a popište stavbu těla a tělních končetin blešivce.