Třída Gastropoda –
plži
Podtřída Prosobranchia
– předožábří
Zahrnuje
asi 20 tis recentních druhů, zahrnovaných do asi 140 čeledí.
Řád Archaeogastropoda
Plži
mají primitivní rysy. Často zůstávají párovitě uspořádané orgány (ktenidie,
ledviny, osfradia). Radula nese vysoký počet zoubků. Ganglia jsou párovitá,
spojená dlouhými komisurami. Oplození je vnější. Vývoj je přes volně plovoucí
larvu přítomné
Většinou
jsou spásači mořských řas.
Čeleď Haliotidae
Celosvětově rozšířená čeleď. Ulity jsou
velmi nízké, se silně se rozšiřujícím tělesným závitem a řadou otvorů při
vnějším okraji. Vnitřní povrch ulity má nápadnou perleťovou vrstvou. Druhy žijí
na skaliscích v litorální zóně, kde spásají řasy. Plži jsou loveni jako velmi
chutná potrava, zvaná abalonky, česky i v jiných evropských jazycích jsou
nazývání ušně (angl. ormers, něm. Seeohr). V evropských mořích žije jediný
druh, některými autory však považovaný za druhy dva. Celkem známo asi 70 druhů.
Haliotis tuberculata Linnaeus, 1758
– ušeň mořská
Ekologie:
Na skaliscích (často na spodní straně kamenů) od litorální zóny do hloubek 50
m. Dokáže se velmi silně přisát k podkladu.
Rozšíření:
V Atlantickém oceánu od La Manche jižně podél evropského pobřeží a ve
Středozemním moři. Chybí v Černém moři.
Haliotis lamellosa Lamarck, 1822
Znaky:
Velikost ulity je poněkud menší s méně rozevřeným tělesným závitem.
Ekologie:
Jako předchozí druh.
Rozšíření:
Středozemní moře
Nadčeleď Fissurellacea
Celosvětově rozšířená čeleď s asi 60
druhy, většinou z malými, kuželovitými ulitami, které nesou na vrcholu otvor
nebo mají při kraji ulity sifonální zářez. Barva ulit je většinou bělavá. Mnoho
druhů je hlubokovodních. V evropských mořích je 22 druhů. Předpokládá se že
plži se živí mořskými houbami nebo řasami, které seškrabují radulou. Čeleď s
několika rody ve Středozemním moři a Atlantském oceánu, v Černém moři chybí.
Emarginula
fissura (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Od mělkých vod do hlubokého sublitorálu, přichycen na skalách, kde spásá houby.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do západní Afrika a Středozemního moře.
Fissurella nubecula (Linnaeus,
1758)
Ekologie: V mělkém litorálu na kamenech.
Rozšíření
a ekologie: Jižní část evropského pobřeží Atlantského oceánu a Středozemní moře.
Diodora graeca (Linnaeus, 1758) – děrnatka řecká
Ekologie.
Hojný druh na skaliscích, spásající
houby a sumky v litorální zóně.
Rozšíření:
Pouze Středozemního moře.
Diodora italica (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Mírně hojná na skaliscích a kamenech v mělké litorální zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře
Čeleď Acmaeidae
Čeleď
zahrnuje jednoduché, kápovité plže. Zhrnuje desítky druhů. Většinou žijí
v přílivové zńě, pevně přichyceni na skaliscích. Mají jen jednu žábru,
nemají víčko.
Acmaea tessulata (Muller)
Ekologie:
Hojná na skaliscích a kamenech v mělkém subtidálu.
Rozšíření:
Chladná část Atlantského oceánu do Anglie
a Severního moře.
Acmaea virginea (Muller)
Ekologie:
Na skaliscích a kamenech v mělkém subtidálu do 10 m.
Rozšíření:
Po celém evropském pobřeží kromě Baltského moře.
Čeleď Patellidae
Zástupci
čeledi zahrnuje druhy s kápovitými tvary, žijící v příbojové na skaliscích.
Čeleď je velmi hojná na evropském pobřeží s několika druhy. Žábry mají okolo
celého okraje pláště.
Patella vulgata Linnaeus, 1758 - přílipka obecná
Znaky:
Vysoce kuželovitý tvar, vnitřní povrch našedlý, světlý.
Ekologie:
Velmi hojný na skaliscích a kamenech v příbojové zóně.
Rozšíření:
Atlantský oceán a Severní moře
Patella caerulea Linnaeus, 1758
Znaky:
Ploše kuželovitý tvar, vnitřní povrch s modravě irizujícími plochami.
Ekologie:
Velmi hojný na skaliscích a kamenech v příbojové zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře
Patella rustica Linnaeus,
1758
Ekologie:
Velmi hojný na skaliscích a kamenech v příbojové zóně.
Rozšíření:
Atlantské pobřeží Španělska a Portugalska a celé Středozemní moře
Helcion pellucidus (Linnaeus, 1758)
Znaky:
Lastury mají několik moře opalizujících pruhů od vrcholu.
Ekologie:
Na chaluhách v mělkém subtidalu.
Rozšíření:
Atlantský oceán a Severní moře
Čeleď Trochidae
Velmi diverzifikovaná čeleď, s mnoha rody
a druhy, celosvětově rozšířená, od příbojové zóny do velmi hlubokých vod. Ulity
menší, v řádu cm. Většinou s perleťovým vnitřním povrchem závitů. Víčko je
kruhovité, rohovité, s mnoha závity.
Calliostoma zizyphinus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Nehojně od 10 m.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do západní Afriky, Středozemní a Severní moře.
Gibbula cineraria (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Hojný na skaliscích a kamenech v mělkém subtidalu, s dolním limitem okolo
100 m hloubky.
Rozšíření:
Atlantský oceán a Severní moře, chybí ve Středozemním moři.
Gibbula magus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Hojný na skaliscích a kamenech do hloubky 10 m.
Rozšíření:
Atlantský oceán, Středozemní a Severní moře
Gibbula umbilicalis (da Costa,
1778)
Ekologie:
Hojný na chráněných skaliscích a kamenech v mělkém subtidalu.
Rozšíření:
Atlantský oceán, chybí v Severním a Středozemním moři.
Gibbula divaricata (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Hojný na skaliscích v mělkém subtidalu.
Rozšíření:
Středozemní moře a pobřeží Portugalska.
Monodonta turbinata (Born, 1778)
Ekologie:
Hojný na skaliscích v příbojové zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře, Španělsko a Portugalsko.
Monodonta lineata (da Costa,
1778)
Ekologie:
Na skaliscích v příbojové zóně.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie, chybí
ve Středozemním moři.
Jujubinus striatus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Mezi porosty mořských travin v mělkém litorálu.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie a
Středozemní moře.
Jujubinus exasperans (Pennant)
Ekologie:
Mezi porosty mořských travin v mělkém litorálu.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie a
Středozemní moře.
Clanculus cruciatus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Na skaliscích a kamenech od přílivové zóny do 60 m.
Rozšíření:
Středozemní moře a pobřeží Portugalska.
Čeleď Turbinidae
Rozsáhlá čeleď se stovkami druhů, především
v tropických vodách. Ulity jsou široce kuželovité, silnostěnné,
s opalizujícím vnitřním povrchem, často i značné velikosti. Mají masivní spirálovité víčko. Většinou spásají řasy. V mořích Evropy žije jediný druh.
Astraea rugosa (Linnaeus, 1758) – donka dalmatská
Znaky:
Druh má velmi masivní, spirálovitě vinuté víčko.
Ekologie:
Na skaliscích od příbojové zóny do 50 m hloubek.
Rozšíření:
Středozemní moře, Azory a pobřeží Portugalska.
Čeleď Phasianellidae
Druhově
chudší čeleď s většinou menšími, hladkými, štíhle kuželovitými ulitami.
Vnitřní povrch ulit lesklý, bílý. Víčko
křídově bílé a lesklé. Ulity pestře zbarvené s jemnými pruhy a
skvrnami. V Evropě šest druhů.
Tricolia pullus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Na ruduchách v mělkém litorálu.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie a Irska, Středozemní moře.
Čeleď
Neritidae
Čeled s asi 50 druhy, především tropickými.
Ulity jsou silnostěnné, s rychle se rozšiřujícími závity a ústím
polouzavřeným svislou přepážkou. V ústí jsou přítomny malé, většinou četné zuby. Víčko je
spirálovité, s krátkým vnitřním výčnělkem. Žijí v mělkém litorálu na skaliscích, mořských travinách a
mangrovech. V Evropě jediný mořský
druh, několik druhů v brakických a sladkých vodách.
Smaragdia
viridis (Linnaeus, 1758)
Znaky:
ulita je trávově zelená s jemnými klikatými příčnými proužky.
Ekologie: Na porostech mořských tavin (Posidonia,
Zostera) v několikametrové hloubce.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Řád Mesogastropoda
(=Taenioglossa)
Pravé
ktenidium mizí, a zůstává jen levé. Ganglia často splývají. Hlava typicky
vyvbíhá do vytažitelného chobotu s jedním pásem tykadel. Oči při bázi
tykadel. Radule obvykle se sedmi zuby v každé řadě. Mnoho druhů vytváří z okraje pláště
sifony. Oplození je vždy vnitřní, s
volně plovoucí larvou.
Většinou
žijí volně. Někteří i ve sladkých vodách a na souši.
Čeleď Littorinidae
Nepočetná, avšak známá čeleď s asi 30 druhy po
celém světě. Ulity nízce kuželovité, velmi silnostěnné, s hladkým ústím,
bez periostraka. Víčko rohovité. Žijí
v příbojové zóně na skaliscích.
Littorina littorea (Linnaeus, 1758) - břeženka
Ekologie:
Hojný druh na skaliscích v příbojové zóně.
Rozšíření:
Atlantský oceán, Středozemní, Severní a Baltské moře
Littorina obtusata (Linnaeus, 1758)
Ekologie: V příbojové zóně, mezi chaluhami Fucus a Ascophyllum.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Severního moře do Španělska.
Littorina saxatilis (Olivi)
Ekologie: V horní části příbojové zóny, mezi
chaluhami Pelvetia a Fucus.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do Španělska, ojediněle i v západní části
Středomoří.
Littorina neritoides (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
V supralitorální zóně, mezi svijonožci a výše na skaliscích.
Rozšíření:
Atlantské pobřeží jižně od Anglie a Středozemní moře.
Čeleď Rissoinidae
Velmi drobné, kuželovité ulity, zřídka větší než 6
mm. Ústí má zesílený lem. Víčko je rohovité, se spirálním přirůstáním.
V evropských mořích je udáván výskyt asi 150 nesnadno určitelných druhů,
často se pasoucích na řasách.
Rissoa parva (da Costa,
1778)
Ekologie: Od příbojové zóny do 15 m, hojně na
malých ruduchách.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Norska a Středozemní moře. Chybí v Baltském moři.
Alvania beani (Thorpe)
Ekologie: Od příbojové zóny do 15 m, hojně na
malých ruduchách a mezi kameny na dně.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Norska a Středozemní moře.
Čeleď Turritellidae
Charakteristická čeleď se štíhle kuželovitými
ulitami s četnými závity. Na povrchu spirální linie. Víčko chitinózní. Většina
druhů žije na bahnitém hlubším dně
otevřeného moře. Popsáno je několik set druhů, většinou
z tropických moří. V Evropě
je udáván výskyt šesti druhů.
Turritella communis Risso 1826 –
věžule obecná
Ekologie:
Hojný druh na bahnitém a písčitém dně od hloubek několika metrů. Prázdné ulity
bývají často vyplavené na plážích.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do západní Afriky, Středozemní moře.
Turritella triplicata (Brocchi,
1814) – věžule trojitá
Ekologie:
Hojný druh na bahnitém a písčitém dně od 18 do 40 metrů.
Rozšíření:
Atlantský oceán západní Afriky, Portugalsko a
Středozemní moře.
Čeleď Vermetidae
Ulity dlouhé, nepravidelně, červovitě svinuté. Žijí
přisedle na pevném podkladu, často ve skupinách. Potravu loví na slizovou
síť.V evropských mořích asi 19 druhů.
Serpulorbis areniarius (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Na pevném podkladu v sublitorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře, Kanárské ostrovy a pobřeží Španělska a Portugalska.
Vermetus triqueter (Linnaeus,
1758) - nedovitka třírohá
Ekologie:
Na pevném podkladu v sublitorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře a Kanárské ostrovy.
Čeleď Cerithiidae
Velká čeleď převážně mělkovodních, z velké
části tropickým plžů. Ulity věžovité,
silnostěnné, s ohrnutým ústím. Víčko rohovité s několika závity. Jedinci
často žijí ve skupinách a živí se
organickým detritem a rozkládajícími se řasami.
Gourmya vulgatum (Bruguiere,
1792) – jehlanka obecná
Ekologie:
Hojný druh na bahnitém a písčitém dně mělčin.
Rozšíření:
Středozemní moře a západní Afrika.
Čeleď Triphoridae
Čeleď specializovaných plžů s vysokými, drobnými,
levotočivými ulitami, na povrchu s četnými hrbolky a rozšířeným ústím.
Specializovaní dravci na houbách, s třinácti druhy v evropských
mořích.
Monophorus perversus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
V mělkém litorálu na kamenitém a skalnatém pobřeží.
Rozšíření:
Středozemní moře, pobřeží Španělska, Portugalska a Kanárské ostrovy.
Čeleď Bittidae
Čeled drobných plžů s vysokými, pravotočivými
ulitami, na povrchu s četnými hrbolky a rozšířeným ústím.
Bittium reticulatum (da Costa)
Ekologie:
Hojný drobný žijící na řasách a houbách na písčitém dně v litorální zóně, často
mezi vodními travinami (Zostera, Posidonia).
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie, Středozemní a Černé moře.
Čeleď Epitoniidae
Čeleď s asi 200 druhy, většinou ve velkých hloubkách. Ulity jsou nápadné
složitým povrchovým axiálním žebrováním.
Mají rohovité víčko. V evropských mořích je hojný jediný druh.
Epitonium clathrus (Linnaeus, 1758) – obručanka evropská
Ekologie:
Na a písčitém i kamenitém dně v malých hloubkách, kde se živí
sasankami.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do západní Afriky, Středozemní a Černé moře.
Čeleď Janthinidae
Subtropická a tropická čeleď vysoce specializovaných
plžů, kteří si vytváří plovák s bublin. Mají tenké modrofialové ulity. Živí se planktonickými žahavci (Vellela a Porpita) a mají
kosmopolitní rozšíření. Tři druhy bývají příležitostně vyplavovány na evropském
pobřeží.
Janthina janthina (Linnaeus,
1758) – vorenka lesklá
Ekologie:
Pelagický druh, plovoucí na plováku z bublin. Dravý, loví žahavce Velella.
Rozšíření:
Atlantský oceán.
Čeleď Capulidae
Nepočetná čeleď s kápovitými, většinou menšími
ulitami.
Capulus ungaricus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Sublitorál na skalnatém a pevném dně.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do západní Afriky, Středozemní moře
Čeleď Crepidulidae
Čeleď s nízce kápovitými a čepičkovitými
ulitami, na vnitřní straně s vodorovnou přepážkou. Žijí často ve skupinách
několika jedinců. Nevytváří víčko. V evropských mořích sedm druhů.
Crepidula fornicata (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Na pevném podkladu v mělké litorální zóně, škůdce ústřic, zavlečený ze
Severní Ameriky.
Rozšíření:
Atlantský oceán a některé části Středozemního moře.
Calyptraea chinensis (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Na pevném dně z bahna nebo písku, od přílivové zóny do hloubky několika metrů.
Rozšíření:
Středozemní moře a podél atlantského
pobřeží do Anglie a Irska.
Čeleď Aporrhaidae
Čeleď
většinou menších plžů s nápadně a prstovitě rozšířeným ústím. Žijí
na bahnitém dně. Mají širokou plochou nohu. V Evropě pouze
dva druhy.
Aporrhais pespelecani (Linnaeus,
1758) – křídlatka pelikání
Znaky:
Má široce rozšířené ústí, které připomíná nohu pelikána - proto druhový název.
Ekologie:
Hojný druh žijící v bahně mělčin.kde žije částečně zahrabán..
Rozšíření:
Atlantský oceán od Lofot do Středozemního moře.
Čeleď Triviidae
Většinou tropická čeleď drobným oválných plžů
připomínajících zavinutce, s konvolutní ulitou. Povrch pokrytý lištami. Plášť zakrývá celou ulitu. Žijí
v mělkém litorálu pod kameny, kde se živí se sumkami. V evropských mořích pět druhů.
Trivia monacha (da Costa)
Ekologie:V mělkém litorálu na skalnatém pobřeží,
kde se živí sumkami Botryllus, Botrylloides a Diplosoma.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie, ve Středozemním moři.
Trivia arctica (Pulteney)
Ekologie: Od hloubek několika metrů do hlubšího dna
otevřeného moře, kde se živí koloniálními sumkami.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska jižně, pobřeží Skandinávie, chybí v Baltském
moři.
Čeleď Cypreidae
Především tropická čeleď s asi 200 druhy, zcela
chybí v chladných vodách. Ulity oválné, poslední závit zakrývá všechny
starší závity (konvolutní ulita). Ústí
je štěrbinovité, s četnými stejnými zuby. Povrch ulity hladký a lesklý, za
života částečně zakrytý stejně zbarveným pláštěm. V evropských mořích dva
druhy.
Luria lurida (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Vzácnější druh od hloubek několika metrů na pevném podkladu, často v porostech
mořských travin.
Rozšíření:
Středozemní moře a západní Afrika
Zonaria
pyrum (Gmelin, 1791)
Ekologie: Vzácnější druh od hloubek několika do 50
metrů na porostech řas.
Rozšíření:
Středozemní moře a pobřeží Portugalska a Španělska.
Čeleď Ovulidae
Specializovaná čeleď plžů s oválnými
involutními ulitami, žijící na
porostech rohovitek a dalších korálnatcích. Rozšířeni jsou zejména
v indo-pacifické oblasti, v evropských mořích sedm druhů.
Simnia spelta (Linnaeus,
1758)
Rozšíření:
Středozemní moře a Kanárské ostrovy.
Simnia patula (Pennant)
Rozšíření:
Středozemní moře
Pseudosimnia carnea (Poiret, 1789)
Rozšíření:
Středozemní moře
Čeleď Naticidae
Celosvětově rozšířená, velmi početná čeleď plžů. Mají kulovité ulity, většinou hladké a
silně lesklé, s rychle se rozšiřujícími závity. Operkulum silné, vápnité
nebo rohovité. Dravci, vrtající otvory do schránek kořisti.
V Evropě udáván výskyt 25 druhů.
Naticarius maculata (von Salis,
1793)
Ekologie: Na píščitém a štěrčíkovitém dně až do
hloubek 100 m.
Rozšíření:
Pobřeží jz. Evropy a Středozemní moře
Naticarius stercusmuscarum (Gmelin, 1791)
Ekologie: Na písčitém a šterčíkovitém dně od
hloubek několika metrů do asi 10 m.
Rozšíření:
Středozemní moře a západní Afrika.
Euspira guillemini (Payraudeau,
1826)
Ekologie:
Na písku v mělkém sublitorálu.
Rozšíření:
Od Bretaně do západní Afriky, Středozemní moře.
Euspira poliana (Chiaje,
1826)
Na písčitém dně v přílivo-odlivové zóně.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Anglie a Středozemní moře.
Polinices catena (de Costa,
1778)
Ekologie: Na písčitém dně v mělké vodě.
Rozšíření:
Atlantský oceán a Severní moře, do
Středozemního moře.
Neverita josephinia Risso, 1826
Ekologie: Od hloubek několika metrů do 15
metrů, na písčitém dně.
Rozšíření: Středozemní moře.
Naticarius hebraeus
Ekologie: Na písčitém dně od hloubek několika
metrů.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Čeleď Cassidae
Čeleď s převážně tropickými zástupci. Ulity
jeví pohlavní dimorfismus. Ulity jsou
často velké, tenkostěnné i silnostěnné, na povrchu s hrbolky a spirálními
liniemi, s ohrnutým ústím s četnými lištami. Živí se převážně
ježovkami. Ve Středozemním moři šest
druhů převážně na bahnitém dně větších hloubek. Některé druhy mají komerční
význam.
Phalium granulatum undulatum (Gmelin, 1791)
Ekologie: Na bahnitém dně v sublitorální zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře
Phalium saburon (Bruguiere,
1792)
Ekologie: Na bahnitém dně v sublitorální zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře, atlantické pobřeží od Biskajského zálivu do Ghany.
Galeodea echinophora (Linnaeus,
1758) – šišanka ostnitá
Ekologie: Na bahnitém dně v sublitorální zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Galeodea rugosa
Ekologie: Na bahnitém dně v sublitorální zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Čeleď Tonnidae
Čeleď téměr výlučně tropických druhů. Velké a
tenkostěnné ulity. V evropských mořích tři druhy, žijící na tvrdém
podkladu v hloubkách okolo 20 m.
Tonna galea (Linnaeus,
1758)
Ekologie: Viz výše.
Rozšíření. Středozemní moře, zejména jeho východní
část.
Čeleď Cymatiidae
Většinou tropická čeleď, zahrnující největší
recentní plže. Ulity jsou většinou silnostěnné, často pokryté leským
periostrakem. Víčko je chitinózní, silné. Ulity mají na povrchu často nápadné
příčné valy. V evropských mořích
několik velkých druhů, většinou dravých.
Ranella
olearium (Linnaeus, 1758)
Ekologie: Na bahnitém dně od 2 metrů do
dvoukilometrové hloubky.
Rozšíření:
Středozemní moře, jih Irska a Kanárské ostrovy.
Charonia lampas (Linnaeus,
1758)
Ekologie: V hloubkách několika metrů až do 200
m, na skalnatém až hrubě písčitém dně.
Rozšíření:
Středozemní moře a přilehlá část Atlantického oceánu (Portugalsko).
Cymatium corrugatum
Ekologie: Na skalnatém až hrubě písčitém dně
litorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře
Řád Neogastropoda
Nejvýše
vyvinutí plži. Všichni žijí v moři a jsou většinou masožraví. Uspořádání
plášťtové dutiny je jako u skupiny Mesogastropda (zůstává jen levá ktenidie).
Radula má nejvýše tři zoubky v každé řadě. Okraj pláště vždy vyváří
inhalalntí sifon.
Oplození
je vždy vnitřní. Některé druhy se vyvíjejí přímo, bez larválního stadia.
Čeleď Muricidae
Velké a rozmanitá čeleď dravých plžů, převážně
tropických a subtropických oblastí.
Ulity jsou často pokryty dlouhými trny. Bývají pestře zbarvené. Muricidi mají schopnost provrtat schránku kořisti kyselými sekrety.
V evropských mořích více než 30
druhů, většinou jen několikacentimetrové velikosti. Z velkých druhů byl
získáván královský nach.
Nucella lapillus (Linnaeus,
1758)
Ekologie: Na skaliscích v přílivo-odlivové
zóně, kde loví svijonožce a malé plže.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Norska do Portugalska.
Ocenebra erinacea (Linnaeus,
1758)
Ekologie: V mělkém litorálu na skalnatém dně,
kde loví mlže.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Anglie jižně do západní Afriky a Azorských ostrovů,
Středozemní moře
Ocinebrina aciculata (Lamarck,
1822)
Ekologie: Na skalnatém dně v přílivo-odlivové zóně, kde loví
svijonožce.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Anglie do Středozemního moře.
Ocinebrina edwardsii (Payraudeau,
1826)
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně pod hranicí odlivu.
Rozšíření:
Středozemní moře, pobřeží Španělska a Portugalska.
Bolinopsis bradnaris (Linnaeus, 1758) – ostranka jaderská
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně pod hranicí odlivu.
Rozšíření:
Středozemní moře, pobřeží Šapnělska a Portugalska.
Trunculariopsis trunculus (Linnaeus,
1758) – ostranka tupá
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně pod hranicí odlivu.
Rozšíření:
Středozemní moře, pobřeží Španělska a Portugalska.
Thais haemastoma
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně pod hranicí odlivu.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Muricopsis
cristatus (Brocchi,
1814)
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně v přílivo-odlivové zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře jižní Portugalsko až Senegal.
Rapana
venosa
Ekologie:
Dravý druh na skalnatém dně. Zavlečený na počátku 20. století lodní dopravou.
Decimuje původní faunu..
Rozšíření:
Černé moře.
Čeleď Columbellidae
Většinou tropická čeleď s vysokým počtem druhů.
Ulity většinou menší nežli 3 cm, převážně silnostěnné. V ústí často drobné
zoubky. Jsou aktivní v noci, kteří se živí masem uhynulých živočichů.
Osídlují mělkovodní prostředí s bahnitým a písčitým dnem.
Columbella rustica (Linnaeus,
1758)
Ekologie:
Na kamenech a řasách pod hranicí přílivu.
Rozšíření:
Středozemní moře a západní Afrika.
Mitrella scripta (Linnaeus,
1758)
Ekologie:
Na skalnatém dně od hloubek několika metrů.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Čeleď Buccinidae
Početná čeleď velkých plžů rozšířených po celém
světě. Velké druhy v chladných mořích jsou světle zbarvené. Většinou mají
velké rohovité víčko. Známo je několik set druhů, v evropských mořích asi
50 druhů, většinou však z velkých hloubek chladných moří.
Buccinum undatum Linnaeus, 1758
Ekologie:
Na písčitém a kamenitém dně do hloubek až 200 m, živí se masem uhynulých
živočichů a přisedlými kroužkovci.
Rozšíření:
Atlantský oceán, Severní a západní část Baltského moře.
Neptunea antiqua (Linnaeus,
1758)
Ekologie: Ve větších hloubkách až mělkém litorálu,
loví přisedlé kroužkovce.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Biskajského zálivu
do Arktických moří.
Pisania striata (Gmelin, 1791)
Ekologie: V přílivo-odlivové zóně na skalnatém
dně.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Čeleď Nassariidae
Velmi početná čeleď s několika sty druhů. Mají
chitinózní víčko, menší velikost ulit a nápadný anální a sifonální sinus. Ústí
je často nápadně zesíleno, s drobnými zoubky ve vnějším pysku. Osídlují v
často silných populacích bahnité a bahnito-písčité dno v mělkém litorálu
až přílivo-odlivové zóně. V evropských mořích asi 30 druhů.
Nassarius reticulatus (Linnaeus, 1758)
Ekologie:
Hojný druh na písčitém dně v mělčinách
Rozšíření:
Atlantský oceán, Středozemní, Severní a Baltské moře.
Nassarius cuvieri (Payraudeau, 1826)
Ekologie:
Hojný druh na písčitém dně v přílivo-odlivové zóně.
Rozšíření:
Středozemní moře a Kanárské ostrovy.
Sphaeronassa mutabilis (Linnaeus,
1758)
Ekologie: Na písčitém dně mělkého litorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře, Černé moře a západní Afrika.
Cyclope pellucida (Risso, 1826)
Ekologie: V mělkém litorálu na písčitobahnitém
dně.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Cyclope neritea (Linnaeus,
1758)
Ekologie: V mělkém litorálu na
písčito-bahnitém dně.
Rozšíření:
Středozemní moře, Spanělsko a Portugalsko.
Čeleď Fasciolariidae
Většinou velcí draví plži, bez lišt a záhybů na
sloupku, s velkým rohovitým víčkem. Většinou tropická čeleď žijící
v mělkých vodách. Na závitech někdy nápadná rampa. Ve Středozemním moři
několik druhů.
Fusinus rostatus
Ekologie: Na bahnitém a písčitém dně
v hloubkách několika metrů.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Fasciolaria lignaria
Ekologie: Od hloubek několika metrů do 40 metrů na
bahnitém a písčitém dně.
Rozšíření:
Středozemní moře.
Fusus syracusanus (Linnaeus,
1758) – vřetenovka syrakuská
Ekologie: Od hloubek několika metrů do 40 metrů na
skalnatém dně.
Rozšíření:
Středozemní moře, západní Afrika a Kanárské ostrovy.
Čeleď Mitridae
Převážně
tropická čeleď s několika sty druhů. Ulity jsou nápadně protažené, lesklé.
Na vnitřním pysku kolumelární lišty, sloupek je mírně protažený dolů. Evropské druhy malé až velmi malé
velikosti, většinou ve Středozemním moři.
Pusia tricolor (Gmelin, 1791)
Znaky:
Malá, jen několik mm vysoká ulita, hnědooranžové barvy a bílou spirálovou
linií. Na sloupku čtyři kolumelární lišty.
Ekologie:
V mělkém litorálu mezi porosty řas a mořských travin.
Rozšíření:
V západní části Středozemního moře.
Mitra cornicula – čepicovka
růžkatá
Znaky:
Asi 2 cm vysoká ulita světle hnědé barvy, bez barevných skvrn nebo pruhů, s
hladkým a lesklým povrchem.
Ekologie.
Hojný druh na skaliscích a pod kameny v litorální zóně
Rozšíření:
Středozemní moře.
Vexillum ebenus (Lamarck,
1811) – čepicovka ebenová
Znaky:
3 cm vysoká, silně lesklá ulita a nápadnými švy a uzlíkatým povrchem. Barva
ulity tmavě hnědá až černohnědá s světlým spirálním pruhem,
Rozšíření
a ekologie: Jako předchozí druh.
Čeleď Cancellariidae
Většinou tropická čeleď menších, silně skulptovaných
(často síťovitě) plžů. Sloupek nese
několik silných zubů. Nevytváří si víčko. V evropských mořích několik, většinou nehojných druhů.
Cancellaria similis Sowerby, 1833
Ekologie: V mělkém litorálu na písčitém dně.
Rozšíření: Středozemní moře a západní Afrika.
Čeleď Marginellidae
Čeleď s asi 650 druhy, převážně v tropických mořích. Ulity jsou obvykle
menší než 3 cm, silně lesklé,
s několika silnými zuby na sloupku. Plášť zakrývá celý povrch
ulity. V Evropských mořích více než 20 druhů.
Gibberula miliaria (Linnaeus,
1758)
Ekologie:
V mělkém litorálu na písku a jemném štěrku.
Rozšíření:
Středozemní moře, Španělsko a Portugalsko.
Čeleď Conidae
Rozsáhlá čeleď převážně tropických, mělkovodních
plžů. Je známo asi 300 druhů. Ulity jsou kuželovité, s úzkým ústím a malým víčkem. Produkují prudké jedy, které mohou
usmrtit i člověka.
Conus ventricosus Gmelin, 1791 –
homolice břichatá
Ekologie:
Hojný druh na písčitém dně na mělčinách v přílivo-odlivové zńě a mělkém
litorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře, pobřeží Španělska a Portugalska.
Podtřída
Opisthopbranchia – zadožábří
Zahrnuje
asi 2 tis recentních druhů, často s redukovanou ulitou. Zahrnovány jsou do
120 čeledí.
Acteon tornatilis (Linnaeus,
1758) (čel. Acteonidae)
Ekologie: Od hloubek několika metrů na píščitém a
písčito-bahnitém dně otevřeného moře.
Rozšíření:
Atlantský oceán od Islandu do Španělska.
Akera bullata Muller, 1776
(čel. Scaphandridae)
Ekologie: Na bahnitém dně mělkého sublitorálu.
Rozšíření:
Atlantský oceán jižně od Anglie a
Středozemní moře.
Scaphander lignarius (Linnaeus,
1758) (čel. Scaphandridae)
Ekologie: Na písčitém dně mělkého sublitorálu.
Rozšíření:
Středozemní moře, atlantské pobřeží od jihu Anglie do Kanárských ostrovů.
Bulla striata Bruguiere (čel.
Bullidae)
Ekologie: Od hloubek několika metrů mezi porosty
mořských travin na písčitém dně.
Rozšíření:
Středozemní moře, Kanárské ostrovy a Azory.