________________________________________________________________

 

Podříše Metazoa - mnohobuněční

 

97% známých žijících druhů. Živočichové s větším až velikým počtem buněk, funkčně a morfologicky diferencovaných.

Vznik - jako jedna z vývojových větví prvoků směřujících k mnohobuněčnosti.

Dvě skupiny - diblastica (entoderm a ektoderm) a triblastica (entoderm, mezoderm, ektoderm)

________________________________________________________________

 

Skupina Diblastica

 

Skupina kmenů jejichž buňky lze odvodit ze dvou zárodečných listů

Tělní symetrie paprsčitá, jen naznačená či chybí.

Diferenciace buněk je na nízké úrovni.

Nervová soustava je jen slabě koncentrována.

Zahrnuje 5 kmenů: Placozoa, Porifera, Cnidaria, Ctenophora a Mesozoa.

_________________________________________________________________

 

Kmen Placozoa - vločkovci

 

Etymologie: Řečtina: placos - plochý, zoon - živočich.

 

Kmen z roku 1971, známé 2 druhy.

Volně žijící, výlučně mořští živočichové, s jednoduchou stavbou těla, bez symetrie, vzhled vločky. Tělo z několika tisíc buněk, velikost asi 3 mm Zvláštnost: Buňky mají málo DNA, velmi malé chromozómy.

Svrchní strana: Buňky charakteru plochého krycího epitelu, část buněk má bičíky.

Spodní strana se 2 typy buněk: Válcovité bičíkaté buňky a váčkovité buňky žláznaté.

Trávení exoenzymy.

 

Jen dva rody: Triplax, Treptoplax

 

Kmen Porifera - houby

 

Etymologie: porus - por, ferre - nésti

 

Organismy tvořící průtočné systémy, bez symetrie nebo s náznaky radiální symetrie. Vývojově na stupni gastruly. Známo je asi 10000 druhů, převážně mořských.

 

Tělo: Povrch - ektoderm (pinakoderm), uvnitř entoderm (choanoderm)

mezi nimi mezoglea - málo rozvinutá.

Na povrchu: pinakocyty (ploché epitelové buňky), pórocyty (buňky s vnitrobuněčným kanálkem

Uvnitř: choanocyty - mají bičík a plazmatický límeček, slouží k vybírání potravy z vody, amébocyty - umožňují rozvod živin - fagocytóza, archeocyty - nerozlišené buňky, umožňují tvorbu jiných buněčných typů, kolencyty - mají pojivový význam, lofocyty - buňky s cytoplazmatickými výrůstky, připomínají nervové buňky.

Oporu těla zajišťují: sklerocyty (skleroblasty) - vytváří skelet hub.

Skelet je vždy vnitřní: vápenitý (CaCO3), křemitý (opál) nebo obojí. Skelet minerální má ráz spikul (různý tvar, různé rozložení v těle)

Nosné prvky - makroskléry, výplňová funkce - mikroskléry, na povrchu gemulí - cívkovitý tvar – amfidisky, mikroskléry

Spongocyty (spongoblasty) - produkují pružnou organickou hmotu - spongin

 

Z morfologického hledika 3 typy hub:

1) askon - nejprimitivnější typ, stěna vystlána vrstvou choanocytů

2) sykon - komůrky s choanocyty jsou radiálně rozmístěny kolem dutiny těla. Zvětšená choanocytová výstelka.

3) leukon - komůrky s choanocyty jsou rovnoměrně rozmístěny v těle houby.

Pod povrchem těla vznikají lakuny, ze kterých je voda dále rozváděna po těle soustavou kanálků.

 

Výživa: Filtrací potravy (nanoplanktonu)- choanocyty (bakterie, řasy, prvoci, detrit do 10 mikrometrů). Choanocyty zachytávají potravu a předávají ji amébocytům do mezoglei - rozvod po těle.

Dýchání: O2 z vody, buňky jednotlivě omývány za odnosu CO2

Rozmnožování: nepohlavně: různého typu

 - fragmentací a regenerací

 - nakupením archeocytů na povrchu těla, jejich oddělení, vznik nové houby

 - nakupením archeocytů, vytvořením chitinózní kapsuly se vzdušným obalem, někdy charakteristické mikrosklery ve stěně (amfidisky). Vzniká gemule, tj. klidové stadium - na jaře archeocyty opuštějí gemuli - vznik nové houby. Vznikají i u některých mořských hub.

pohlavně: hermafroditi i gonochoristi

Spermie a vajíčko z archeocytů v mezoglei.

Spermie vypuzeny a zachyceny choanocyty jiné houby, nestráveny, oplození vajíčka v mezoglei.

Embryo opustí tělo houby. Embryo obrvené - amfiblastula (s dutinou) u Calcarea, paranchymela - (bez dutiny) u Demospongia

larva plave hodiny až dny - přichycení k podkladu

amfiblastula - gastruluje - vytváří choanoderm - vaječné buňky zůstávají vně a dávají vznik pinakodermu.

parenchymela - dochází k obrácení vrstev - vnější bičíkaté buňky ztrácí bičík a migrují dovnitř. Vnitřní archeocyty migrují vně a vytváří pinakoderm. (Je sporné zda reverze skutečně existuje).

Výskyt a význam: Nejvíce v tropických vodách. Od příbojové zóny do 11 km, nejvíce v hloubkách 400 -500 m, pod 1-1,5 km málo (málo nannoplanktonu).

Hlubokovodní mají dlouhý stonek (ochrana před zabořením do jílu).

Běžná symbióza s kraby.

Biofiltrátoři - význam v samočistící schopnosti sladkovodních jezer a řek.

Použití pro toaletní účely. Z některých separovány jedy pro farmaceutický průmysl.

 

Systém:

Třída Calcarea

Třída Hexactinellida

Třída Demospongiae

Třída Sclerospongiae

 

Poznámka: Návrh systematického členění z roku 1983: podkmen Symplasma a podkmen Celluraria.

 

 

Třída Calcarea - houby vápenaté

Primitivní, mořské formy, do 7 cm. Tělo vyztuženo jehlicemi vápenatými (kalcit, vzácně aragonit), 1-,3- nebo 4-osými jen jedné velikosti. Askon, sycon i leukon.

 

Sycon raphanus - houba voštinatá

úzce válcovitý tvar, 2 cm, věnec z dlouhých jehlic kolem oskula, v Evropských mořích

 

Třída Demospongiae - houby rohovité

Většina druhů (90%), různé tvary, velikosti i barvy. Výhradně leukon. Skelet z jednoosých nebo čtyřosých křemitých jehlic a vláken sponginu. Některé nemají jehlice vůbec. Sladkovodní houby vytváří gemule.

 

Poterion neptuni - houba pohárová

V tropech, až 2 m.

 

Euspongia officinalis - houba mycí

Středozemní moře, černá.

 

Suberites domuncula - houba domečková

Na ulitách postevnických raků, kulovitý tvar, oranžová barva. Středozemní moře.

 

Cliona celata – houba vrtavá

Vrtá do skal a schránek komůrky. Jasně žlutá.

 

Spongilla lacustris - houba rybniční

Vysoké, i větvené trsy. Gemule chitinózní, bez amfidisků.

 

Ephydatia fluviatilis - houba říční

Korovité povlaky. Gemule s amfidisky.

 

Třída Hexactinellida - houby křemité

Mají křemité jehlice ze šesti paprsků. Velikost 50 cm i více.

Tělo křehké, někdy měkké, při podstatném rozvinutí skeletu tvrdé a křehké. Redukovaná mezoglea, spongin chybí. Stěna těla dvouvrstevná, perforovaná, uvnitř těla velká dutina, vystlaná choanosyncytitem. Tkáně tvořené syncytiem.

Jen sykon. Jehlice víceméně pravidelně rozmístěny v těle, vytváří rigidní oporu. Velikost jehlic od 0,1 mm do desítek cm. Žijí v hlubokých vodách.

 

Euplectella aspergillum - houba pletená

Ve větších hloubkách Tichého oceánu. Z ráčkem uvnitř koše - Venušin pohár (symbol věrnosti v Japonsku).

 

Třída Sclerospongiae

Malá skupina, mají křemité jehlice a vnější vápenatou kostru.

Vždy leukon. Žijí v kryptických prostorách (podmořské jeskyně, převisy) na korálových útesech.

Snad příbuzné fosilním stromatoporám.

 

Ceratoporella

Karibská oblast.

 

Kmen Cnidaria - žahavci

 

Etymologie: Řečtina: knide - kopřiva

Tělní organizace: Úroveň gastruly, radiální symetrie.

Ektodern - epidermis, entoderm - gastrodermis. Mezi mezoglea.

Asi 10.100 druhů, většinou mořských, řada hlubokovodních.

 

Dvě základní životní formy: polyp a medúza.

Polyp: Válcovité, protáhlé tělo na nožním terči. Protilehlá strana - ústní terč s věncem chapadel. Mezi epidermis a gastrodermis - tenká mezoglea. Vnější straně těla vylučuje periderm.

Medúza: Vzhled zvonu, volný pohyb. Ústa směřují dolů. Nožní terč přeměněn na exumbrelu. Mezoglea bohatá a silná (funguje jako pružný terč).

Spodní strana - subumbrela. Nese manumbrium - příústní laloky

Velum (plachetka)u hydromedúz. Na okrajích ropália nebo ocelli.

Gastrovaskulární soustava s radiálními a okružním kanálkem.

(Ne všichni polypi sesilní, ne všechny medúzy plavou).

Epidermis: Pět hlavních typů buněk.

1. epiteliálně-svalové buňky - válcovité, protáhlé orálně-aborálním směrem.

2. intersticiální buňky - vytváří jiné buňky, mají velké jádro.

3. knidocyty - žahavé buňky. Vznikají na trupu, usazují se na chapadlech na hrbolcích - žahavé baterie.

 Knidocyty - obsahují nematocysty.

Možnost vystřelení - vliv prudkého vtoku vody do knidocytu.

Různé typy nematocyst.

Stomoknidy: Duté vlákno - 1) haplonemy (lep) - u nezmarů glutinanty, 2) heteronemy (toxin) - u nezmarů penetranty

Astomoknidy: Vlákno není duté, ovíjí se okolo kořisti - desmonemy - u nezmarů volventy.

4. žlaznaté buňky - produkují sekret pro ochranu, lov či přichycení.

5. smyslové a nervové buňky - vytváří nepravidelnou síť.

 

Gastrodermis:

1. trávicí buňky

2. trávicí žláznaté

Povrch často zřasen pro zvětšení trávicího povrchu. Dravci, loví a polykají celou potravu.

Výživa: lov žahavými bateriemi, někdy endosymbiotické zooxantely

Dýchání: O2 z vody, zvlášní dýchací orgány chybí.

Rozmnožování: Metageneze. Nepohlavní stadium polypové - pučení, pohlavní stadium  - medúzy. Larva planula, obrvená, bez úst.

Rozšíření a význam: V moři, ve sladkých vodách málo. Pevninotvorný a horninotvorný význam - korálové útesy. Nebezpečné toxiny. Některé jako potrava.

 

Systém:

Třída Hydrozoa

Řád Hydroida

Řád Milleporina

Řád Stylasterina

Řád Trachylina

Řád Siphonophora

Řád Chondrophora

Řád Actinulida

Třída Cubozoa

            Řád Cubomedusae

Třída Scyphozoa

Řád Coronatae

Řád Semaeostomeae

Řád Rhizostomeae

Řád Stauromedusae

Třída Anthozoa

     Podtřída Alcyonaria

     Podtřída Zoantharia

            Řád Actiniaria

            Řád Scleractinia

            Řád Ceriantharia

            Řád Antipatharia

 

Třída Hydrozoa - polypovci

Převládá stadium polypa, medúza malá. Časté kolonie:

1) diferenciace polypů:polup (hydrant) je: gastrozoid (vyživovací funkce), gonozoid (rozmnožovací funkce), daktylozoid (obranná funkce).

2) společný stolon

3) oporný vnější skelet - chitinový (periderm, perisark), někdy z uhličitanu vápenatého.

Rozsáhlé odchylky - chybí medúza nebo polypové stadium.

Medúza - hydromedúza: má velum, trávicí soustava se 4 radiálními nevětvenými kanálky, smyslové orgány jsou jednoduché - ocelli, statocysta.

Gonády ektodermálního původu.

Maximální kolonialita a polymorfismus u trubýšů.

 

Řád  Hydroida

Perisark přítomen či chybí,  někdy neznámo polypové stadium (někdy obráceně). Sladkovodní formy u nás:

 

Hydra vulgaris - nezmar obecný

Běžný druh, v rybnících, často u výtoku nebo  na vodních rostlinách. Maximum v září a říjnu.

 

Pelmatohydra oligactis - nezmar hnědý

Vyžadují čisté vody, stadium medúzy chybí.

 

Chlorohydra viridissima - nezmar zelený

Symbiotické zoochlorelly, čisté vody.

 

Podřád Limnomedusae

Sladkovodní medúzy, stadium polypa i medúzy.

 

Craspedacusta sowerbyi - medúzka sladkovodní

Zavlečená z J. Ameriky., Dolní Povltaví, Polabí, Klíčava u Křivoklátu.

 

Řád Siphonophora - trubýši

Velká diferenciace polypů, složité plovoucí kolonie.

Pneumatofor - měchýřovitý útvar plovoucí na hladině.

Různé typy polypů vyrůstají z kormidií.

Kormidium: z fylozoida - krycí polyp, nahoře. Dole gastrozoidi, gonozoidi, daktylozoidi.

Nebezpečné toxiny, pestré zbarvení.

 

Physalia physalis - měchýřovka portugalská

Teplá i evropská moře. Až 20 m dlouhá chapadla.

 

Řád Chondrophora

Menší rozměry, jen jediný vyživovací polyp. Plavou po hladině.

 

Velella spirans - měchýřovka komůrkatá

Přijímá vzdušný kyslík. Trojúhelníkovitá plachta. Středozemní moře.

 

Porpita mediterranea

Bez plachty, kyjovitá chapadla.

 

Třída Cubozoa - čtyřhranky

Připomínají vysoké čtyřboké medúzy, na okrajích zvonu 4 masitá ramena (pedalie). Polypové stadium složité. Mají velmi silné toxiny.

 

Chironex fleckeri – čtyřhranka smrtelná

20 cm, 4 masitá ramena, každé s 15 chapadly. Toxiny smrtelné. Australské pobřeží.

 

Carybdea marsupialis - čtyřhranka středomořská

Ve Středozemním moři, 4 ramena.

 

Třída Scyphozoa - medúzovci

Medúzové stadium větší než hydromedúzy. Chybí velum, pohlavní orgány entodermálního původu. Mezoglea s buňkami. Gastrovaskulární soustava složitě větvená.

Na okrajích zvonu smyslové orgány - ropalia (statocysta, chemoreceptory, fotoreceptory). Manumbrium s chapadly.

Medúzy jsou gonochoristé.

Vývoj: vajíčko, larva planula, polyp, strobilací vznikají malé medúzky (efýry).

 

Řád Coronatae - korunovky

Zářez po obvodu exumbrely. V hloubkách, pestře zbarvené.

 

Řád Semaeostomeae - talířovky

Exumbrela ploše klenutá. Ústa s dlouhým manumbriem. Bioluminiscence.

 

Aurelia aurita - talířovka ušatá

V Baltickém moři.

 

Pelagia noctiluca - talířovka svítivá

Světélkuje. Silně klenutý talíř. Teplá moře.

 

Cyanea lamarckii - talířovka obrovská

V chladných mořích. Zvon plochý, modrá barva.

 

Řád Rhizostomeae - kořenoústky

Velké medúzy. Ztrácejí okrajová ramena. Manumbrium bohatě zkadeřeno, laloky srostlé. Mikrofágie, někdy symbiotické řasy. Některé pojídány v jv. Asii.

 

Rhizostoma pulmo - kořenoústka plicnatá

Ve Středozemním moři, dlouhé manumbrium, neúplně srostlé.

 

Cotylorhiza tuberculata - kořenoústka hrbolatá

Osm příústních chapadel s přísavnými paličkami. Středozemní moře.

 

Cassiopeia andromeda – kořenoústka pobřežní

Indopacifická oblast, symbióza se zelenými řasami. Leží na dně.

 

Řád Stauromedusae

Medúzy podobné polypům. Svrchní strana exumbrely protažená ve stopku. Na okrajích zvonu osm shluků paličkovitých žahavých tykadel. V chladných mořích.

 

Lucernaria campanulata  - kalichovka

V Severním moři, na chaluhách.

 

Třída Anthozoa - korálnatci

Chybí stadium medúzy. Polyp velmi složitý.

Solitérní nebo koloniální (společné oporné zařízení na bázi).

Skelet - vnější - exoskelet - z uhličitanu vápenatého

 - vnitřní - endoskelet - z vápenitých jehlic (druhotně stmeleny) nebo z gorgoninu (= kolagen)

Stavba polypů: složitý ektodermální hltan, protažený do gastrocoelu, ústa štěrbinovitá (sifonoglyfy).

V gastrocoelu septa zvětšující trávicí povrch - vyztuženy septy exoskeletu. Počet sept a ramen 6 nebo n6 nebo 8 a n8 (ramen 8).V septech svaly.

V koloniích jedinci spojeni dutinou - caenosark.

Rozmnožování: vajíčko - planula – polyp, nepohlavně: dělení nebo pučení.

Výskyt: Pouze moře - obrovská společenstva (útesy) (teplota vody 18o C, čistá voda, fotická zóna, salinita). Pevninotvorný, horninotvorný význam.

 

 

Podtřída Alcyonaria - koráli osmičetní

Počet sept 8 nebo n8. Chapadla zpeřená, dutá. Oporný skelet z CaCO3 nebo gorgoninu (jehlice někdy druhotně stmeleny).  Mnoho řádů, asi 2500 druhů.

 

Corallium rubrum - korál červený

Stromečkovité útvary, červené, polypi bílí. V hloubkách asi 100, Středozemní moře.

 

Tubipora hemprichi - varhanitka červená

Nachově zbarvené, hustě nahloučené trubice, polypi zelení. Indopacifická oblast.

 

Pennatula rubra - pérovník červený

Plochá kolonie pérovitého tvaru, 20 cm. Středozemní moře.

 

Podtřída Zoantharia - koráli šestičetní

Počet sept 6 nebo n6. Ramena nezpeřená, velmi početná. Některé nemají ochrannou kostru (sasanky).

 

Řád Actiniaria - sasanky

Nemají ochrannou kostru, častá symbióza s poustevníčky a kraby.

 

Actinia equina - sasanka koňská

Červeně zbarvená, 190 ramen. Příbojová zóna.

 

Adamsia palliata - sasanka plášťová

Symbióza s poustevníčky.

 

Řád Scleractinia - větevníci

Koráli z pevným exoskeletem, útesotvorný význam.

 

Diploria cerebriformis - větevník mozkový

Nerozvěvená kostra. Karibské moře.

 

Acropora - větevník

Mnoho druhů, Karibská oblast.

 

Fungia fungites - houbovník obecný

Indopacifická oblast. Průměr až 25 cm, polyp velmi barevný.

 

Cladocora cespitosa -

Ve Středozemním moři. Bariérové útesy v Egejském a Jaderském  moři (Split)

 

Třída Anthozoa

     Podtřída Alcyonaria

     Podtřída Zoantharia

            Řád Actiniaria

            Řád Scleractinia

            Řád Ceriantharia

            Řád Antipatharia

 

 Řád Ceriantharia - červnatci

Oporný skelet rohovitý nebo využívají cizí tělíska, připomínají sasanky nebo tvoří stromkovité kolonie. Solitérní i koloniální.

 

Cerianthus lloydi – červnatec severní

60 chapadel, zahrabán do písku.

 

Řád Antipatharia

Oporný skelet chitinózní. Hlubokovodní, v tropech.

 

Antipathes

Tzv. černý korál. Kostra z chitinozní s proteiny, využijí v klenotnictví. 

 

Kmen Ctenophora - žebernatci

 

Etymologie: Řečtina: ktenos - veslo, phoros - nésti

 

Asi 100 druhů, pouze mořských. Biradiální symetrie.

Tělo vakovité, protažené orálně-aborálním směrem nebo příčně.

Nemají epiteliálně-svalové buňky, ale sval. Mají colloblasty - lepkavé buňky na vymrštitelných tykadlech. Na povrchu těla 8 radiálních žebírek. Na nich obrvené destičky s brvami - míhání - pohyb.

Trávicí soustava: Vakovitá, žaludek s četnými, dichotomicky rozvětvenými slepými výběžky. Slepě končící anální kanálky.Ústa velká.

Vylučovací a dýchací orgány chybí. Schopnost bioluminiscence.

Smyslové orgány: nervové dráhy podél žebírek, statolit na aborálním pólu těla.

Rozmnožování: Hermafroditi. Z vajíčka obrvená larva cydippium (připomíná dospělce).

Výskyt a význam: Většinou volně plovoucí, v hloubce na otevřeném moři. Málo bentických. .

Dravci (polykají velkými ústy) nebo lepí potravu coloblasty.

 

Systém:

Třída Tentaculata

Třída Nuda

 

Třída Tentaculata

Mají zatažitelná tykadla, malý hltan. Mikrofágové.

 

Cestus veneris - pásovnice Venušina

Až 1,5 m, protažená bočně. Světélkuje.

 

Pleurobrachia pileus - hruškovka obecná

Kulovitý tvar, asi 3 cm, dlouhá tykadla.

 

Bolinopsis infundibulum

15 cm, evropská moře.

 

Coeloplana metschnikovi - plošenka

Žije benticky, korálové útesy, pestré barvy, požírá polypy.

 

Třída Nuda

Nemají tykalda, velký hltan. Dravci, rychlý pohyb.

 

Beroe cucumis - žebrovka vejčitá

Asi 15 cm, chladná evropská moře, loví tresky.

 

 

Kmen Mesozoa - morulovci

 

Etymologie: Latina: mesos - střední, zoon - živočich.

 

Pouze mořští, výlučně endoparazitární, drobní živočichové.  Velikost do 7 mm, průměrně okolo 1 mm. Známo asi 50 druhů.

 

Nejsou ani typičtí diblastica ani triblastica. Tělo ze dvou vrstev buněk:

- axiální buňky (v ose těla) (1 nebo několik), rozmnožovací funkce.

- vnější vrstva buněk (asi 20-30), obrvení, umožňující pohyb.

Odchylky - plasmodium, chybí axiální buňky.

Rozmnožování: pomocí axoblastů z axiální vrstvy těla (třída Rhombozoa) nebo kopulací samce a samice (třída Orthonectida) - zygota - larva (průnik do nového hostitele)

 

Systém:

Dvě třídy, možná spolu nepříbuzné (maximální zjednodušení těla vlivem parazitismu - konvergence). Snad maximálně zjednodušené ploštěnky nebo vznik z obrvených protist.

Třída Rhombozoa

Třída Orthonecta

 

Třída Rhombozoa - sépiovky

Cizopasí v ledvinách hlavonožců, červovité tělo, jedna nebo více axiálních buněk.

 

Třída Orthonecta - plazmodiovky

Cizopasí (vzácně) v mořských ploštěnkách, pásnicích, kroužkovcích, měkkýších i u hadic. Vytváří parazitární syncytiální plazmodia. Z nich samci a samice, kteří žijí volně avšak nepřijímají potravu.

_______________________________________________________________