________________________________________________________________
Podříše
Metazoa - mnohobuněční
97% známých žijících druhů. Živočichové s větším až
velikým počtem buněk, funkčně a morfologicky diferencovaných.
Vznik - jako jedna z vývojových větví prvoků
směřujících k mnohobuněčnosti.
Dvě skupiny - diblastica (entoderm a ektoderm) a
triblastica (entoderm, mezoderm, ektoderm)
________________________________________________________________
Skupina
Diblastica
Skupina kmenů jejichž buňky lze odvodit ze dvou
zárodečných listů
Tělní symetrie paprsčitá, jen naznačená či chybí.
Diferenciace buněk je na nízké úrovni.
Nervová soustava je jen slabě koncentrována.
Zahrnuje 5 kmenů: Placozoa, Porifera, Cnidaria,
Ctenophora a Mesozoa.
_________________________________________________________________
Kmen
Placozoa - vločkovci
Etymologie: Řečtina: placos - plochý, zoon -
živočich.
Kmen z roku 1971, známé 2 druhy.
Volně žijící, výlučně mořští živočichové, s
jednoduchou stavbou těla, bez symetrie, vzhled vločky. Tělo z několika tisíc
buněk, velikost asi 3 mm Zvláštnost: Buňky mají málo DNA, velmi malé
chromozómy.
Svrchní strana: Buňky charakteru plochého krycího
epitelu, část buněk má bičíky.
Spodní strana se 2 typy buněk: Válcovité bičíkaté
buňky a váčkovité buňky žláznaté.
Trávení exoenzymy.
Jen dva rody: Triplax,
Treptoplax
Kmen Porifera - houby
Etymologie: porus - por, ferre - nésti
Organismy tvořící průtočné systémy, bez symetrie
nebo s náznaky radiální symetrie. Vývojově na stupni gastruly. Známo je asi
10000 druhů, převážně mořských.
Tělo: Povrch - ektoderm (pinakoderm), uvnitř
entoderm (choanoderm)
mezi nimi mezoglea - málo rozvinutá.
Na povrchu: pinakocyty (ploché epitelové buňky),
pórocyty (buňky s vnitrobuněčným kanálkem
Uvnitř: choanocyty - mají bičík a plazmatický
límeček, slouží k vybírání potravy z vody, amébocyty - umožňují rozvod živin -
fagocytóza, archeocyty - nerozlišené buňky, umožňují tvorbu jiných buněčných
typů, kolencyty - mají pojivový význam, lofocyty - buňky s cytoplazmatickými
výrůstky, připomínají nervové buňky.
Oporu těla zajišťují: sklerocyty (skleroblasty) -
vytváří skelet hub.
Skelet je vždy vnitřní: vápenitý (CaCO3),
křemitý (opál) nebo obojí. Skelet minerální má ráz spikul (různý tvar, různé
rozložení v těle)
Nosné prvky - makroskléry, výplňová funkce -
mikroskléry, na povrchu gemulí - cívkovitý tvar – amfidisky, mikroskléry
Spongocyty (spongoblasty) - produkují pružnou
organickou hmotu - spongin
Z morfologického hledika 3 typy hub:
1) askon - nejprimitivnější typ, stěna vystlána vrstvou
choanocytů
2) sykon - komůrky s choanocyty jsou radiálně
rozmístěny kolem dutiny těla. Zvětšená choanocytová výstelka.
3) leukon - komůrky s choanocyty jsou rovnoměrně
rozmístěny v těle houby.
Pod povrchem těla vznikají lakuny, ze kterých je
voda dále rozváděna po těle soustavou kanálků.
Výživa: Filtrací potravy (nanoplanktonu)- choanocyty
(bakterie, řasy, prvoci, detrit do 10 mikrometrů). Choanocyty zachytávají
potravu a předávají ji amébocytům do mezoglei - rozvod po těle.
Dýchání: O2 z vody, buňky jednotlivě
omývány za odnosu CO2
Rozmnožování: nepohlavně: různého typu
-
fragmentací a regenerací
- nakupením
archeocytů na povrchu těla, jejich oddělení, vznik nové houby
- nakupením
archeocytů, vytvořením chitinózní kapsuly se vzdušným obalem, někdy charakteristické
mikrosklery ve stěně (amfidisky). Vzniká gemule, tj. klidové stadium - na jaře
archeocyty opuštějí gemuli - vznik nové houby. Vznikají i u některých mořských
hub.
pohlavně: hermafroditi i gonochoristi
Spermie a vajíčko z archeocytů v mezoglei.
Spermie vypuzeny a zachyceny choanocyty jiné houby,
nestráveny, oplození vajíčka v mezoglei.
Embryo opustí tělo houby. Embryo obrvené -
amfiblastula (s dutinou) u Calcarea, paranchymela - (bez dutiny) u Demospongia
larva plave hodiny až dny - přichycení k podkladu
amfiblastula - gastruluje - vytváří choanoderm -
vaječné buňky zůstávají vně a dávají vznik pinakodermu.
parenchymela - dochází k obrácení vrstev - vnější
bičíkaté buňky ztrácí bičík a migrují dovnitř. Vnitřní archeocyty migrují vně a
vytváří pinakoderm. (Je sporné zda reverze skutečně existuje).
Výskyt a význam: Nejvíce v tropických vodách. Od
příbojové zóny do 11 km, nejvíce v hloubkách 400 -500 m, pod 1-1,5 km málo
(málo nannoplanktonu).
Hlubokovodní mají dlouhý stonek (ochrana před
zabořením do jílu).
Běžná symbióza s kraby.
Biofiltrátoři - význam v samočistící schopnosti
sladkovodních jezer a řek.
Použití
pro toaletní účely. Z některých separovány jedy pro farmaceutický průmysl.
Systém:
Třída Calcarea
Třída Hexactinellida
Třída Sclerospongiae
Poznámka: Návrh systematického členění z roku 1983:
podkmen Symplasma a podkmen Celluraria.
Primitivní, mořské formy, do 7 cm. Tělo vyztuženo
jehlicemi vápenatými (kalcit, vzácně aragonit), 1-,3- nebo 4-osými jen jedné
velikosti. Askon, sycon i leukon.
Sycon raphanus - houba voštinatá
úzce válcovitý tvar, 2 cm,
věnec z dlouhých jehlic kolem oskula, v Evropských mořích
Většina druhů
(90%), různé tvary, velikosti i barvy. Výhradně leukon. Skelet z jednoosých
nebo čtyřosých křemitých jehlic a vláken sponginu. Některé nemají jehlice
vůbec. Sladkovodní houby vytváří gemule.
Poterion neptuni - houba pohárová
V tropech, až 2 m.
Euspongia officinalis -
houba mycí
Středozemní moře, černá.
Suberites domuncula - houba domečková
Na ulitách postevnických
raků, kulovitý tvar, oranžová barva. Středozemní moře.
Cliona celata – houba vrtavá
Vrtá do skal a schránek
komůrky. Jasně žlutá.
Spongilla lacustris - houba rybniční
Vysoké, i větvené trsy.
Gemule chitinózní, bez amfidisků.
Ephydatia fluviatilis -
houba říční
Korovité povlaky. Gemule s
amfidisky.
Mají křemité
jehlice ze šesti paprsků. Velikost 50 cm i více.
Tělo křehké, někdy měkké,
při podstatném rozvinutí skeletu tvrdé a křehké. Redukovaná mezoglea, spongin
chybí. Stěna těla dvouvrstevná, perforovaná, uvnitř těla velká dutina, vystlaná
choanosyncytitem. Tkáně tvořené syncytiem.
Jen sykon. Jehlice
víceméně pravidelně rozmístěny v těle, vytváří rigidní oporu. Velikost jehlic
od 0,1 mm do desítek cm. Žijí v hlubokých vodách.
Euplectella aspergillum -
houba pletená
Ve větších hloubkách
Tichého oceánu. Z ráčkem uvnitř koše - Venušin pohár (symbol věrnosti v
Japonsku).
Malá skupina, mají křemité
jehlice a vnější vápenatou kostru.
Vždy leukon. Žijí v
kryptických prostorách (podmořské jeskyně, převisy) na korálových útesech.
Snad příbuzné
fosilním stromatoporám.
Ceratoporella
Karibská oblast.
Kmen
Cnidaria - žahavci
Etymologie: Řečtina: knide - kopřiva
Tělní organizace: Úroveň gastruly, radiální
symetrie.
Ektodern - epidermis, entoderm - gastrodermis. Mezi
mezoglea.
Asi 10.100 druhů, většinou mořských, řada
hlubokovodních.
Dvě základní životní formy: polyp a medúza.
Polyp: Válcovité, protáhlé tělo na nožním terči.
Protilehlá strana - ústní terč s věncem chapadel. Mezi epidermis a gastrodermis
- tenká mezoglea. Vnější straně těla vylučuje periderm.
Medúza: Vzhled zvonu, volný pohyb. Ústa směřují
dolů. Nožní terč přeměněn na exumbrelu. Mezoglea bohatá a silná (funguje jako
pružný terč).
Spodní strana - subumbrela. Nese manumbrium -
příústní laloky
Velum (plachetka)u hydromedúz. Na okrajích ropália
nebo ocelli.
Gastrovaskulární soustava s radiálními a okružním
kanálkem.
(Ne všichni polypi sesilní, ne všechny medúzy
plavou).
Epidermis: Pět hlavních typů buněk.
1. epiteliálně-svalové buňky - válcovité, protáhlé
orálně-aborálním směrem.
2. intersticiální buňky - vytváří jiné buňky, mají
velké jádro.
3. knidocyty - žahavé buňky. Vznikají na trupu,
usazují se na chapadlech na hrbolcích - žahavé baterie.
Knidocyty -
obsahují nematocysty.
Možnost vystřelení - vliv prudkého vtoku vody do
knidocytu.
Různé typy nematocyst.
Stomoknidy: Duté vlákno - 1) haplonemy (lep) - u
nezmarů glutinanty, 2) heteronemy (toxin) - u nezmarů penetranty
Astomoknidy: Vlákno není duté, ovíjí se okolo
kořisti - desmonemy - u nezmarů volventy.
4. žlaznaté buňky - produkují sekret pro ochranu,
lov či přichycení.
5. smyslové a nervové buňky - vytváří nepravidelnou
síť.
Gastrodermis:
1. trávicí buňky
2. trávicí žláznaté
Povrch často zřasen pro zvětšení trávicího povrchu.
Dravci, loví a polykají celou potravu.
Výživa: lov žahavými bateriemi, někdy
endosymbiotické zooxantely
Dýchání: O2 z vody, zvlášní dýchací
orgány chybí.
Rozmnožování: Metageneze. Nepohlavní stadium
polypové - pučení, pohlavní stadium -
medúzy. Larva planula, obrvená, bez úst.
Rozšíření a význam: V moři, ve sladkých vodách málo.
Pevninotvorný a horninotvorný význam - korálové útesy. Nebezpečné toxiny.
Některé jako potrava.
Systém:
Třída Hydrozoa
Řád Hydroida
Řád Milleporina
Řád Stylasterina
Řád Trachylina
Řád Siphonophora
Řád
Chondrophora
Řád Actinulida
Třída Cubozoa
Řád
Cubomedusae
Třída Scyphozoa
Řád Coronatae
Řád
Semaeostomeae
Řád
Rhizostomeae
Řád
Stauromedusae
Třída Anthozoa
Podtřída
Alcyonaria
Podtřída
Zoantharia
Řád
Actiniaria
Řád
Scleractinia
Řád
Ceriantharia
Řád
Antipatharia
Třída Hydrozoa - polypovci
Převládá stadium polypa, medúza malá. Časté kolonie:
1) diferenciace polypů:polup (hydrant) je: gastrozoid (vyživovací funkce), gonozoid (rozmnožovací funkce), daktylozoid (obranná funkce).
2) společný stolon
3) oporný vnější skelet - chitinový (periderm,
perisark), někdy z uhličitanu vápenatého.
Rozsáhlé odchylky - chybí medúza nebo polypové
stadium.
Medúza - hydromedúza: má velum, trávicí soustava se
4 radiálními nevětvenými kanálky, smyslové orgány jsou jednoduché - ocelli,
statocysta.
Gonády ektodermálního původu.
Maximální kolonialita a polymorfismus u trubýšů.
Perisark přítomen či chybí, někdy neznámo polypové stadium (někdy
obráceně). Sladkovodní formy u nás:
Hydra vulgaris
- nezmar obecný
Běžný druh,
v rybnících, často u výtoku nebo
na vodních rostlinách. Maximum v září a říjnu.
Pelmatohydra
oligactis - nezmar hnědý
Vyžadují čisté vody, stadium medúzy chybí.
Chlorohydra
viridissima - nezmar
zelený
Symbiotické zoochlorelly, čisté vody.
Sladkovodní medúzy, stadium polypa i medúzy.
Zavlečená z J. Ameriky., Dolní Povltaví, Polabí, Klíčava u Křivoklátu.
Velká diferenciace polypů, složité plovoucí kolonie.
Pneumatofor - měchýřovitý útvar plovoucí na hladině.
Různé typy polypů vyrůstají z kormidií.
Kormidium: z fylozoida - krycí polyp, nahoře. Dole
gastrozoidi, gonozoidi, daktylozoidi.
Nebezpečné toxiny, pestré zbarvení.
Physalia
physalis - měchýřovka portugalská
Teplá i evropská moře. Až 20 m dlouhá chapadla.
Menší rozměry, jen jediný vyživovací polyp. Plavou po hladině.
Velella
spirans - měchýřovka komůrkatá
Přijímá vzdušný kyslík. Trojúhelníkovitá plachta.
Středozemní moře.
Porpita
mediterranea
Bez plachty, kyjovitá chapadla.
Připomínají
vysoké čtyřboké medúzy, na okrajích zvonu 4 masitá ramena (pedalie). Polypové
stadium složité. Mají velmi silné toxiny.
Chironex
fleckeri – čtyřhranka smrtelná
20 cm, 4 masitá ramena, každé s 15 chapadly. Toxiny smrtelné. Australské pobřeží.
Carybdea
marsupialis -
čtyřhranka středomořská
Ve Středozemním moři, 4 ramena.
Medúzové stadium větší než hydromedúzy. Chybí velum,
pohlavní orgány entodermálního původu. Mezoglea s buňkami. Gastrovaskulární
soustava složitě větvená.
Na okrajích zvonu smyslové orgány - ropalia
(statocysta, chemoreceptory, fotoreceptory). Manumbrium s chapadly.
Medúzy jsou gonochoristé.
Vývoj: vajíčko, larva planula, polyp, strobilací
vznikají malé medúzky (efýry).
Zářez po obvodu exumbrely. V hloubkách, pestře
zbarvené.
Exumbrela ploše klenutá. Ústa s dlouhým manumbriem. Bioluminiscence.
Aurelia aurita
- talířovka ušatá
V Baltickém moři.
Pelagia
noctiluca - talířovka svítivá
Světélkuje. Silně klenutý talíř. Teplá moře.
Cyanea
lamarckii - talířovka obrovská
V chladných mořích. Zvon plochý, modrá barva.
Velké medúzy. Ztrácejí okrajová ramena. Manumbrium bohatě zkadeřeno, laloky srostlé. Mikrofágie, někdy symbiotické řasy. Některé pojídány v jv. Asii.
Rhizostoma
pulmo - kořenoústka plicnatá
Ve Středozemním moři, dlouhé manumbrium, neúplně
srostlé.
Cotylorhiza
tuberculata - kořenoústka hrbolatá
Osm příústních chapadel s přísavnými paličkami.
Středozemní moře.
Cassiopeia
andromeda – kořenoústka pobřežní
Indopacifická oblast, symbióza se zelenými řasami. Leží na dně.
Medúzy
podobné polypům. Svrchní strana exumbrely protažená ve stopku. Na okrajích
zvonu osm shluků paličkovitých žahavých tykadel. V chladných mořích.
Lucernaria
campanulata -
kalichovka
V Severním moři, na chaluhách.
Chybí stadium medúzy. Polyp velmi složitý.
Solitérní nebo koloniální (společné oporné zařízení
na bázi).
Skelet - vnější - exoskelet - z uhličitanu
vápenatého
- vnitřní -
endoskelet - z vápenitých jehlic (druhotně stmeleny) nebo z gorgoninu (=
kolagen)
Stavba polypů: složitý ektodermální hltan, protažený
do gastrocoelu, ústa štěrbinovitá (sifonoglyfy).
V gastrocoelu septa zvětšující trávicí povrch -
vyztuženy septy exoskeletu. Počet sept a ramen 6 nebo n6 nebo 8 a n8 (ramen
8).V septech svaly.
V koloniích jedinci spojeni dutinou - caenosark.
Rozmnožování: vajíčko - planula – polyp, nepohlavně:
dělení nebo pučení.
Výskyt: Pouze moře - obrovská společenstva (útesy)
(teplota vody 18o C, čistá voda, fotická zóna, salinita).
Pevninotvorný, horninotvorný význam.
Počet sept 8 nebo n8. Chapadla zpeřená, dutá. Oporný
skelet z CaCO3 nebo gorgoninu (jehlice někdy druhotně
stmeleny). Mnoho řádů, asi 2500 druhů.
Corallium
rubrum - korál červený
Stromečkovité útvary, červené, polypi bílí. V
hloubkách asi 100, Středozemní moře.
Tubipora
hemprichi - varhanitka červená
Nachově zbarvené, hustě nahloučené trubice, polypi
zelení. Indopacifická oblast.
Pennatula
rubra - pérovník červený
Plochá kolonie pérovitého tvaru, 20 cm. Středozemní
moře.
Počet sept 6 nebo n6. Ramena nezpeřená, velmi
početná. Některé nemají ochrannou kostru (sasanky).
Nemají ochrannou kostru, častá symbióza s
poustevníčky a kraby.
Actinia equina
- sasanka koňská
Červeně zbarvená, 190 ramen. Příbojová zóna.
Adamsia
palliata - sasanka plášťová
Symbióza s poustevníčky.
Koráli z pevným exoskeletem, útesotvorný význam.
Diploria
cerebriformis - větevník mozkový
Nerozvěvená kostra. Karibské moře.
Acropora -
větevník
Mnoho druhů, Karibská oblast.
Fungia
fungites - houbovník obecný
Indopacifická oblast. Průměr až 25 cm, polyp velmi
barevný.
Cladocora
cespitosa -
Ve Středozemním moři. Bariérové útesy
v Egejském a Jaderském moři
(Split)
Třída Anthozoa
Podtřída
Alcyonaria
Podtřída
Zoantharia
Řád
Actiniaria
Řád
Scleractinia
Řád
Ceriantharia
Řád
Antipatharia
Řád Ceriantharia - červnatci
Oporný skelet rohovitý nebo využívají cizí tělíska, připomínají sasanky nebo tvoří stromkovité kolonie. Solitérní i koloniální.
Cerianthus lloydi – červnatec severní
60 chapadel, zahrabán do písku.
Řád Antipatharia
Oporný skelet chitinózní. Hlubokovodní, v tropech.
Antipathes –
Tzv. černý korál. Kostra z chitinozní
s proteiny, využijí v klenotnictví.
Kmen Ctenophora -
žebernatci
Etymologie: Řečtina: ktenos - veslo, phoros - nésti
Asi 100 druhů, pouze mořských. Biradiální symetrie.
Tělo vakovité, protažené orálně-aborálním směrem
nebo příčně.
Nemají epiteliálně-svalové buňky, ale sval. Mají
colloblasty - lepkavé buňky na vymrštitelných tykadlech. Na povrchu těla 8
radiálních žebírek. Na nich obrvené destičky s brvami - míhání - pohyb.
Trávicí soustava: Vakovitá, žaludek s četnými,
dichotomicky rozvětvenými slepými výběžky. Slepě končící anální kanálky.Ústa
velká.
Vylučovací a dýchací orgány chybí. Schopnost
bioluminiscence.
Smyslové orgány: nervové dráhy podél žebírek, statolit na aborálním pólu těla.
Rozmnožování: Hermafroditi. Z vajíčka obrvená larva
cydippium (připomíná dospělce).
Výskyt a význam: Většinou volně plovoucí,
v hloubce na otevřeném moři. Málo bentických. .
Dravci (polykají velkými ústy) nebo lepí potravu
coloblasty.
Systém:
Třída Tentaculata
Třída Nuda
Mají zatažitelná tykadla, malý hltan. Mikrofágové.
Cestus veneris
- pásovnice Venušina
Až 1,5 m, protažená bočně. Světélkuje.
Pleurobrachia
pileus - hruškovka obecná
Kulovitý tvar, asi 3 cm, dlouhá tykadla.
Bolinopsis
infundibulum
15 cm, evropská moře.
Coeloplana
metschnikovi - plošenka
Žije benticky, korálové útesy, pestré barvy, požírá
polypy.
Nemají tykalda, velký hltan. Dravci, rychlý pohyb.
Beroe cucumis - žebrovka vejčitá
Asi 15 cm, chladná evropská moře, loví tresky.
Kmen Mesozoa - morulovci
Etymologie:
Latina: mesos - střední, zoon - živočich.
Pouze mořští, výlučně endoparazitární, drobní
živočichové. Velikost do 7 mm, průměrně
okolo 1 mm. Známo asi 50 druhů.
Nejsou ani typičtí diblastica ani triblastica. Tělo
ze dvou vrstev buněk:
- axiální buňky (v ose těla) (1 nebo několik),
rozmnožovací funkce.
- vnější vrstva buněk (asi 20-30), obrvení,
umožňující pohyb.
Odchylky - plasmodium, chybí axiální buňky.
Rozmnožování: pomocí axoblastů z axiální vrstvy těla (třída Rhombozoa) nebo kopulací samce a samice (třída Orthonectida) - zygota - larva (průnik do nového hostitele)
Systém:
Dvě třídy, možná spolu nepříbuzné (maximální
zjednodušení těla vlivem parazitismu - konvergence). Snad maximálně
zjednodušené ploštěnky nebo vznik z obrvených protist.
Třída Rhombozoa
Cizopasí v
ledvinách hlavonožců, červovité tělo, jedna nebo více axiálních buněk.
Cizopasí (vzácně)
v mořských ploštěnkách, pásnicích, kroužkovcích, měkkýších i u hadic. Vytváří
parazitární syncytiální plazmodia. Z nich samci a samice, kteří žijí volně
avšak nepřijímají potravu.
_______________________________________________________________