Je známo asi 30.000 druhů. Mikroskopická velikost.
Jednobuněční heterotropní, mixotrofní i autotrofní organismy. Buňka plní
funkce buněčné s funkcemi dalšími: pohyb, přijímání potravy, vylučování aj. U
vyšších organismů tyto funkce přejímají tkáně. Prvoci tkáně ani orgány. Funkčně odlišné části se nazývají organely.
Buňka protozoí je v principu totožná s buňkou organismů, ale jsou i
specializace:
- větší počet jader
- jádro jeví homo- či heterokaryocii
- mitochondrie chybí či přetvořeny na kinetoplast
- buněčná membrána je přeměněna na pelikulu
- přítomny pulsující vakuoly, přichycovací organely, cytopyge atd.
Cytoplazma: vnější (ektoplazma) je homogenní a tužší, vnitřní (entoplazma)
obsahuje vakuoly a řidší. Na povrchu pelikula, někdy i schránka. Schránka je
organická či anorganická, z chitinu, mucinu, opálu, kalcitu. Pokud je v více
tělísek: vlastní tělíska - idiozómata, cizí tělíska - xenozómata. Vakovitá
organická schránka (lorika) je běžná u nálevníků.
Tvar těla: vnitřní oporné struktury: organické - axostyl, anorganické -
CaCO3, SiO2, SrS04
Pohybové organely:
1) bičíky (1 - několik set)
2) brvy - cilie
3) panožky - plazmatické výběžky, lobopodie - prstovité, filopodie -
nitkovité, axopodie - s pevnou oporou (osní vlákno), retikulopodie - síťovité
4) homolovité výrůstky - cirry
5) smrštitelný stonek sesilních - obsahuje spasmonemy (myonemy).
Výživa: heterotrofie nebo mixotrofie.
Příjem potravy: osmoticky, pinocytózou či fagocytózou. Cytostom -
cytopharynx - pohyb trávicích vakuol tzv. cyklóza - cytopyge (chem. reakce:
kyselá, posléze zásaditá).
Osmoregulace: kontraktilní vakuoly, sběrací kanálky - otvor cytoprokt.
Specielní organely - extruzómy: trichocysty (ochrana), haptocysty (lepení
kořisti), toxicysty (lov, ochrana), pólová vlákna (přichycení, přenos zárodků)
Rozmnožování:
nepohlavní: dělení (spojeno s mitózou). 1) binární dělení (podélné,
příčné), 2) polytomie (mnohonásobné
dělení): merogonie (merozoiti) neboli schizogonie (schizozoiti), sporogonie
(sporozoiti). 3) pučení (kolonie
nálevníků)
pohlavní: není u všech (spojeno s meiozou). Gamety nerozlišené -
izogamety
gamety rozlišené - anizogamety (větší makrogameta - samičí, menší
mikrogameta - samčí), splynutím vzniká zygota
Gametogamie - vegetativní buňky ze změní v kopulující gamety. Gamontogamie - vznikají gamonti, kteří
vytvářejí gamety.
Konjugace: u nálevníků – heterokaryocie. Makronukleus zaniká, mikronukleus
se dělí na 4 haploidní jádro - 3 zanikají, zbylé se dělí na jádro migratorní a
jádro stacionární - vymění se - vzniklý synkaryon se rozdělí na mikronukleus a
makronukleus a následuje dělení, po kterém vznikají 4 jedinci s genetickou
výbavou odlišnou od mateřských jedinců.
Rozšíření: vody - mořské, brakické, sladké, mech, půda,
paraziti, symbionti i komensálové. Řada forem planktonních, některé
bentózní
Paraziti: asi 1000 druhů, řada závažných onemocnění
Systematické členění: Velmi nejednotné, změny v posledních letech
(uváděny jsou různé počty kmenů). Dále je uveden klasický systém (morfologický;
neodráží skutečnou genetickou příbuznost), dnes považovaný za překonaný.
Řada rysů vznikla konvergentním vývojem.
Některé skupiny dne s kladeny k mnohobuněčným (Myxozoa,
Microspora)
Znaky: výživa autotrofní nebo heterotrofní. K pohybu slouží bičík nebo panožky, někdy obojí. Mají jedno
nebo i více stejnocenných jader. Rozmnožují se binárním dělením nebo schizogonií, pohlavní rozmnožování je
vzácné (syngamie), nevytvářejí spóry.
Systém:
Podkmen Mastigophora
Třída Zoomastigophorea
Řád Choanoflagellida
Řád Kinetoplastida
Řád Diplomonadida
Řád Trichomonadida
Řád Hypermastigida
Podkmen Opalinata
Podkmen Sarcodina
Nadtřída Rhizopoda
Třída Lobosea
Podtřída Gymnamoebia
Podtřída Testacealobosia
Třída Filosea
Třída Granuloreticulosea
Řád
Monothalamida
Řád Foraminiferida
Nadtřída Actinopoda
Třída Acantharea
Třída Radiolaria
Třída Heliozoa
M mají jeden i více bičíků, vzácně i panožky. Mají 1 nebo více
stejnocenných jader. K pohybu slouží bičík nebo bičíky. Většinou drobné
rozměry.
Nemají chloroplasty, polyfyletická skupina.
Řád Choanoflagellida - trubénky
Drobní,
přisedle nebo volně žijící, s plazmatickým límečkem, často koloniální.
Připomínají choanocyty hub.
Řád Kinetoplastida - bičivky
Polymorfismus (tzv. formy). U bazálního tělíska bičíku tzv. kinetoplast.
K pohybu slouží undulující
membrána. Paraziti, původci závažných chorob.
Trypanosoma gambiense - trypanosoma
spavičná
Původce spavé nemoci, přenašeč
bodalka Glossina palpalis (tse-tse), v krvi. Afrika.
Trypanosoma brucei - trypanosoma
dobytčí
Spavá nemoc dobytka. Afrika.
Trypanosoma cruzi - trypanosoma
americká
Původce spavé nemoci, přenašeči jsou dravé
ploštice (čel. Reduviidae - zákeřnice), jižní a střední Amerika.
Leishmania donovali - ničivka
Původce
leishmaniózy, přenašečem pakomáři.
Řád Diplomonadida
Mají dvě jádra, různý počet bičíků, zrcadlová nebo spirální symetrie.
Lamblia intestinalis - lamblie střevní
Parazituje ve střevu člověka
Řád Trichomonadida - bičenky
Mají 4-6 bičíků, undulující membránu, peltu a jeden axostyl.
Trichomonas vaginalis - bičenka poševní
Původce trichomonádové kolpitis
nebo t. uretritis, v pochvě či močové rouře, dnes rezistentní vůči
antibiotikům.
Řád Hypermastigida - brvitky
Mají jen jedno jádro, mnoho bičíků i axostylů, symbionti ve střevu švábů a
termitů (rozkládají celulózu).
Podkmen
Opalinata - opalinky
Asi 400 druhů. Mají mnoho krátkých cilií s šikmých řadách, velký počet
stejnocenných jader. Střídání pohlavní a nepohlavní generace. Připomínají Ciliophora.
Paraziti a komensálové u ryb a obojživelníků.
Opalina ranarum - opalinka žabí
V kloace žab.
Typické panožky (pseudopodie), mají bičíky u gamet, jedno i více jader Tělo
nahé s vnější nebo vnitřní kostrou. Rozmnožování nepohlavní, pohlavní jen
vzácně.
Nadtřída Rhizopoda - bezostní
Panožky různého tvaru, nikdy nejsou vyztuženy osními vlákny. Třídy se
odlišují podle typu panožek.
Mají široké, lalokovité panožky, nemají schránku nebo je přítomna schránka
organická, někdy s xenozómaty.
Podtřída Gymnamoebia - měňavky
Tělo bez schránky, volně žijící i parazitární kořenonožci.
Amoeba proteus - měňavka velká
Volně žijící, povrchy vodních rostlin.
Pelomyxa palustris - měňavka bahenní
Velikost až 2 mm, hnědá, na
bahně tůněk.
Entamoeba histolytica - měňavka
úplavičná
Původce úplavice. Forma magna
ničí erytrocyty, ve střevu neškodí ve
formě minuta, která se živí se
bakteriemi.
Naegleria fowleri
Původce meningoencefalitidy, v
oteplených vodách (bazény).
Podtřída Testacealobosia - krytenky
Schránka organická i anorganická, sladkovodní skupina, početná skupina
Arcella vulgaris - štítovka obecná
V mokrém mechu rašelinišť, organická terčovitá schránka s retikulární
strukturou.
Difflugia oblonga - rozlitka hruškovitá
Schránka z xenozómat, v rašeliníku.
Třída
Filosea - vláknonozí
Tenké panožky, hyalinní, někdy spojeny do řídkých sítí. Schránka z
křemitých idiozómat.
Euglypha - křeménka
Vakovitý tvar, v rašelinných vodách, v mechu.
Třída Granuloreticulosea - síťonozí
Mají četné jemné panožky s trvalým proudem granulární cytoplazmy. Tři řády,
dva významnější.
Řád Monothalamida
Mají schránku chitinózní (tektin), nebo aglutinovanou, jen z jedné komůrky.
Řád Foraminiferida - dírkonošci
Schránka z mnoha komůrek, většinou z uhličitanu vápenatého. Mořská,
většinou planktonní, méně bentická skupina, mnoho druhů a forem. Panožky
retikulopodie. Velikost až několik mm. Střídá se pohlavní a nepohlavní
generace. Gamety s bičíky, ze zygoty (malá počáteční komůrka - mikrosférické
stadium) - nepohlavní rozmnožování - schizogonie (velká počáteční komůrka -
makrosférické stadium).
Globigerina bulloides - kulovitka vznášivá
Plankton v oceánech, globigerinové bahno.
Elphidium
Benticky žijící, ve
Středozemním moři, spirální schránka.
Peronoplis
Spirálně stočený tvar, Indopacifická oblast.
Nadtřída Actinopoda - ostnonozí
Panožky axopodie, vyztuženy anorganickým nebo
organickým osním vláknem.
Třída Acantharea - strontnatci
Mají jehlice ze síranu strontnatého. Mořští, planktonní. Cytoplazma
rozdělena na ektoplazmu a entoplazmu centrální blánou. Myofrisky (stažitelná
vlákénka) přichyceny k jehlicím, předchůdci svalových vláken.
Mají vnější schránku s opálu.
Schránka velmi jemná, s radiální symetrií (Spumellarida) nebo
přilbicovitého tvaru (Nasselarida). Vnitřní schránka organická (mucin) uzavírá
entoplazmu. Rozmnožují se dělením, pohlavní vzácné. Žijí v moři, schránky
vytváří radiolariové bahno ve větších hloubkách oceánu.
Schránka jemná, někdy chybí. Ektoplazma má velké vakuoly. Entoplazma
hustší, neoddělená od ektoplazmy. Axopodie s mikrotubuly. Časté
extracelulární jehlice nebo šupinky. Žijí jen ve sladkých vodách.
Actinosphaerium eichhorni - slunivka obecná
V zarostlých tůních.
Clathrulina elegans - slunivka ozdobná
Mezi rostlinami v tůních, často v rašelinných vodách.
Asi 25 druhů. Trofoziti jsou tvořeni sítí pohyblivých buněk s jádrem
spojených ektoplazmatickými vlákny. Většinou žijí v moři. Paraziti řas a
hlavonožců.
Asi
2500 druhů. Výhradně cizopasní, specializovaní prvoci, mají složitý vývojový
cyklus, zpravidla se třemi procesy:
1) opakovaná schizogonie čili merogonie
2) gamogonie - encystovaná zygota
3) sporogonie
Buňka má na vrcholu tzv. apikální komplex - organely, které slouží k
pronikání infekčních stadií do buněk hostitele či k přichycení na jeho povrchu.
(konoid, roptrie, pólový prstenec). Výživa osmotrofní.
Systém:
Třída
Gregarinea
Třída
Coccidea
Třída
Haematozoea
Trofozoit veliký, buňka jednoduchá nebo rozdělena na 3 části: epimerit,
protomerit a deutomerit. Pohyb (klouzavý) vlněním pelikulárních lišt. Vývoj složitý – trofozoit (gamont) - syzygie
- vytváří společnou cystu (gametogonie i sporogonie). Paraziti bezobratlých a
nižších obratlovců.
Gregarina polymorpha - hromadinka
Žijí ve střevu potemníků.
Sporozoiti žijí intracelulárně, k syzygii nedochází. Gamogonie vede ke
sporogonii a vzniku oocysty. Intracelulární paraziti obratlovců i bezobratlých.
Rod Eimeria
Vázán na určité tělní orgány,
např. játra.
Eimeria stiedai - kokcidie jaterní
U králíků, v epitelu žlučových
kanálků, kokcidióza.
Toxoplasma gondii - kokcidie kočičí
U koček, při nákaze postihuje
CNS - toxoplazmóza. Nebezpečná v těhotenství.
Redukovaný apikální
komplex. Encystované stadium je potlačeno a přenos se uskutečňuje
v tekutém prostředí (sliny).
Rod Plasmodium – plazmodium (zimnička)
Původce malárie, přenašečem je
komár Anopheles (slinné žlázy). Způsobují rozpad erytrocytů (horečka).
Člověk je mezihostitel, komár definitivní hostitel.Druhy:
P. vivax, P. malaria, P. falciparum
V tropech a subtropech. Dnes na postupu.
Problém s vakcínou - zvlášť pro sporozoity, merozoity a gametocyty.
Rod Babesia - babesie
Velmi drobní intracelulární
paraziti. Jednoduchá stavba těla. Mezihostitelem je klíště (přenos slinami).
V krvinkách, smrtelné
onemocnění skotu (texaská horečka). U člověka se sníženou obranou i smrtelná
nemoc.
Asi 8 tis. druhů. Nejvýše
organizovaní prvoci. Tři hlavní rysy: stavba kortexu, jaderný dimorfismus a
konjugace jako sexuálním procesem životního cyklu.
Kortex tvoří pelikula a ciliární
kořeny. Pelikula pružná, dovoluje víceméně změny tvaru těla nebo vylučuje
pancíř (lorika).
Ektoplazma obsahuje myonemy, uspořádané přibližně rovnoběžně s osou těla, dále trichocysty. Stahem ektoplazmy mohou
být trichocysty vymrštěny (obrana, lov).
K pohybu slouží cilie. Primárně pravidelně rozmístěny, sekundárně je jejich
počet redukován a vznikají složitější útvary - membranely, cirry. Kinetozómy
cilií křížem propojeny subpelikulárními mikrotubuly (infracilatura), zajišťují
synchronizovaný pohyb..
Heterokaryocie - makronukleus a mikronukleus. Jeden nebo více diploidních
mikronukleů, a jeden nebo více polyploidních makronukleů.
Výživa: Potrava přijímána většinou fagocytózou. Pelikula prohloubena -
cytostom - cytopharynx (potravní vakuola vykonává pravidelnou dráhu (cyklóza),
neztrávené zbytky vypuzeny z buňky (cytopyge, cytoprokt). U některých i
osmoticky.
Získávání potravy: filtrací, lovem (toxicysty)
Osmoregulace: Pulzující (kontraktilní) vakuola - radiální sběrací kanálky -
v pelikule otvor (porus exkretorius).
Rozmnožování: nepohlavní - příčné dělení,
pohlavní – konjugace. Dva jedinci se přiblíží ústy - makronukleus rozpad
a zániká. Mikronukleus - 2x se dělí - 3 jádra zanikají – zbylé jádro se dělí na 2 části (stacionární a
migratorní jádro). Migratorní proniká buněčnými ústy do druhého jedince - zde
dochází ke splynutí - synkaryon - 3x dělení - 8 jader - 4 makro a mikronuklei-
3 jádra zanikají - pak následuje dělení příčné, kterému přechází dělení
mikronukleu a makronukleu na 2 a 2 jádra = vznikají 4 jedinci s rekombinovaným
genetickým obsahem.
Význam: Laboratorní objekt, potrava planktonofágů, bioindikace saprobie.
Symbionti.
Systém: Systém velmi variabilní. Použitý je podle Levine
(1980).
Třída Kinetophragminophorea
Třída Oligohymenophorea
Třída Polyhymenophorea
Třída
Kinetophragminophorea - stejnobrví
Kolem úst nemají specializovaná brvy. Obvykle mají nápadný ústní otvor
(cytopharynx).
Oválné tělo, častá v senných nálevech.
skupina Trichostomatia - bachořci
Ophryoscolex,
Entodinium žijí
v žaludku přežvýkavců
Ve střevu, parazit (i u člověka)
skupina Suctoria - rournatky
Nemají brvy ani ústa. Přisedlí, rozmnožují se pučením. Mají sací rourky pro
lapání a pohlcování potravy (haptocysty). Draví, vysávají drobné organismy.
Třída
Oligohymenophorea - chudoblanní
Příústní ciliatura je nápadně odlišená od ciliatury somatické. Membranely
nehojné, pouze v okolí cytostomu. U některých forem krunýř, běžné kolonie.
Paramecium caudatum - trepka velká
Indikátor saprobity vod,
modelový organismus.
Vorticella - vířenka
Na smrštitelném stonku, častý druh na ponořených předmětech, v zarostlých akváriích.
Trichodina pediclulus - brousilka
nezmaří
Příchytný terč, na povrchu
nezmarů či podobné druhy na kůži ryb.
K ústům směřuje levotočivá zóna membranel, silně modifikovaná ciliatura.
Většinou velcí, volně žijící.
Stentor coeruleus - mrskavka velká
Růžencovitý makronukleus.
Přichycena, modré zbarvené.
Stylonychia mytilus - slávinka obecná
Dravá, pohyb po podkladu.
Folliculina -
vázovka
Vakovitá chitinózní lorika. Na
vodních rostlinách.
Euplotes –
lezounek.
Oválné tělo, nápadné cirry.
Asi 850 druhů. Intracelulární paraziti všech velkých skupin živočichů.
Spory oválné, mají vystřelovací aparát (duté pólové vlákno). Dopraví obsah
spory do hostitelské buňky. Nemají mitochondrie. Protoplazma se dostává do těla
hostitele - bobtnání polaroplastu (= vakuola) dojde k vysunutí pólového vlákna,
po vsunutí zárodku dojde tlakem polaroplastu k vystřelení zárodku (sporoplasmy)
přímo do hostitelské buňky.
Životní cyklus: střídání merogonie a sporogonie.
Význam: Paraziti hospodářsky významných živočichů.
Nosema bombycis - hmyzomorka bourcová
Žloutenka bourců, tmavé skvrny
na housenkách.
Nosema apis - hmyzomorka včelí
Původce tzv. včelí úplavice.
Napadá oslabená včelstva.
Asi 1900 druhů. Extracelulární paraziti tkání, tkáňových dutin; někteří
jsou i intracelulární paraziti. Spory jsou mnohobuněčného původu, vytvářejí se
z plazmodií.
Plazmodia žijí v hostiteli. Spory (pansporoblasty) mají 1-6 (obvykle 2)
pólové váčky s pólovými vlákny. Vlákna nejsou dutá (slouží k přichycení na
povrchu - kůži - hostitele). Obsahují jeden nebo více zárodků. Trofozoiti jeví
heterokaryocii, značně velcí (až 4 mm), mají mitochondrie. Střídání hostitelů
(kroužkovci – ryby), tvorba různých spor.
Systematická zařazení nebylo jisté. Podle RNA patří k mnohobuněčným,
podobnost se žahavci je však zpochybňována.
Myxobolus cerebralis - rybomorka pstruží
Původce
tzv. vrtohlavosti lososovitých ryb (rozrušování chrupavky).