Na Etně (cca 3300 m n. m.) je horní hranice lesa tvořená porosty borovice černé (Pinus nigra). V podrostu keřovitý dřišťál Berberis aetnensis. Foto: Etna, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Na štěrcích v subalpínském stupni pod Pico del Teide se kromě E. wildpretii vyskytují dominantně bobovité keře Spartocytisus supranubius (čilimník vysokohorský). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Violka chejrolistá se vyskytuje ve na sutích ve vrcholových partiích Pico del Teide jako jediná cévnatá rostlina. Foto: Pico Viejo, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Zásah blesku může být příčinou lesních požárů, trhliny na kmeni stromu mohou být vstupní branou pro houbové parazity. Na obrázku kmen olše, zasažené úderem blesku. Foto: Manětínsko, Plzeň-sever, CZ, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Častým vnějším zásahem do sukcese je požár. Na obr. ohořelá torza borovice kanárské (Pinus canariensis) a adenokarpů (Adenocarpus sp.) na horní hranici lesa na La Palma. Foto: Roque de los Muchachos, La Palma, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Pokročilejší stadium sukcese po požáru – v podrostu dobře regenerují polokeře cistů (Cistus symphytifolius); borovice kanárské (Pinus canariensis) jsou rovněž dobře adaptované na požáry – jsou schopné obrůst i po poměrně velkém poškození požárem. Foto: Roque de los Muchachos, La Palma, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Opylení hmyzem. © T.Č. Kučera 2003

Díky velké vzdušné vlhkosti se v mezotermních vlhkomilných lesích vyskytuje, podobně jako v tropických deštných lesích, velké množství epifytických rostlin. Na obr. roste na větvích Erica arborea (vřesovec stromový) množství kapradin (uprostřed Polypodium macaronesicum – osladič makaronéský), mechů a lišejníků. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Na Tenerife a La Palmě je výskyt lesa omezen množstvím srážek (hygrická hranice lesa), stromové formace zde rostou především v dosahu pasátových oblaků (nadmořské výšky cca 600-900 m). V úrovni oblaků se vyskytují především vlhkomilné mezotermní vavřínové (mlžné) lesy, nad nim pak porosty borovice kanárské. Výše je již subalpínský stupeň, tvořený křovinami – hlavně Spartocytisus supranubius (čilimník vysokohorský), Descurainia bourgeauana (úhorník Bourgeaův) a Adenocarpus sp. div. (adenokarpus – více druhů). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

V popředí havez česnáčkovitá (Adenosytyles alliariae), stračka vyvýšená (Delphinium elatum), kleč (Pinus mugo). Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Lavinová dráha je příkladem biotopu s pravidelnými silnými disturbancemi. Torza stromů – bříza karpatská (Betula carpatica). Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Porosty borovnice kanárské jsou na Kanárských ostrovech vegetačním typem, navazujícím ve vyšších nadmořských výškách (nad pásmem pasátových oblaků) na vavřínové lesy. Jsou tedy podstatně chladnomilnější a suchomilnější. Foto: Paisaje Lunar, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Pohled do macchie na ostrově Lipari. Růžově kvete Cistus albidus (cist bělavý), bíle Cistus monspeliensis (cist montpellierský), žlutě Spartium junceum (vítečník prutnatý). Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

V macchiích jsou kromě cistů zastoupeny i další keře a polokeře. Na obrázku Arbutus unedo (planika), Daphne gnidium (lýkovec), Erica arborea (vřesovec stromový) a bíle kvetoucí Cistus monspeliensis. Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Na sopečném popelu ostrova Stromboli tvoří pryšce Euphorbia dendroides a vítečníky (Spartium junceum) keřové porosty, blízké macchii. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Pemzové tufy na obr. představují substrát, který je málo odolný vůči erozi a ve kterém vznikají zemní pyramidy. Vegetace se udržuje jen na místech chráněných před odplavením, zároveň však do substrátu „vyhlodává“ jakési kapsy. Žlutě kvetoucí keře jsou vítečníky (Spartium junceum), dále jsou přítomné cisty (Cistus sp.). Foto: Lipari, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Mangrove jsou obojživelné halofilní lesy, vyskytující se v tropických a subtropických oblastech s výrazným dmutím moře. Foto: Austrálie, 2002 © J. Kraft 2003.

Foto: Austrálie, 2002 © J. Kraft 2003.

Stromy tvořící mangrove mají často dýchací kořeny (pneumatofory), které rostou negativně geotakticky. Foto: Austrálie, 2002 © J. Kraft 2003.

Chameleon obecný (Chamaeleo chamaeleon) je druh ještěra, který se vyskytuje v nejjižnějších částech evropského mediteránu (jižní Španělsko a Portugalsko, Sicílie, Kréta, Malta) a v severní Africe. Foto: Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Kulturní krajina v severním Maroku. Olivové plantáže indikují území původně porostlé mediteránním tvrdolistým lesem. V popředí zavlečené agáve (Agave americana). Foto: Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Sušší varianta mezotermního lesa s endemickým jalovcem (Juniperus brevifolia), potlačená pastvou hovězího dobytka. Foto: Pico, Acores, POR, září 2000 © T.Č. Kučera 2003.

Mezotermní mlžný les na Azorech. Patrné jsou: podezřeň královská (Osmunda regalis), "borůvka" (Vaccinium cylindraceum), vřes obecný (Calluna vulgaris). Foto: Lombadas, Sao Miguel, Acores, POR, září 2000 © T.Č. Kučera 2003.

Jiný pohled do mlžného lesa na Azorech: voskovník (Myrica faya), břečťan kanárský (Hedera canariensis). Foto: Lombadas, Sao Miguel, Acores, POR, září 2000 © T.Č. Kučera 2003.

Pohled do vavřínového lesa na Tenerife. Kromě vavřínolistých fanerofytů se vyskytuje množství epifytů, v podrostu dominuje kapradina Woodwardia radicans (woodwarie kořenující) – až téměř 2 m vysoká kapradina. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Větší část roku jsou vavřínové lesy zahaleny do pasátových oblaků (= mlžný les). V pozadí Pico del Teide. Foto: Anaga, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Inverzní poloha – mrazová kotlina. Uzavřené kary neumožňují odtok studeného vzduchu, a proto v takovýchto místech přetrvává led do pozdního léta. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Nádorky na kořenech olše lepkavé (Alnus glutinosa) vytvořené aktinomycetami Frankia alni. Ty jsou (podobně jako Rhizobium u bobovitých rostlin) schopné fixovat atmosférický dusík. Foto: Manětínsko, Plzeň-sever, CZ, červen 2002 © T.Č. Kučera 2003

Lemy menších toků jsou tvořeny porosty olší lepkavých (Alnus glutinosa) a jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior). V E1 jsou časté nitrofilní druhy: kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine) aj. Foto: Manětínsko, Plzeň-sever, CZ, červen 2002 © T.Č. Kučera 2003

Původním druhem v OŠL býval velký sudokopytník zubr evropský (Bison bonasus), dnes chovaný několika NP. Foto: Bielowiezski park narodowy, POL, září 2001 © T.Č. Kučera 2003

Na severním Plzeňsku vystupují čedičové elevace nad kyselým karbonským podložím a mají tak charakter ostrovů v krajině. Vyskytují se na nich druhy s vazbami na Doupovské hory, ale také řada teplomilných druhů, jinak zde vzácných. Někdy se na takových „ostrovech“ vyvíjejí i druhy endemické – např. Chlumská hora u Manětína je jedinou lokalitou výskytu jeřábu manětínského (Sorbus rhodanthera). Foto: Doubravická hora, Plzeň-sever, CZ, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Krajina se sporadickou vegetací, reprezentovanou několika sklerofytními druhy. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Oázy, mají-li dostatek vody na zavlažování, jsou zemědělsky využívány. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Oáza v blízkosti občasného toku. Na říčních sedimentech rostou palmy datlové (Phoenix dactylifera), oleandry (Nerium oleander) a tamarišky (Tamarix). Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Pouště jsou tvořeny různými materiály. V popředí obr. jsou to kameny s pískem – tzv. serir nebo reg, v pozadí je (v představách středoevropanů typická) písčitá poušť – erg. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Povrch ergu je tvořen pohyblivými písčitými dunami. Foto: Erg Chebbi, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera

Pohled na povrch kamenité pouště. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Vyschlá řečiště jsou místem, v jejichž blízkosti vegetují rostliny i v období sucha. Na obr. chvojník Ephedra sp. (Ephedraceae). Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Vyschlá řečiště jsou místem, v jejichž blízkosti vegetují rostliny i v období sucha. Zde se vyskytují i fanerofyty. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Velbloud jednohrbý byl typickým „dopravním prostředkem“ v prostředí pouští zejména v arabském světě. Foto: Erg Chebbi, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera

Termitiště vytvořené na odumřelé rostlině. Foto: Erg Chebbi, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera

Významnou skupinou pouštních živočichů jsou plazi. Na obr. „zaklínač hadů“ na Náměstí mrtvých v Marakkéši, „zaklínající“ kobru a zmiji gabunskou. Foto: Marakkéš, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera

Vesnice v pouštích vznikají v místech se stabilními zásobami vody. Hospodaření obyvatel je závislé na datlovnících, příp. na pěstování některých plodin – kukuřice, ibišku jedlého aj. V pozadí tzv. svědecká hora. Foto: Erfoud, Maroko, září 2000 © T.Č. Kučera 2003

Iniciální stádia primární sukcese na lávových proudech na La Palma. Kromě lišejníků se jí na Kanárech zúčastňují i zástupci rodu Aeonium. Foto: La Palma, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Řídká vegetace pod vrcholem Stromboli, v místech kam občasně dopadají sopečné pumy. Na takovém místě neustále dochází k novému osidlování. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Místa v těsné blízkosti kráteru jsou pod neustálou „palbou“ sopečných pum a vegetace nemá šanci se zde uchytit. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Místo prosté jakéhokoli života – aktivní jícen sopky. Foto: Stromboli, ITA, květen 2001 © T.Č. Kučera 2003

Primární sukcesi na sopce z roku 1959 zajišťuje mj. kostřava Festuca petraea. Foto: Capelinhos, Faial, Acores, POR, září 2000 © T.Č. Kučera 2003.

Primární sukcese – druhy na nově vzniklou pevninu proudí z původního ostrova. Foto: Capelinhos, Faial, Acores, POR, září 2000 © T.Č. Kučera 2003.

Psamofytní fytocenosa mezi dunami v NP Kiskunszág. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Písečné duny v NP Kiskunszág. Psamofytní vegetace. Foto: NP Kiskunszág, HUN, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Psamofytní vegetace na píscích u Lužnice. Foto: Slepičí vršek u Lužnice, CZ, srpen 2003 © T.Č. Kučera 2003

V tropických oblastech domácí dřeviny, např. fíkovníky (Ficus) často vytvářejí na větvích adventivní kořeny, které se po kontaktu s půdou mění v tzv. sloupovité kmeny. Tak vegetativní cestou vznikají lesíky tvořené původně jednou rostlinou (viz Sloupovité kořeny – 2). Na sn. Ficus elastica. Foto: Santa Cruz de Tenerife, Botanická zahrada, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Lesík tvořený sloupovitými kořeny a kmeny (Ficus bengalensis). Foto: Santa Cruz de Tenerife, Botanická zahrada, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Tento biotop tvoří Spartocytisus supranubius (čilimník vysokohorský) – bíle kvetoucí keře, Descurainia bourgeauana (úhorník Bourgeaův) – žlutě kvetoucí polokeře a Adenocarpus sp. div. (adenokarpus – více druhů). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Tento biotop tvoří Spartocytisus supranubius (čilimník vysokohorský) – bíle kvetoucí keře, Descurainia bourgeauana (úhorník Bourgeaův) – žlutě kvetoucí polokeře a Adenocarpus sp. div. (adenokarpus – více druhů). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Převažujícím druhem je křovitý endemický Spartocytisus supranubius (čilimník vysokohorský). Foto: Teide, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Suchomilná vegetace se na Kanárských ostrovech vyskytuje v nejnižších nadmořských výškách, zejména na jižních pobřežích ostrovů, plošně rozsáhleji pak na ostrovech Lanzarote a Fuerteventura. Zastoupeny jsou zejména kaktusy připomínající pryšce (Euphorbia sp. div.), ale také svícníky (Ceropegia sp. div.) a tlusticovitá eonia (Aeonium sp. div.). Foto: Santa Cruz de tenerife, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Xerofilní vegetace na jihu Tenerife. Foto: U letiště Reina Sofia, Tenerife, ESP, květen 2003 © T.Č. Kučera 2003

Finská jezerní plošina je porostlá tajgou, tvořenou převážně smrky ztepilými (Picea abies). Foto: NP Kupio, FIN, září 2001 © T.Č. Kučera 2003

V podrostu tajgy rostou často keříky, zde šicha (Empetrum sp.). Foto: NP Kupio, FIN, září 2001 © T.Č. Kučera 2003

Boreální jehličnatý les je biom, který se vykytuje pouze na severní polokouli. Převažují v něm fanerofyty - nejčastěji jehličnaté stromy (zde smrky – Picea abies), vyskytují se zde i listnáče – jeřáby ptačí (Sorbus aucuparia), vrby jívy (Salix caprea) ad. Foto: NP Kuopio, FIN, září 2001 © T.Č. Kučera 2003

Vertikální zonace ekosystémů na příkladu Chočských vrchů. Stupně jedlosmrkový, smrkový, klečový a alpínský. V pozadí Velký Choč, 1611 m n. m. Foto: Chočské vrchy, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Vlajková forma limby (Pinus cembra) – větve udávají směr převažujících větrů. Foto: Vysoké Tatry, SK, červenec 2002 © T.Č. Kučera 2003.

Vlajkové formy smrku (Picea abies) v NP Severnji Velebit. Foto: NP Severnji Velebit, CRO, září 2002 © T.Č. Kučera 2003.