Kosmopolitní planktonní rozsivka, častá především v eutrofních jezerech, rybnících a řekách tekoucích nížinami. Vegetačního maxima dosahují v letních měsících. Ve vnitrozemských vodách nenacházíme žádnou podobnou rozsivku. © Jana Kreidlová 2008

Velmi přizpůsobivý druh. Řídce se vyskytuje v kyselých vodách s pH do 4,8, hojnější je v mírně kyselých až mírně alkalických (do pH=8) vodách. Jedná se o kosmopolitní druh. © Petra Vágnerová 2009

Elipsovité až kopinaté buňky nebo široce lineární, s konci zaoblenými, zašpičatělými nebo mírně hlavičkovitými. Štěrbinová raphe je jen na jedné z misek, hypovalvě (rod Achnanthes). Sladkovodní, epifytická. Alkalofilní a reofilní druh , především v čistých vodách. © Jana Kreidlová 2008

Elipsovité až kopinaté buňky nebo široce lineární, s konci zaoblenými, zašpičatělými nebo mírně hlavičkovitými. Štěrbinová raphe je jen na jedné z misek, hypovalvě (rod Achnanthes). Sladkovodní, epifytická. Alkalofilní a reofilní druh , především v čistých vodách.

Stélka je 8-12 cm vysoká, tmavě červená. Roste od jara do podzimu v infralitorálu. Ve Středozemním moři a v Atlantiku v okolí Kanárských ostrovů. © Veronika Kaufnerová 2009

Kosmopolitní druhy vyhledávající především litorál stojatých a tekoucích vod, obecně rozšířená a hojná. Snáší také vnitrozemské brakické a slané vody. © Jana Kreidlová 2008

Rod Anabaena patří mezi sinice řádu Nostocales. Je pro ně charakteristická tvorba heterocytů a akinet, stélka je vláknitá, nevětvená. © Jana Kreidlová 2008

Stélka má v průměru 2-7 cm a je jasně zelená. Druh se vyskytuje především v tropech, ale nacházíme ho také ve Středozemním moři (např. v Chorvatsku). Je to světlomilný druh, který roste především v infralitorálu. Má listovitou stélku tvořenou jednou vrstvou buněk, které jsou uspořádány do paprskovitých žilek pozorovatelných pouhým okem. © Veronika Kaufnerová 2009

Sladkovodní sinice, rostoucí benticky, epipelicky či epifyticky na ponořených rostlinách. Kolonie se mohou uvolňovat ze substrátu a pak volně plavou na hladině. Obvykle je nacházena v menších eutrofních nádržích. Běžná je v celé temperátní zóně. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní planktonní rozsivka vytvářející charakteristické hvězdicovité kolonie. Hojná v eutrofních vodách, může se zde vyskytovat hromadně. © Petra Vágnerová 2009

Buňky diskovité až mírně hruškovité, vzácně naviculoidní, z pleurálního pohledu zvlněné. Větší počet diskovitých chloroplastů.

Běžný sladkovodní planktonní druh centrické rozsivky, dříve řazen do rodu Melosira. Buňky jsou spojeny do dlouhých, rovných, zahnutých nebo spirálovitě stočených, vláken. © Petra Vágnerová 2009

Stélka trsovitá, až několik cm dlouhá, z hlavního (centrálního) vlákna vyrůstají v pravidelných odstupech klubkovité přesleny hustě rozvětvených bočních větví. Centrální vlákno nápadně hrubší. V rychlejších až pomaleji tekoucích vodách, většinou rašelinných, v čistých až mírně znečistěných vodách.

Buňky tvořící kolonie jsou vejcovité, 6-10 µm dlouhé. Buňky produkují olej. Druh se vyskytuje v planktonu eutrofních vod, kde může tvořit vodní květ. © Jana Kreidlová 2008

Buňky jsou seskupené do velkých, nepravidelně kulovitých kolonií, mají kulovitý až vejčitý tvar, chloroplast je přístěnný, bez pyrenoidu. Buňky produkují velké množství leje, ze kterého pravděpodobně vznikly severské zdroje ropy. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní rozsivka vyskytující se v litorálu stojatých vod se středně vysokou konduktivitou. Obecně rozšířená a hojná. © Jana Kreidlová 2008

Druh s větvenou sifonální stélkou a bobulovitými fyloidy. Světlomilný druh. Roste na písku, bahně a na skalách v hloubkách od 5 do 45 m. Vyskytuje se ve Středomoří, v Indopacifiku a Karibiku a postupně se šíří do dalších oblastí. Vytváří husté porosty, které brání v růstu dalším druhům. © Tomáš Kučera 2009

Druh s větvenou sifonální stélkou a bobulovitými fyloidy. Světlomilný druh. Roste na písku, bahně a na skalách v hloubkách od 5 do 45 m. Vyskytuje se ve Středomoří, v Indopacifiku a Karibiku a postupně se šíří do dalších oblastí. Vytváří husté porosty, které brání v růstu dalším druhům. © Tomáš Kučera 2009

(Fragilaria reicheltii) Schránka vybíhá do 3 ramen, tři malé chloroplasty jsou umístěny v bazích ramen a jádro leží v centrální části. Zástupci rodu Centronella bývají nacházeni v planktonu eutrofních jezer, kde se mohou velmi namnožit.

Stélka keříčkovitá, vlákna bohatě rozvětvené. Hlavní vlákno do 130 um široké, vedlejší vlákna do 22 um široké a 2-5krát tak dlouhé. V litorálu tekoucích vod, často a hodně.

Druh s širokou ekologickou valencí, vyhýbá se jen silně kyselým a silně alkalickým vodám. Nalézán bývá v rašeliníku (Sphagnum, pH=4). Hojný je v mírně kyselých vodách, velmi hojný je v neutrálních a mírně alkalických vodách (pH=6-8,5). Vyskytuje se také v eutrofních a mírně znečištěných vodách. Kosmopolitní druh. © Jana Kreidlová 2008

Podlouhlé buňky, u mnoha druhů ohnuté, bez středového zářezu. Chloroplast je podélný a je složený z radiálních lišt. Pyrenoidů bývá větší počet, uloženy jsou podélně v ose buňky nebo nepravidelně po celém chloroplastu.

Podlouhlé buňky, u mnoha druhů ohnuté, bez středového zářezu. Chloroplast je podélný a je složený z radiálních lišt. Pyrenoidů bývá větší počet, uloženy jsou podélně v ose buňky nebo nepravidelně po celém chloroplastu.

Tato řasa má kulovitou, tmavě zelenou, uvnitř dutou stélku, která může mít v průměru až 20 cm. Stélka je tvořená jedinou buňkou. Jedná se o světlomilný druh infralitorálu, roste na písku i na skalách. Hojnější je v západním Středomoří a v přilehlých vodách Atlantiku. Teplomilný druh. © Veronika Kaufnerová 2009

Stélka vysoká až 10 cm a 1-2 cm široká, tmavě zelená až téměř černozelená. Roste v infralitorálu až do 45 m hloubky a vytváří porosty obalující skaliska. Vyskytuje se ve Středozemním moři, Indopacifiku a místy také v severním Atlantiku. © Veronika Kaufnerová 2009

Cenóbium je tvořeno vejcovitými buňkami, jejichž užší konce směřují ven. Na bázi jsou buňky srostlé krátkými spojkami, které vybíhají ze stěn buněk. Druh se vyskytuje v planktonu eutrofních vod a v nárostech. © Petra Vágnerová 2009

Plochá, diskovitá, polštářkovitá stélka přichycená k podkladu. Buňky jsou uloženy hustě vedle sebe, jsou 25-46 µm široké a 1-3-krát tak dlouhé. Skupina Coleochatophyceae je jednou z možných skupin, ze kterých se mohly vyvinout cévnaté rostliny. © Petra Vágnerová 2009

Ruducha vysoká 2-12 cm, vzpřímená, zpravidla hustě keřovitá. Bývá bledě růžová nebo korálově červená až fialově šedá. Roste na kamenech a skalách, případně na velkých mušlích, v litorálu a infralitorálu. Hojná je ve Středozemním moři a v Atlantiku. © Veronika Kaufnerová 2009

Krásivka, která je na svém povrchu granulovaná, což způsobuje, že okraje se jeví jako zoubkované. Semicely jsou od sebe odděleny hlubokým rovným zářezem na obou stranách. Při pohledu zpředu jsou semicely širší na bázi a postupně se zužují, vrchol je uťatý. Proto je tvar buněk trochu hranatý. Na průřezu mají buňky eliptický tvar. © Petra Vágnerová 2009

Buňky jsou uprostřed výrazně zúžené, sinus je čárkovitý. Semicely jsou poloelipsovité, pólové konce tupě uťaté. Při pohledu shora jsou buňky elipsovité. Buněčná stěna je jemně pórovitá. Nachází se v horských bažinách a rašelinných jezírkách.

Rozsivka rozšířená především v Evropských nížinách, v prostředí s přibližně neutrálním pH, toleruje občasné vysychání. Vyskytuje se například v mělkých, občas vysychajících nádržích či v mechových polštářích. © Petra Vágnerová 2009

Stélka této krásivky je velmi drobná, na povrchu hladká. Semicely jsou odděleny rovným zářezem. Boky a konce jsou vroubkované. Na průřezu jsou buňky elipsovité. © Petra Vágnerová 2009

Buňky velké 23-37 x 18-30 µm, semicely jsou téměř polokruhovité a směrem od báze se zužují. V každé semicele je jeden chloroplast s jedním centrálním pyrenoidem. Sinus je čárovitý, istmus 8-14 µm. Tato rozsivky se vyskytuje v rašelinných jezírkách, podmáčených březích rybníků, v horských pramenech a bažinách. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní, zřejmě planktonní rozsivka. Vyskytuje se ve sladkých vodách. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní rozsivka. Vyskytuje se ve sladkých vodách, často jen ojediněle. Velmi variabilní druh. © Jana Kreidlová 2008

Stélka rodu Cylindrospermum je tvořena nevětvenými vlákny zaškrcovanými v místech buněčných přehrádek mezi jednotlivými buňkami. Na koncích vláken vznikají heterocyty. Sinice obvykle tvoří slizové povlaky na podkladu. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní rozsivka stojatých a pomalu tekoucích vod. Jedná se o epipelický a epifytický druh, zřídka také v planktonu. Celkově hojně rozšířený. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní typ žijící epipelicky a epifyticky v litorálu nebo jako součást planktonu eutrofních vod se střední až vyšší konduktivitou. Široce rozšířený a hojný. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní v mírném podnebném pásu. Hojná v oligotrofních až eutrofních vodách s vysokými hodnotami konduktivity. Snáší i velmi znečištěné vody. © Jana Kreidlová 2008

Subarktická až temperátní podnebná zóna, od malých rybníků po velká jezera, v litorálu větších řek a v horských potocích. Vyskytuje se místy. Jedná se o formy žijící epiliticky nebo epifyticky, v mesotrofních či oligotrofních vodách. © Jana Kreidlová 2008

Rod se vyznačuje „cymbeloidním“ tvarem buněk, existuje jen několik výjimek. Většina druhů je sladkovodní, několik je brakických, v mořích nebyly pozorovány. Většina upřednostňuje oligotrofní vody, některé žijí v mesotrofních až mírně eutrofních vodách. © Jana Kreidlová 2008

Vyskytuje se v oblastech s mírným, subrotropickým a především tropickým podnebím. V litorálu stojatých vod a řek, v tropech častější v pramenech toků. Preferuje oligotrofní až mesotrofní vody. © Jana Kreidlová 2008

Mořský druh. © Veronika Kaufnerová 2009

Olivově hnědá stélka dosahuje délky 10-100 cm, k podkladu je přichycena bazální částí diskovitého tvaru. Kauloid je silný 2-5 mm, již v bazální části se větví v několik hlavních větví, též nepravidelně větvených. Jedná se o víceletý druh rostoucí především v infralitorálu v hloubce 1-3 m, vzácněji v mediolitorálu v hloubce do 20m. Tvoří husté porosty. Vyskytuje se ve Středozemním moři a Atlantickém oceánu. © Veronika Kaufnerová 2009

Krásivka, jejíž buňky vytvářejí slizem spojené, dlouhé kolonie. Jednotlivé buňky mají trojúhelníkovitý tvar a ve vlákně jsou uspořádány spirálně – asi 16 buněk na jeden závit. © Petra Vágnerová 2009

Krásivka, jejíž buňky vytvářejí slizem spojené, dlouhé kolonie. Jednotlivé buňky mají trojúhelníkovitý tvar a ve vlákně jsou uspořádány spirálně – asi 16 buněk na jeden závit. © Petra Vágnerová 2009

Cenóbium je tvořeno jednou řadou buněk (4 buňky). Buňky jsou vřetenovité, ve střední části válcovité. Vnitřní buňky mohou být uloženy mírně šikmo, jejich konce jsou mírně protažené, tupě uťaté, na vrcholech mohou být drobné zoubky. Vnější buňky mají uťaté vrcholy vychýlené do strany a vybíhají z nich dlouhé ostny. Druh se vyskytuje v planktonu eutrofních vod. © Petra Vágnerová 2009

Cenóbium tohoto druhu je jednořadé, téměř lineární, tvořeno 2-8 buňkami. Buňky jsou válcovité až oválné, 7-15 x 4-7 µm, s bradavčitou buněčnou stěnou, někdy hnědavou. Z vrcholů krajních buněk vybíhají zahnuté ostny. Druh se vyskytuje v planktonu a litorálu eutrofních vod. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní bentická rozsivka. Jedna z nejhojnějších rozsivek, místy se objevuje masový výskyt v horských oblastech, v tekoucích vodách, především v pramenech. Rozšířená a hojná je ale také v nížinách.

Stélka je 10-30 cm vysoká a 5-10 mm široká, plochá, pravidelně vidlicovitě větevená, na koncích zašpičatělá, se střední žilkou. Barva je olivově zelená. Roste v litorálu a infralitorálu. Kosmopolitní druh. © Tomáš Kučera 2009

Stélka je 5-30 cm vysoká, plochá, pravidelně dichotomicky větvená, k podkladu připevněná rhizoidy. Barva je světle až olivově hnědá, někdy žlutohnědá. Roste především v infralitorálu, zřídka také ve větších hloubkách. Kosmopolitní druh. © Tomáš Kučera 2009

Stélka je 5-30 cm vysoká, plochá, pravidelně dichotomicky větvená, k podkladu připevněná rhizoidy. Barva je světle až olivově hnědá, někdy žlutohnědá. Roste především v infralitorálu, zřídka také ve větších hloubkách. Kosmopolitní druh.© Veronika Kaufnerová 2009

Mořský druh. © Veronika Kaufnerová 2009

Mořský silikoflagelát s křemičitou šestičetnou kostrou.

Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté. V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně.

Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté. V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně. Zvětšeno 200x

Buňky hlavního vlákna zřetelně soudečkovité, 50-90-(125) um široké a 0,5-2-krát tak dlouhé. Chloroplast páskovitý, pokrývá asi třetinu vnitřního obvodu buňky. Boční vlákna v obryse široce vejcovité, často kruhovité, zřídka elipsovité. Koncové buňky vláken vlasovitě vytáhnuté. V stojatých a tekoucích vodách, většinou na jaře a na podzim, hojně. Zvětšeno 400x.

Stélka bývá dlouhá až několik centimetrů a je obalená slizem. Zřetelně je vytvořeno jednořadé hlavní vlákno a krátká boční, keříčkovitě větvená, vlákna. Boční vlákna jsou zakončena dlouhými vlasovitými výběžky. Buňky hlavního vlákna jsou válcovité nebo mírně soudečkovité, 40-70 µm široké a 1-3x tak dlouhé. Chloroplast je páskovitý. Druh se vyskytuje v litorálu tekoucích a stojatých vod. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní sladkovodní rozsivka. Vyskytuje se především v severských oblastech v oligotrofních jezerech s písčitými břehy. Ve střední Evropě spíše přehlížený druh. © Jana Kreidlová 2008

Buňky velké, elipsovité, 107-205 x 48 až 107 um, na apexech 34-53 um, istmus 13-31 um. Každá polovina po bocích s dvěma širokými, zlehka dovnitř přehnutými laloky se zaoblenými rohy. Zářez mezi bočním a koncovým lalokem užší. Koncové laloky na okrajích zaoblené, apikální zářez úzký a hluboký. Buněčná stěna s hustými póry. Každá polovina buňky má uprostřed 3 vydutiny, tvořící trojúhelník, uprostřed s velkým pórem. V rašeliništích, rašeliných a bažinatých březích jezer a jezírek, lučních ostřicových močálů s železitými bakteriemi, pH 5,3-7,4.

© Petra Vágnerová 2009

Buňky mají protáhlý tvar. Na pelicule je patrné spirální rýhování s řadami granulí. V buňce jsou četné drobné diskovité chloroplasty. Kosmopolitní druh. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní rozsivka, hojná až velmi hojná, zpravidla epifytická, často na žabím vlasu (Cladophora) nebo na vyšších rostlinách. Preferuje kyselé stojaté i tekoucí vody s nízkou konduktivitou, zamokřené louky.

Druh s listovitou, tmavě zelenou stélkou, vysokou 3-10 cm. Roste v infralitorálu, ojediněle i ve větších hloubkách. Je to spíše stínomilný druh. Vyskytuje se v celém Středozemním moři a v přilehlých oblastech Atlantiku. © Veronika Kaufnerová 2009

Kosmopolitní do komplexu kosmopolitního druhu Fragilaria construens, který se často masově vyskytuje ve stojatých a v menší míře také v tekoucích oligosaprobních vodách. Má spíše širší ekologickou valenci. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, který má extrémně velkou ekologickou valenci. Vyskytuje se v mořské a brakické vodě, v čistých sladkých vodách se střední a vyšší konduktivitou, snáší i vody velmi znečištěné.

Kosmopolitní rozsivka, vyskytuje se v meso- až eutrofních vodách. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní rozsivka, není příliš hojná, zřejmě vlivem rostoucí eutrofizace biotopů. Preferuje oligotrofní vody s nízkými hodnotami konduktivity, například prameny a menší toky.

Kosmopolitní druh vyskytující se především v litorálu, v pramenech. Masově se může vyskytovat ve vodách s nízkou konduktivitou, v menší míře ve vodách se středními hodnotami konduktivity.

Tmavě až olivově hnědá stélka je dlouhá 10-25 cm, kožovitá, pravidelně vidlicovitě větvená, 1-3 cm široká, s několikavrstevnou střední žilkou. K podkladu je přichycená diskovitou bazální částí. Druh roste nejčastěji na stanovištích mírně otevřených příboji, vyhýbá se oblastem se silnějším znečištěním. Nachází se také v brakických vodách, ale jen v podobě redukovaných sterilních jedinců. Endemit Jaderského moře. © Veronika Kaufnerová 2009

Kosmopolitní rozsivka, hojná. Má širší ekologickou valenci. Dříve označována jako alkalofilní druh, ale vyskytuje se také ve vodách s neutrálním pH. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní rozsivka, hojná. Má širší ekologickou valenci. Dříve označována jako alkalofilní druh, ale vyskytuje se také ve vodách s neutrálním pH.

Kosmopolitní rozsivka, hojná především ve vodách s vysokými hodnotami konduktivity, ale ne příliš znečištěných. Charakteristicky se vyskytuje ve velkých tocích.

Kosmopolitní rozsivka, hojná především ve vodách s vysokými hodnotami konduktivity, ale ne příliš znečištěných. Charakteristicky se vyskytuje ve velkých tocích. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, vyskytující se především ve vodách se středními hodnotami konduktivity, ale také ve vodách s nízkým obsahem solí. Hojný ve stojatých a tekoucích vodách nížin, horských a subalpínských oblastech, méně hojný v alpínských oblastech.

Stélka, vysoká 5-12 cm, je špinavě zelená až bělavá, inkrustovaná uhličitanem vápenatým. Roste na skalách až do hloubky 50 m. Vyskytuje se v teplých oblastech Středozemního moře, v tropických částech Atlantiku a v Indopacifiku. © Tomáš Kučera 2009

2-5 cm vysoká stélka, vzpřímená a keřovitá, růžovofialová, řidčeji korálově červená. Roste epifyticky především na řasách rodu Cladostephus, Cystoseira, Halopithys a Stypocaulon, ale také na skalách. Vyskytuje se ve Středozemním moři a v Indickém oceánu. © Veronika Kaufnerová 2009

Tmavě červená až černočervená stélka je 10-30 cm vysoká a 2-4 mm široká, chrupavkovitá, bohatě vstřícně větvená, bazálním diskem přichycená k podkladu. Větve mají min. 1 mm v průměru a jsou kompaktní, husté, na špičkách zahnuté. Tvoří husté porosty v horním infralitorálu do 3 m hloubky. Často na nich rostou epifytické druhy, zvláště na bazálních částech stélky. Druh je rozšířený ve Středozemním moři, dále od severovýchodního Atlantiku až k západní Africe a v Indickém oceánu. © Veronika Kaufnerová 2009

Jasně až tmavě zelená stélka tohoto druhu je 10-15 cm dlouhá a 0,2-0,3 mm široká. Jednotlivá vlákna jsou pevná, nevětvená, se zřetelnou bazální buňkou. Většinou tvoří husté chomáče. Roste v mělkých periodicky vysychajících tůňkách. V pozdním létě tvoří velké plovoucí provazce. Kosmopolitní druh, široce rozšířen například ve Středozemním moři. © Veronika Kaufnerová 2009

Stélka vysoká 5-10 cm a 1-3 mm v průměru, chrupavkovitě tuhá, nepravidelně a řídce větvená, má tmavě červenou, od časného léta stále více olivově hnědou barvu. Boční větve jsou zahnuté, na koncích zašpičatělé, s odstávajícími trnovitými větvičkami. Stélky jsou víceleté, v horním infralitorálu tvoří husté rozsáhlé trsy, především na silně osvětlených stanovištích. Jedná se zřejmě o kosmopolitní druh, široce je rozšířen ve Středozemním moři a také v severozápadním Atlantiku až ke Kamerunu. © Veronika Kaufnerová 2009

Pro tento rod jsou charakteristické především modrozelené chloroplasty. Buňky jsou drobné, na apexu mírně vykrojené, 2 bičíky se mírně liší svou délkou. 1-2 chloroplasty, pyrenoid uložen centrálně. © Petra Vágnerová 2009

Trsovité, dlouhé, tmavě zbarvené stélky připomínající koňské žíně jsou v pravidelných intervalech uzlovitě ztluštělé. Dosahují délky 15-20 cm. Nacházejí se v rychleji až prudce tekoucích vodách, spíše čistých, přichyceny na kamenech.

Dříve Euglena acus. Buňky jsou dlouhé a tenké, 4,5-17x47,8-200 µm., jehlovitého až vřetenovitého tvaru. Apikální část je zúžená a uťatá, antapikální konec je postupně protažený do hyalinního bodcovitého výběžku. Periplast je bezbarvý, jemně šroubovitě pruhovaný. Chloroplasty jsou malé, diskovité, bez pyrenoidu. Paramylonová zrna podlouhlá, tyčinkovitá. Vyskytuje se v planktonu jezer, rybníků, údolních nádrží, většinou ojediněle, v eutrofnějších vodách také hromadně. © Jana Kreidlová 2008

Buňky vejčitého či elipsovitého tvaru, antapikální část je široce zaoblená, na průřezu jsou buňky kruhové nebo široce oválné. Periplast je bezbarvý nebo nažloutlý, výrazně šroubovitě pruhovaný. Četné chloroplasty jsou nepravidelně diskovité, drobné, bez pyrenoidů. Paramylonová zrna oválná. Vyskytuje se v menších nádržích, rybnících, znečištěných vodách. © Jana Kreidlová 2008

Kalcifikovaná stélka tohoto rodu má bradavčitý, hrudkovitý nebo keříčkovitý tvar a pseudoparenchymatickou stavbu. Porůstá různé substráty – řasy, schránky měkkýšů, skály – nebo se vyskytuje volně ve formě tzv. rhodolitů. © Veronika Kaufnerová 2009

Taxonomie: xxx

Velká řasa

Taxonomie: Phaetophyceae, Laminariales, Laminariaceae

Stélky bobuláku mohou dorůstat až 60 metrů a jsou jedním z největších organismů na Zemi. Na konci stélky vyrůstají kopinaté a po obvodu pilovité fyloidy. Při bázi fyloidu je vzduchový měch, který vynáší stélku k hladině. Řasa se vyskytuje podél západního pobřeží Severní Ameriky od Kalifornského zálivu po Aljašku. Bobulák je významná průmyslová rostlina. Ze stélek bobuláku se získává alginát, který se požívá mj. i na zahušťování salátových dressingů a zmrzliny. USA, Kalifornie, © Michal Mergl 2016.

WEB: https://en.wikipedia.org/wiki/Macrocystis_pyrifera

Acidofilní druh, který upřednostňuje mírně kyselé prostředí. Vyskytuje se ale nejen v kyselých vodách rašelinišť, ale i v prostředí s neutrálním pH. Zřejmě dává přednost chladnějšímu podnebí. Příležitostně bývá nacházen také v planktonu. Je to kosmopolitní druh.

Buňky v idealizovaném obryse přibližně kruhovité, 85-164 x 78-153 um, na apexech 35-60 um, sinus mezi polovinami široce otevřený, istmus 11-28 um. Dva zářezy mezi bočními laloky dolů zaokrouhlené, krátké a široké. Výběžky bočních laloků dvojhroté. Střední lalok oddělený od bočních hlubokým, ostrým zářezem, apex polokruhovitě konkávní, vybíhá do dvou krátkých laloků se dvěma hroty. Buněčná stěna pórovitá, chloroplasty s malým počtem pyrenoidů. V rašeliništích, rašelinných a utrikuláriových jezírkách, ostřicových bažinách, v litorálu oligotrofních jezer, pH 3,5 až 8.

Buňky jsou v obrysu přibližně kruhové, velké 85-164 x 78-153 µm. Sinus mezi semicelami je široce otevřený, výběžky bočních laloků dvojhroté. Střední lalok je od bočních laloků oddělen hlubokým, ostrým zářezem. Apex je polokruhovitě konkávní, vybíhá do dvou krátkých laloků s dvěma hroty. Buněčná stěna je pórovitá. Vyskytuje se v rašeliništích a rašelinových jezírkách, ostřicových močálech, litorálu oligotrofních jezer. © Veronika Kaufnerová 2009

Druh upřednostňuje mírně kyselé prostředí (pH=5,8-7). Vyskytuje se na rašeliništích, ale také ve vodách s neutrálním pH. © Petra Vágnerová 2009

Buňky mírně oválné, 200-366 x 165 až 300 um, na apexech 48-72 um, středový sínus uzavřený a úzký, istmus 26-43 um. Boční laloky s různě hlubokými zářezy až do 4. řádu od středového (polárního) laloku oddělené dvěma výraznými hlubokými zářezy. Konce bočních laloků posledního řádu s dvěma hroty. Střední (apikální) lalok o něco delší než boční laloky, apex široký, s široce otevřeným zářezem. Buněčná stěna hustě pórovitá. Chloroplast s početnými drobnými pyrenoidy. V oligotrofních až dystrofních vodách, rašelinných a ostřicových močálech, vodních příkopech a jezírkách, pH 4,9 až 7,5, nejhojněji se vyskytující druh.

Buňky mírně oválné, 200-366 x 165 až 300 um, na apexech 48-72 um, středový sínus uzavřený a úzký, istmus 26-43 um. Boční laloky s různě hlubokými zářezy až do 4. řádu od středového (polárního) laloku oddělené dvěma výraznými hlubokými zářezy. Konce bočních laloků posledního řádu s dvěma hroty. Střední (apikální) lalok o něco delší než boční laloky, apex široký, s široce otevřeným zářezem. Buněčná stěna hustě pórovitá. Chloroplast s početnými drobnými pyrenoidy. V oligotrofních až dystrofních vodách, rašelinných a ostřicových močálech, vodních příkopech a jezírkách, pH 4,9 až 7,5, nejhojněji se vyskytující druh.

Běžná sladkovodní sinice, bývá součástí planktonu eutrofních jezer a rybníků, často je dominantní složkou vodních květů. Má kosmopolitní rozšíření kromě subpolárních oblastí. Produkuje toxiny – např. microcystin. Její kolonie jsou tvořeny slizem, ve které jsou uloženy jednotlivé buňky. © Petra Vágnerová 2009

Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé. V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.

Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé. V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.

Buňky (18,6-)20,5-28(-30,7) um široké a 0,5-2(-3)krát tak dlouhé. V pramenech, kyselých nebo alkalických potocích, říčkách nebo v ostatních tekoucích vodách.

Do 1 mm velká stélka této řasy je keříčkovitá, většinou volná (někdy bazální buňkou přichycená k podkladu), bledě zelená, dichotomicky nebo trichotomicky větvená. Chloroplast je nástěnný, žlábkovitý, bez pyrenoidu. © Petra Vágnerová 2009

Buňky vejčitého až vřetenovitého tvaru, mohou být mírně zploštělé. Pelikula je mírně spirálně rýhovaná. Kosmopolitní druh. © Jana Kreidlová 2008

Buňky se vyskytují jednotlivě, volně, jsou obloukovité až šroubovitě stočené, 18-60 x 1,5-4 µm. Chloroplast bez pyrenoidu vyplňuje téměř celý přístěnný obvod buňky. Součást planktonu a bentosu. © Petra Vágnerová 2009

Vegetativní buňky jsou dlouhé, válcovité, nejméně dvakrát tak dlouhé než široké. Chloroplast je jeden, široce deskovitý, s jedním, dvěma i více pyrenoidy. Více než 100 druhů.

Kosmopolitní druhy, celkem hojný v různých typech vod – brakické vody, sladké vody. © Jana Kreidlová 2008

Známá je především ze severní a severozápadní Evropy, pozorována například v severním Německu a v Holandsku, v oligotrofních sladkovodních biotopech. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh. Jedná se o jednu z nejčastějších rozsivek vůbec. Vyskytuje se ve sladkovodních biotopech, například v pramenech, ale také v brakických vodách. Vyhovují jí spíše nižší teploty, k masovému rozvoji dochází v zimní polovině roku. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh. Jedná se o jednu z nejčastějších rozsivek vůbec. Vyskytuje se ve sladkovodních biotopech, například v pramenech, ale také v brakických vodách. Vyhovují jí spíše nižší teploty, k masovému rozvoji dochází v zimní polovině roku. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh. Dříve zřídka až roztroušeně, někdy však také hromadně, například na bahně v pramenných stružkách,v mechu na zamokřených loukách, na rašeliništích. Preferuje píše oligotrofní vody, ale jedná se o druh se širší ekologickou valencí, který se může vyskytovat i v jiných typech vod. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, hojný, se širokou ekologickou valencí. Ve sladkovodních i mořských biotopech. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, hojný, se širokou ekologickou valencí. Ve sladkovodních i mořských biotopech. © Jana Kreidlová 2008

Druh nacházející se v čistých vodách, pravděpodobně acidofilní.

Chaluha dorůstající délky až 74 m. Stélku tvoří příchytný systém rhizoidů, 1 dlouhý kauloid zakončený plovacím měchýřem, ze kterého vyrůstají četné fyloidy. Fyloidy mohou být až 4 m dlouhé a 15 cm široké. Druh je běžný v severovýchodním Pacifiku, od Monterey v Kalifornii po Aleutské ostrovy na Aljašce. © Petra Vágnerová 2007

Alkalofilní druh stojatých i tekoucích vod, vyskytuje se spíše ve znečištěných vodách, někdy i v čistších.

Kosmopolitní druh hojný v meso- až eutrofních vodách. Často roste epipelicky v detritu stojatých nebo pomalu tekoucích vod. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní rozsivka, oproti var. delognei se vyskytuje spíše ojediněle. Vyskytuje se ve vodách se středními až vysokými hodnotami konduktivity. © Jana Kreidlová 2008

Sinice, jejíž kolonie jsou zpočátku kulovité, olivově zelené až hnědozelené, později ploché, široké několik centimetrů, nepravidelného tvaru. Stélka je tvořena do sebe zapletenými vlákny. Kosmopolitní druh, obvykle terestrický, ale vyskytuje se také v rychle proudících nebo v brakických vodách. Nejčastěji na polích, na štěrkových cestách, v okrajových částech zasolených luk. © Veronika Kaufnerová 2009

Vyskytuje se především v mírně slaných vodách, dále v litorálu jezer, rybníků, v periodicky vysychajících malých jezírkách. Druh byl ale pozorován také v tekoucích vodách.

Stélka rodu Oedogonium je tvořena dlouhými, jednořadými, nevětvenými vlákny. Některé buňky mají v blízkosti dělící přehrádky vytvořeny límečky, které vznikly při dělení a růstu buněk. Chloroplast je síťovitý, s pyrenoidy. © Petra Vágnerová 2009

Oválné buňky se vyskytují jednotlivě nebo v koloniích. Jejich buněčná stěna je hladká, dosahují rozměrů 9,6-16 x 6,4-11,2 µm. Častý druh eutrofních vod. © Jana Kreidlová 2008

Sladkovodní bentická sinice rostoucí na písčitém či bahnitém dně stojatých nebo pomalu tekoucích vod. Ze substrátu se posléze uvolňuje a vytváří útvary volně plovoucí na hladině. Často se vyskytuje na hladině znečištěných nebo brakických vod. © Petra Vágnerová 2009

Stélka je 4-15 cm vysoká a téměř tak i široká, listovitá, vějířovitého tvaru, nevětvená, v horní části trochu svinutá, hrubě kožovitá, tvořená 3-6 vrstvami buněk. Bazální část je tvořena chomáčem rhizoidů, kterými je stélka přichycena k podkladu. Stélka je hnědozeleně až bělavě žíhaná. Roste se celoročně na skalách a velkých kamenech v mediolitorálu a horním infraliltorálu, kde tvoří velké porosty. Druh je široce rozšířen, vyskytuje se například ve Středozemním moři, ale také v Tichém oceánu. © Tomáš Kučera 2009

Stélka je 4-15 cm vysoká a téměř tak i široká, listovitá, vějířovitého tvaru, nevětvená, v horní části trochu svinutá, hrubě kožovitá, tvořená 3-6 vrstvami buněk. Bazální část je tvořena chomáčem rhizoidů, kterými je stélka přichycena k podkladu. Stélka je hnědozeleně až bělavě žíhaná. Roste se celoročně na skalách a velkých kamenech v mediolitorálu a horním infraliltorálu, kde tvoří velké porosty. Druh je široce rozšířen, vyskytuje se například ve Středozemním moři, ale také v Tichém oceánu. © Tomáš Kučera 2009

Stélka do 8 cm v průměru, v obrysu ledvinitá, ze svrchní strany tmavě červená, ze spodní strany hnědobílá. Stínomilný druh roste v infralitorálu do hloubky 40 m. Vyskytuje se ve Středozemním moři a v Atlantiku. © Tomáš Kučera 2009

Kosmopolitní druh. Buňky jsou spirálně stočené do 3-4 kompletních otoček. Buňka je zakončena dlouhým rovným výběžkem. Chloroplasty jsou drobné, diskovité. V buňce jsou dále 1-2 paramylonová zrna. © Petra Vágnerová 2009

Buňky široce okrouhlé nebo vejčité, často až oválné, mírně asymetrické, výrazně zploštělé, někdy lehce stočené. Apex široce okrouhlý s prohlubní při bázi bičíku oddělující dva široké, často nestejně vysoké laloky. Antapex je zúžený do dlouhého, rovného nebo mírně zahnutého, ostnu. V čistějších i více znečištěných stojatých i mírně tekoucích vodách. Častý. © Petra Vágnerová 2009

Buňky jsou v obrysu široce vejcovité, 39-46 µm široké a 50-80 µm dlouhé. Přední konec je oblý a mírně zúžený, zadní konec je široce zaoblený a vybíhá v krátkou, zakřivenou kaudu. Pelikula je podélně pruhovaná. V buňce jsou přítomna 1-2 diskovitá paramylonová zrna, chlorplasty drobné, diskovité. V planktonu méně znečištěných vod. © Petra Vágnerová 2009

Vlákna jsou v místě přehrádek nezaškrcovaná nebo jen mírně zaškrcovaná, na koncích se postupně zužují. Slizové pochvy jsou silné, bezbarvé. Buňky jsou modrozelené, přibližně stejně dlouhé jako široké, ke konci vlákna se prodlužují. Koncové buňky jsou kuželovité a mají kalyptru.

Vlákna jsou v místě přehrádek nezaškrcovaná nebo jen mírně zaškrcovaná, na koncích se postupně zužují. Slizové pochvy jsou silné, bezbarvé. Buňky jsou modrozelené, přibližně stejně dlouhé jako široké, ke konci vlákna se prodlužují. Koncové buňky jsou kuželovité a mají kalyptru. © Petra Vágnerová 2009

Kosmopolitní druh s mnoha varietami. Vyskytuje se ve stojatých i tekoucích vodách, hojná v nížinách i horských oblastech. Také na aerických stanovištích, v suchém mechu, na zdech a na vlhké půdě. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, vyskytuje se ve vodách s nízkou až střední konduktivitou, především v pramenných stružkách a potocích.

Vláknitá sinice s izopolární stélkou, vlákna se vyskytují jednotlivě nebo tvoří shluky. Na povrchu je vždy různě silná bezbarvá pochva. Vlákna se nepravě větví. Aerotopy, akinety, heterocyty nejsou. Vyskytuje se především v čistých, oligotrofních vodách – v pramenech nebo potocích, v metafytonu a perifytonu.

Buňky jsou válcovité, mnohonásobně delší než široké, na koncích mírně zúžené a tupě zakončené s 4-5 bradavičkami. Chloroplasty jsou páskovité, nástěnné s větším počtem nepravidelně rozložených pyrenoidů. Na koncích je zřetelná vakuola s krystalky sádrovce. V litorálu jezer, jezírek, rybníků, v močálech, v rašeliništích.

Buňky této ruduchy jsou kulovité, mají 7-12 (15) µm v průměru. Chloroplast je červený, hvězdicovitý, se středovým pyrenoidem. Druh se vyskytuje na vlhké zemi, zahradnické rašelině, vlhkých zdech. © Petra Vágnerová 2009

Stélka vysoká 5-15 cm, velmi pevná, ploše větvená. Hnědočervená , na špičce často světlejší. Roste v litorálu a infralitorálu, často mezi porosty Cystoseiry a Coralliny. © Veronika Kaufnerová 2009

Druh je pravděpodobně kosmopolitní, vyskytuje se ve vnitrozemských vodách se středními a vyššími hodnotami konduktivity. Nalezen byl také ve vřídlech a minerálních vodách (Karlovy Vary).

Vlákna této sinice jsou heteropolární, na bázi je heterocyt, vrcholový konec je vlasovitě vytažený. Při dělení zůstávají dceřinná vlákna v mateřské pochvě, kde si tvoří vlastní pochvu. Druh vyskytující se například ve Středozemním moři. © Veronika Kaufnerová 2009

Vlákna této sinice jsou heteropolární, na bázi je heterocyt, vrcholový konec je vlasovitě vytažený. Při dělení zůstávají dceřinná vlákna v mateřské pochvě, kde si tvoří vlastní pochvu. © Petra Vágnerová 2009

Stélka světle až tmavě hnědé barvy je dlouhá 20-80 cm, drsná, bazální částí připevněná k podkladu. Kauloidy jsou bohatě větvené, často vstřícně postavené fyloidy vyrůstají na bočních větvích. Fyloidy mají střední žilku a jsou min. 5 cm dlouhé a 2 cm široké. Plovací měchýřky vyrůstající společně s fyloidy jsou kulovité, hladké. Druh se vyskytuje v infralitorálu, většinou v malých skupinách nebo jednotlivě, do hloubky 20 m. Původně pochází z Tichého oceánu, ale vyskytuje se také ve Středozemním moři. © Veronika Kaufnerová 2009

Cenóbium tohoto druhuje 4-8 buňěčné, buňky seřazené lineárně nebo jsou oproti sobě posunuté. Tvar buněk je úzce vřetenovitý s velmi protaženými konci, krajní buňky jsou prohnuté, velikost 10-40 µm x 2,5-7 µm. Hojný druh, bývá součástí planktonu i nárostů. © Petra Vágnerová 2009

© Petra Vágnerová 2009

Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné. V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách. © Petra Vágnerová 2009

Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné. V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách.

Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné. V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách. Zvětšeno 1000x

Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné. V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách. Zvětšeno 400x

Vegetativní buňky válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo 2- až vícekrát delší než širší. Buněčná stěna celistvá. Příčné přepážky mezi buňkami jednoduché nebo prstencovité. Chloroplasty 1-15, při stěně, úzce páskovité, na okraji lalokovité, spirálně stočené, s více pyrenoidy. Jádro se nachází ve velké středové vakuole a má různý tvar. Popsáno je téměř 300 druhů, které se určují především podle způsobu rozmnožování (konjugace-spájení). Konjugace je buď žebříčkovitá nebo žebříčkovitá a boční a nebo boční. Zygoty leží v jednom vláknu, druhé vlákno je zpravidla prázdné. V pomalu tekoucích vodách, v příkopech, lesních a lučních kanálech, rybnících a v jiných zarostlých stojatých vodách. Zvětšeno 1000x

Pravděpodobně kosmopolitní druh, rozšířený, ale spíše ojedinělý. Vyskytuje se v pramenech, potocích a v litorálu větších toků. © Jana Kreidlová 2008

Rozšířená a hojná v litorálu všech typů vod.

Kosmopolitní rozsivka, vyskytující se v silně znečištěných, eutrofních vodách. Hojná. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh, celkově rozšířený, ale vyskytuje se spíše ojediněle. © Jana Kreidlová 2008

Stélka trsovitá nebo keříčkovitá, dlouhá do 5 cm, ojediněle i více. Boční větve početné, jednotlivé nebo po dvou proti sobě, na koncích zúžené, ale bez dlouhých hyalinních vlasů. Buňky 5-7-15 um široké a několikrát tak dlouhé. Velmi variabilní druh. V tekoucích a stojatých vodách i subaericky, beta až alfa mezosaprobní.

Kosmopolitní druh vyskytující se v litorálu od nížinách i v horských oblastech. Upřednostňuje vody se středními, zřídka s vyššími, hodnotami konduktivity. © Jana Kreidlová 2008

Kosmopolitní druh vyskytující se ve vnitrozemských vodách se střední konduktivitou, masového výskytu dosahuje v silně eutrofizovaných vodách. Hojná je také v tekoucích vodách horských potoků.

Kosmopolitní rozsivka, bývá součástí bentosu a planktonu jezer a rybníků, vyskytuje se řidčeji než dříve. Doposud byla nalézána především v oligotrofních vodách se středními hodnotami konduktivity.

Kolonie kulovité, vzácněji oválné, volně plovoucí. Jednotlivé buňky vejčitého tvaru, řidčeji kuželovitého tvaru, jsou radiálně uspořádány zúženými konci dovnitř kolonie, širšími konci s bičíky ven. Povrch buněk kryjí křemité šupiny, jejichž tvar a ornamentice slouží jako taxonomický znak. © Petra Vágnerová 2009

Obrněnka (Dinophyta), jejíž buňky mají trojúhelníkovitý nebo tetraedrální tvar, jsou volně plovoucí součástí planktonu nebo mohou být spojeny krátkou stopkou. Rohy přecházejí v 1-2 silné trny. Četné chloroplasty jsou drobné, diskovitého tvaru. © Jana Kreidlová 2008

Schránky úzce válcovité, s rovnoběžnými boky, 16-20 x 8-10 um, hladké, světlohnědé až hyalinní. Apex zúžený do krátkého hrdélka, širokého 2-3 um a vysoké 1 um, antapex zaoblený. Chloroplasty bez pyrenoidů. V eutrofních, často i rašelinných vodách, jednotlivě.

Rod Trachelomonas se vyznačuje schránkou, lorikou, která má v apikální části otvor pro bičík. Tento otvor je obvykle lemován límečkem nebo je zde lorika alespoň zluštělá. Lorika může být ornamentována, může nést různé výběžky či trny, bývá také hnědě zbarvená vlivem impregnace sloučeninami manganu či železa. Buňka obvykle obsahuje 2 nebo více chloroplastů s pyrenoidy nebo bez, paramylonová zrna jsou drobná nebo chybí. Kosmopolitní rod jehož druhy se nejčastěji vyskytují v mělkých teplých vodách s vysokým obsahem organických látek, solí manganu a železa, zatímco obsah kyslíku je spíše nižší.

Stélku tvoří větvená vlákna, někdy rozlišená, ale s minimální diferenciací postranních vláken. Buňky jsou cylindrické, dvakrát až třikrát (i vícekrát) tak dlouhé než široké. Vlákna jsou zpočátku zelená, často ale přechází do jasně oranžové (rezavé, cihlové) barvy díky akumulaci karotenoidů v cytoplazmě. Subaerické řasy rostoucí na kamenech, kmenech stromů, listech. Součást některých lišejníků. © Petra Vágnerová 2009

Vláknitá řasa, jejíž stélka je nevětvená, bez slizu. Vlákna bývají jedním koncem přichycená k pokladu. Jednotlivé buňky jsou morfologicky téměř stejné, kromě buněk bazálních a koncových. Chloroplast je nástěnný, korýtkovitý až prstencovitý, s jedním nebo více pyrenoidy. Zástupci se nejčastěji vyskytují v litorálu stojatých nebo pomalu tekoucích vod, v rychlejších vodách jsou přichycené k podkladu. Také v půdě a v kalužích.

Měchýřkovitá či trubicovitá stélka této řasy je vysoká až 3 cm. Vyskytuje se nejen ve Středozemním moři, ale především v tropických částech Indopacifiku a západního Atlantiku. Je to spíše stínomilný druh. © Veronika Kaufnerová 2009

Měchýřkovitá či trubicovitá stélka této řasy je vysoká až 3 cm. Vyskytuje se nejen ve Středozemním moři, ale především v tropických částech Indopacifiku a západního Atlantiku. Je to spíše stínomilný druh. © Veronika Kaufnerová 2009

Běžná planktonní sinice vyskytující se v eutrofních rybnících a jezerech mírného podnebného pásu. Někdy tvoří vodní květy. © Jana Kreidlová 2008

Pro rod Zygnema jsou charakteristické válcovité vegetativní buňky, které jsou stejně dlouhé jako široké nebo i více než dvakrát tak dlouhé než široké. Obvykle dva hvězdicovité chloroplasty jsou umístěné ve středu buňky, na každém z nich je pyrenoid. Jádro leží mezi chloroplasty. © Petra Vágnerová 2009

Vegetativní buňky jsou válcovité, stejně dlouhé jako široké nebo i více než dvakrát tak dlouhé než široké. Obvykle dva hvězdicovité chloroplasty umístěné ve středu buňky, na každém z nich je pyrenoid. Jádro leží mezi chloroplasty. Známo je asi 100 druhů.